Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

09.01.2020 17:08

Pirát František Kopřiva o EU, NATO i o tom, jaké je to být mladým poslancem

František Kopřiva je poslancem už více než dva roky, členem Pirátské strany pak ještě o tři roky déle. Jaká je náplň jeho práce, jak těžké bylo se prosadit v politice, kde je většina jeho kolegů výrazně starších, a jak by své prozatímní působení zhodnotil?

„Dal bych si dvojku,“ odpovídá na poslední zmíněnou otázku, když má použít známky ve škole. František Kopřiva se v rozhovoru pro Studentské listy rozpovídal o celé řadě témat.

Proč byste si dal dvojku?

Myslím si, že se všichni ještě učíme – minimálně my jako Piráti, ale i spousta dalších kolegů, kteří tu jsou první volební období. Ale zlepšuje se to.

Jsem spokojený s oblastí, které se věnuji, tedy Evropské unii a zahraniční politice. Přijde mi, že ČR je v rámci EU pořád pasivní. Proto je důležité být aktivní na výboru pro evropské záležitosti. To se sice špatně mediálně prodává, protože to novináře spíše nezajímá. Není to něco, s čím bych se dennodenně objevoval v médiích, ale vlastně mi to ani nevadí.

Co se týče známky, já jsem nikdy nebyl šprt a vždycky jsem všechno spíš okecal. Byl jsem dvojkař.

Bylo těžké se jako mladý člověk v politice prosadit? Vy jste na rozdíl od dalšího mladého poslance Dominika Feriho z TOP 09 žádnou politickou funkci předtím nezastával.

Existuje rozdíl mezi Piráty a systémem jako takovým. V některých stranách bych se nebyl schopen prosadit, ať už kvůli věku nebo nedostatku zkušeností. V TOP 09, Pirátech nebo SPD to ale třeba jde. U Pirátů je to jednoduché, protože se snažíme bez nařízení nebo kvót zapojovat lidi, ať už to jsou ženy nebo mladí. Máme jednu z nejmladších členských základen. Bourání bariér a zapojování lidi je u nás na dobré úrovni, pořád se zlepšujeme a snažíme se dělat prostředí příjemnějším.

Jak je to tady v Poslanecké sněmovně?

Co se týče aparátu Poslanecké sněmovny a systému jako takového, tak ten nerozlišuje a je apolitický. Tam jsem se s ageismem nesetkal, ale je pravda, že někteří kolegové se tu na Piráty, a ještě více na mě, hlavně ze začátku dívali jako na exoty.

To se ovšem postupně zlepšuje, především u lidí, s nimiž se znám z výboru. S těmi mám korektní vztahy, dalo by se říci, že i přátelské. Ale s ageismem se člověk samozřejmě setká.

Od poslanců z jakých stran jste s tím setkal? Třeba u ANO?

Nebudu tady nikoho jmenovat, ale v tom ANO je vidět, že to je strana, která jede na kultu zkušeného bílého heterosexuálního manažera. To se potvrzuje i u veřejných výroků pana Faltýnka o „klucích a holkách“. Na začátku tam chyběla elementární slušnost.

Říkal jste, že v Pirátech se mladí lidé prosazují lépe než v ostatních stranách. Z průzkumů je patrné, že vaše strana jasně vítězí ve věkových kategoriích 18 až 24 a 24 až 35 let. Jsou Piráti stranou mladých?

Tyhle údaje se různě mění, pokud vím, tak z nějakého jiného průzkumu zase vyšlo, že naším největším voličským jádrem jsou živnostníci a lidé, co zakládají mladé rodiny. Ale kolem toho se nechci točit. Je pravda, že vyhráváme studentské volby atd. No a jestli jsme strana pro mladé?

Myslím si, že to není jenom o věku – úplně stejně ženy také nemusí prosazovat v politice jen ženská práva a členové LGBT komunisty manželství pro všechny. Koneckonců já ho prosazuji, byť se mně to osobně nijak nedotýká. Nemyslím si, že by si mladí museli vybrat jednu stranu.

Myslel jsem to spíše tak, jestli se na mladé lidi cíleně nezaměřujete, když víte, že tam máte větší elektorát než třeba u lidí v důchodovém věku.

To bych právě řekl, že ne. Víme, že bez nejvyšší věkové kategorie se vyhrát nedá, navíc mladí tolik nechodí k volbám, což se s nimi samozřejmě snažíme komunikovat. U těch starších je z čísel evidentní, že volí Babiše a Zemana, a protože je tam nějaká generanční či mediální bariéra, snažíme se k nim rovněž dostat. Profilujeme se jako strana, která tu není jen pro pražskou liberální bublinu, nýbrž jako strana, která jezdí i do regionů.

Jak konkrétně se snažíte získat starší voliče?

Máme výhodu v tom, že nám roste členská základna, máme buňky v regionech a poslance ze všech krajů. Já řeším evropské záležitosti, čemuž se věnuje hlavně ta pražská bublina a v regionech se to těžko prodává. Ale například kolega (Radek) Holomčík, který se zabývá zemědělstvím, jezdí za zemědělci do Jihomoravského kraje. Naše strana se snaží dělat různé tématické konference, piva s poslancem či kulturně-vzdělávací akce. Lidé se tam mohou vyjádřit, může tam přijít kdokoli.

Pirátský poslanec František Kopřiva před Poslaneckou sněmovnou. FOTO: pirati.cz

Co byste poradil mladým lidem, kteří se chtějí angažovat v politice a jsou ve vašem věku?

Snažím se za nimi hodně jezdit, protože věřím, že se můžou spíše identifikovat se mnou než s nějakým ze starších kolegů. Ale záleží, co to je za skupinu. Pokud to jsou lidé, kteří už se nějak angažují v neziskovém sektoru, v médiích nebo mládežnické politické organizaci, tak ti už vědí, takže s nimi si spíše vyměňujeme zkušenosti.

Co se týče obecně mladých lidí, tak byť to zní jako klišé – je důležité, aby věděli, že veřejná angažovanost není sprostý výraz. A i když jsou často ještě studenti, nemusí dělat daňová přiznání a nejsou zaměstnáni, politická témata brzy řešit budou. Na druhou stranu jsou věci jako klimatická změna, u kterých mladí přebírají otěže veřejné debaty.

Snažím se vysvětlovat, že ta témata jsou důležitá a že se dotýkají nás všech. A pokud už oni s něčím nepřijdou – se stávkami za maturity nebo za bezuhlíkovou strategii –, tak se snažím jim nabídnout pomocnou ruku, aby mohli svůj zájem prosazovat.

Vy jste členem výboru pro evropské záležitosti. Před sněmovními volbami v roce 2017 jste říkali, že ČR by měla být v EU aktivním členem, ale zároveň, že EU potřebuje reformu. Jakou?

To je miliónová otázka. Mluví o tom všichni, napříč politickým spektrem i EU, ale horší je se na něčem dohodnout. Myslím si, že není realistické šahat do základních smluv nebo kompetencí, i když mě štve, že Evropský parlament se jmenuje parlament a nemá zákondárnou iniciativu.

Kterou by podle vás mít měl?

Určitě, to jsme měli i v programu. Tyhle se věci se však těžko prosazují, navíc jsou ve všech členských státech síly, které jsou proti tomu. Když bychom nějaké kompetence na EU přenesli, což mě osobně spíše konvenuje, tak se všude vyrojí euroskeptická hnutí a udělají si na tom kampaň. Protireakce za to nestojí.

Ale co by mohla být cesta, jsou soft opatření, o něž se Evropská komise snaží. Je na každém z nás, abychom lidem vysvětlovali, co se v EU děje a abychom ji přibližovali lidem. Nemluvím o reformě institucí, ale obecného povědomí o EU. To by mělo jít ruku v ruce.

Jedním z témat v posledních týdnech bylo zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií. Není škoda, že to nakonec některé státy včetně Francie zablokovaly?

Dobrá otázka. My jsme totiž teď zrovna byli s výborem v Srbsku a Černé Hoře, které už přístupové rozhovory vedou, a bylo to zajímavé. Oni jsou o krok dál, ale je to podobný případ. Je potřeba nalít si čistého vína a říct si, že státy často neplní objektivní kritéria a jejich reformy týkající se demokracie a právního státu jsou spíše naoko. Praxe není taková, jak bychom si představovali.

Na druhou stranu, a na tom se napříč politickým spektrem v ČR shodneme, je ze strany EU nefér, že když Severní Makedonie po desítkách let patálií změní svůj název a udělá takový bolestivý krok, až tam padla vláda, že to pak (prezident Emmanuel) Macron bez nějakého odůvodnění zablokuje.

On mluvil o tom, že by se měl změnit proces přijímání nových členských států.

Přiznám se, že nemám informace, co konkrétního navrhl. Jestli nic, tak to je špatně. Na Balkáně máme jako EU vazby, ale i Rusko a Čína tam zvyšují svůj vliv. Pokud ty státy necháme ladem, nepůjdou cestou, kterou chceme. Myslím si, že by se přístupové rozhovory měly otevřít.

Když se otevřou, jsou tam pak pevně daná kritéria, jež můžou působit jako páky. My pak totiž za nimi můžeme přijít a říct jim, že tohle neplní a že tohle dělají špatně. Když jim ale dáme signál, že mají z nějakých divných neopodstatněných důvodů smůlu, tak to jednak není fér a jednak je to do budoucna nebezpečné.

Zeptám se napřímo: máme přijmout euro? Vy jste v programu psali, že bychom nějakým postupným přibližováním měli, ale co to přesně má znamenat?

V budoucnu určitě. Česká republika se k tomu vstupem do EU zavázala, nevyjednali jsme si výjimku, takže by z naší strany bylo fér to, co jsme slíbili, udělat. Bylo by fér od českých politiků, aby se k tomu postavili čelem. Bohužel se o tom neotevírá vůbec diskuse, protože na tom nikdo nemá zájem.

Teď to ale otevřela nová předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Ano, kloubouk dolů před kolegyní, že to otevřela, i když si myslím, že to bylo spíš takové mediální plácnutí. My jsme v pirátském stanovisku popisovali konkrétní věci, které se eura týkají, jako stabilizační mechanismy apod. Ty se musejí udělat.

Je pravda, že eurozóna je vnímána nestabilně a je nestabilní. Já jsem velký příznivec eura, ale nemaluju si to narůžovo. Na druhou stranu nechci, aby se tlačilo na sílu a bez nějakého představení výhod a nevýhod se to lidem vnutilo.

Nemělo by se k tomu uspořádát referendum?

Mě by referendum asi nevadilo, ale přiznám se, že nejsem na tyhle otázky úplně odborník. My jsme se ale ve Sněmovně shodli, že referendum by se nemělo pořádat o zahraničněpolitických a daňových otázkách.

Jsem příznivec eurozóny, nemyslím si, že to je mrtvý projekt. Jak symbolicky, tak prakticky je to životaschopný projekt. Měli bychom k tomu směřovat, jako čeští představitelé se účastnit jednání o eurozóně a být konstruktivní. Nesmíme pořád říkat, že „eurozóna je nestabilní, koukejte se na Řecko atd.“ Nikdy nebude dokonalá.

V tomhle si myslím, že máme máslo na hlavě všichni. Musíme poctivě a férově vysvětlovat výhody a nevýhody a na mezinárodní úrovni to zlepšit. Neměli bychom se bát o tom mluvit.

Vy jste v rámci výboru pro evropské záležitosti členem podvýboru pro migraci a azylovou politiku. Dalším tématem, které s EU v posledních letech hodně souvisí, je přijímání uprchlíků. Další přímá otázka: měli bychom přijímat uprchlíky?

Samozřejmě. Česká republika je signatářem Ženevských konvencí, a když někdo má právo na azyl, tak mu ho musíme poskytnout.

Máme ale i aktivně vyhledávat uprchlíky v táborech v Řecku a v jiných zemích?

Co se týká přebírání uprchlíků z Řecka a z táborů na vnější hranici EU, nejde to takhle paušalizovat. Nikdo tu není úplným zavíračem hranic. Já jsem velkým humanistou a myslím si, že bychom jim měli pomáhat. Ti lidé už tam přes pět let žijí bez tekoucí vody a v zimě. Situace je tam neutěšená a myslím si, že Česko by mělo pomáhat více. Ministerstvo vnitra pořád prodává, že tam posíláme pomoc, ale ta spočívá hlavně v úřednícich a ochraně. A navíc není dostatečná.

Nechce se tím vláda jenom vykoupit? Premiér Babiš tak mluví, že když tam posíláme pomoc, tak už nemusíme přijímat uprchlíky.

Chce. Měli bychom posílat více peněz i více humanitárního vybavení – deky, termosky, léky atd. Co se týče relokace, to je téma na samotnou přednášku. My jako Piráti jsme taky proti těm tzv. kvótám, a to z různých důvodů. Je to nespravedlivé vůči zemím, které nechtějí nikoho přijímat, protože v jejich zemi panuje nějaký společenský názor. Myslím si, že pokud by se to nějakým zemím vnutilo, tak by mohly z EU i vystoupit. Česko je jedním z těch příkladů, protože vnucování atmosféru velmi ničí.

Takže byste také hlasovali proti kvótám, a to pouze z toho hlediska, že se to kvůli podnícení negativních názorů na EU nevyplatí? Ideově byste s kvótami problém neměli?

Není to jediný důvod. Jsou tam i procesní věci. Pravidelně kominikujeme s lidmi z vnitra a oni říkají, že ani ty právní procesy nejsou v pořádku. Na vládě bych hlasoval pro přijetí 40 sirotků, protože bych symbolicky neměl jinou možnost. Není to ale právně legální, protože když nám řecká vláda se seznamem dětí nedodá v rámci azylového řízení potřebné podklady, které úředníci potřebují, tak je sem vzít nemůžeme. Je to lidské, ale ne koncepční.

Kvóty ovšem koncepční byly.

Jasně, ale byly za hranou. Debata je vždycky vyhrocená a my se jako politici snažíme být ve svých vyjádřeních opatrní. My jako Piráti jsme napsali, že relokace by měly být více dobrovolné. Chápu rétoriku politiků z jiných zemí, že to pak není solidarita – to je pádný argument. Myslím si, že by bylo legitimní, kdyby si česká vláda udělala analýzu, jak podobné programy fungovaly v minulosti – Zemanova vláda přijala tisíce lidí z Jugoslávie. Udělejme analýzu, kolik jsme lidí schopni pojmout, integrovat a pak se můžeme dobrovolně nabídnout a jít příkladem.

Zleva předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek, předseda strany Ivan Bartoš a poslanec Mikuláš Ferjenčík. FOTO: PSP

Jaký máte názor na vznik evropské armády? Piráti patří k těm kritičtějším stranám vůči NATO – měly by se evropské státy více spoléhat na sebe a vybudovat vlastní armádu?

Další kontroverzní otázka. Co se týče kritiky NATO – my to vnitrostranicky pořád diskutujeme. Můj osobní názor je takový – nikdy jsem neřekl, že bychom měli z NATO vystoupit. Jsme členem a nemělo by to být jinak. Já ale budu vždycky kritizovat některé kroky USA a hlavně Turecka – prezident Erdogan si zaslouží pochvalu za to, že sjednotil české spektrum od Trikolóry přes komunisty po Piráty tím, že jsme jednotně odsoudili tureckou invazi do Sýrie.

Když vám do toho skočím – není čas uvažovat o vyloučení Turecka z NATO? I kvůli té invazi do Sýrie.

Diskuse o tom by se měla otevřít. Nemyslím si, že by bylo dobré ho hned vyhodit – Turecko by si pak našlo nějakého jiného spojence. Je to sporné a v rámci NATO by se mělo seriózně diskutovat, jesti nezavést mechanismy vzájemné kontroly. Ono je to vždy ošidné, vždyť když Evropská komise napomene maďarskou vládu, tak je z toho haló v celé V4. Teď to opravdu vypadá, že Turecko si může dělat, co chce. Přitom podle mého názoru páchá v posledních letech v Sýrii zvěrstva na hraně válečných zločinů – a politici se bojí cokoliv říct. To je fakt špatně. Je na diskusi, jestli nezavést nějaké mechanismy, reporty nebo návody, jak nakupovat zbraně.

Pojďme se vrátit k té evropské armádě.

ČR by měla zůstat členem NATO. Je jasné, že kvůli tomu, jak se mění celkové podmínky oproti době, kdy Aliance vznikala, by si EU měla vytvořit svůj vlastní obranný a bezpečnostní pilíř. A tím vůbec nemyslím tanky, železo a vojáci v evropských vlaječkách – to může přijít v budoucnu, nebo nemusí –, ale jde například o kyberbezpečnost, sítě 5G či zákaz nákupu klíčové infrastruktury od firmy Huawei.

Co se týče armády, tak už existují projekty jako PESCO, kde se účastní i ČR. Můžeme začít od nějakých základů, po malých krůčcích i tam, kde už má EU kompetence, a nějakým sjednocováním 28 nebo 27 členských států postupovat k vytvoření evropštějších oddílů v rámci NATO. To neznamená, že bychom se vykašlali na ostatní neevropské země. Souvisí to i s evropským trendem – já bych si EU představoval jako silnou globální mocnost.

Zmínil jste závazky v rámci NATO. Váš místopředseda Ferjenčík říkal, že zvyšování výdajů na dvě procenta HDP je v českých podmínkách „nemysl“. Měli bychom je plnit?

To je další kontroverzní téma u Pirátů i na české politické scéně. Je to závazek, takže pokud se nebude nějak revidovat, měli bychom k němu směřovat. Záleží na tom, jak rychle. Současná vláda určité období nastavila.

Rok 2024.

Z pohledu závazku to dává smysl, ale mně se také nelíbí, že výdaje na armádu rostou rychleji než výdaje do školství. Pořád si myslím, že k obraně proti informační válce jsou důležitější školy než tanky. Já si ale velmi vážím české armády a nechci to zlehčovat. Myslím si, že výdaje na vzdělávání by měly růst rychleji než výdaje na armádu.

Měli bychom se bavit o tom, jestli to rozhodnutí o dvou procentech nezrevidovat. To bude samozřejmě těžké, protože USA si na tom postavily jeden ze základů své zahraniční politiky. Není ovšem jasné, na jaké věci to má jít. V některých státech to dávají na infrastrukturu, což není špatně – kdyby spojenecké kolony neprojely přes dálnice, bylo by to k ničemu.

Byli byste třeba pro to, aby se do výdajů započítala humanitární pomoc? Ozývají se takové hlasy.

Určitě. Je to jeden z pilířů zahraniční politiky, stejně jako boje proti migraci – i když slovní spojení boj proti migraci nedává smysl, protože migrace tu byla, je a bude. Všicni se shodneme na tom, že máme pomáhat přímo na místě, přitom ČR je v humanitární a rozvojové pomoci na chvostu žebříčku. Měli bychom přidávat. Já jsem loni podával pozměňovací návrh k rozpočtu na zvýšení, letos podával kolega. Rozvojová spolupráce s obranou rozhodně souvisí.

Měli bychom si určit, na co ta dvě procenta půjdou a jestli se jedná o opodstatněné výdaje, nebo to zrevidovat a pak si říci, že budeme dávat, plácnu, třeba 1,5. Musíme si říci, co bude tím výstupem – dvě procenta nesmí být jen slepý cíl. Pak si dokážu představit, že by to mělo i větší podporu veřejnosti.

Místopředseda Pirátů Jakub Michálek na začátku prosince prohlásil, že TOP 09 by měla zaniknout. Souhlasíte?

Nemyslím si, že by měla zaniknout. Já jsem tedy ten rozhovor nečetl, takže nevím, jak moc to bylo vytržené z kontextu nebo jak moc to jenom vypálil.

Myslím si, že to nijak vytržené nebylo. Takhle to řekl.

Myslím, že je důležité, že se otevřela diskuse o jménu a osobnosti Miroslava Kalouska. Z dostupných dat – a začali se k tomu vyjadřovat i představitelé dalších stran – si opozice musí být vědoma, že pokud chce porazit Babiše, tak se s tím musí nějak vypořádat. Osobnost Kalouska je do jisté míry problematická.

Ale to je do jisté míry u každého politika, který je známý.

To určitě. On to i pan Michálek dával na Facebook – čím více je politik známější, tím má více odpůrců a tím více jsou tábory příznivců a odpůrců vyhrocené. To je přirozené. U kolegy Kalouska je to ale výraznější. A ono to navíc slouží Babišovu PR.

Já kolegu Kalouska respektuji – on je výborný rétor, je inteligentní a vzdělaný ve finanční a daňové oblasti. Vážím si ho i hodnotově a na spoustě věcí se shodneme, např. v oblasti lidských práv.

Měl by ale zvážit, jestli se trochu nestáhnout. Je předsedou klubu a dostává velký mediální prostor, přitom v klubu jsou lidé, kteří by si ho zasloužili více – jako kolegyně Pekarová Adamová nebo Dominik Feri.

Může on ale za to, že dostává větší mediální prostor? Je to bývalý ministr financí, strefuje se do něj premiér a je to přece jenom věc médií.

Určitě. Tím, že je předseda klubu, má přednostní právo na plénu Sněmovny. Kdyby tu funkci neměl, byl by pořád terčem ze strany Marka Prchala a spol. Já ho nechci vyzývat k rezignaci nebo k tomu, aby už nekandidoval, to je čistě na něm a jeho voličích. Ale musí mít sebereflexi.

Nebyl výrok vašeho kolegy Michálka přece jenom zbytečný? V době, kdy se řešil audit z Bruselu a trestní stíhání premiéra Babiše, se více strefí do opozičního politika než premiéra.

Já bych to samé neřekl. Nemyslím si, že by TOP 09 měla zaniknout a nevyzýval bych kolegu Kalouska k rezignaci. Zvlášť v době, kdy celá Letná vyzývá opoziční strany k uzší spolupráci. Ne tedy přímo k sjednocení, protože to matematicky nevychází, to je pouze konstrukt nějaké bubliny. Mně bylo třeba sympatické, že se na poslední Letné vyzvalo k tomu, aby se ty strany otevřely. To souvisí i s tím Kalouskem. TOP 09 by mohla využít svůj potenciál lépe, kdyby dala větší prostor novým, neokoukaným tvářím.

„Kdyby byly volby za týden, kandidoval bych, protože tu máme nějaké nedodělané věci.”

Když by tedy odešel, byli byste pro to jít do koaliace s ostatními stranami? Nebo pořád trvá to, že si chcete jet svoji značku?

U nás se o tom vždy hlasuje ad hoc a členská základna včetně mně preferovala, že bychom měli jít sami. Přece jenom se profilujeme trochu jinak než většina pravicové a konzervativní opozice. Nemyslím si navíc, že to je vhodné i kvůli volebnímu systému. Když by se ty strany spojily do jednoho subjektu, za který by kandidovali politici z různých stran, mělo by to potenciál. Čím více stran se dostane, tím více je to znevýhodňuje.

Chápu, že třeba s ODS máte málo průniků, ale s hnutím STAN už jich je více, ne?

Je to k diskusi. Nejsem v předsednictvu, takže nevím, jaká jednání probíhají a co se na nich řeší. Určitě tušíme, že máme k hnutí STAN blíž a že by se mohla najít shoda na společné vizi. Co se týče užší spolupráce – tu by musely rozhodnout členské základny obou stran a nevím, jestli k tomu dojde. Nechci spekulovat.

Otázka na závěr. Dominik Feri se vyjádřil, že v příštích volbách už kandidovat nebude. Vy ano?

Ještě nejsem rozhodnutý. Jsme v půlce volebního období, kampaň začne zhruba za rok. Ještě nevím. Kdyby byly volby za týden, kandidoval bych, protože tu máme nějaké nedodělané věci. Bude záležet na věcech v osobním životě. Ale rozhodne to nevidím tak, že bych za dvacet byl v politice – jak kvůli politické kultuře, tak kvůli sobě samému. Není to zdravé.

To zvládne jen Marek Benda.

(usměje se)

Komentáře