Celostátní fórum Pirátů ve víkendovém hlasování drtivou většinou schválilo vstup strany do vlády Petra Fialy. Pro vyjednané znění koaliční smlouvy hlasovalo při více než devadesátiprocentní účasti 82,1 % členské základny. Ačkoliv tato většina dává silný mandát vedení strany pro další koaliční jednání, debaty kolem hlasování ukázaly, že největší výzvy stranu teprve čekají.

Čeští Piráti jsou již několik let nejúspěšnější pirátskou stranou na světě, nyní jsou rovněž první stranou tohoto typu, která se bude účastnit vládního projektu. Úplně první pirátská strana vznikla v roce 2006 ve Švédsku a její prioritní programový cíl byl jasně a poměrně úzce vymezen: s použitím silné opoziční rétoriky bojovat proti ostrakizaci internetových uživatelů, kteří mezi sebou šířili a stahovali filmy. S programem odsuzujícím tehdejší nastavení autorských práv se strana v roce 2009 dostala do Evropského parlamentu. I když v něm vydržela jen jedno volební období a ve švédské politice na národní úrovni se vůbec neprosadila, stala se inspirací pro mnoho mladých aktivistů napříč Evropou.

Evropští Piráti

Za zmínku totiž kromě švédských zakladatelů stojí i viditelná kampaň pirátské strany v Německu. Ani tam sice strana zářivých výsledků nikdy nedosahovala (byť má své zástupce v Evropském parlamentu a uspěla i v regionálních volbách v Berlíně), povedlo se jí však několikrát významně zasáhnout do veřejné debaty. Například v roce 2009 propukla aféra známá pod zkratkou Zenursula. Slovo vzniklo spojením německého slova Zensur (cenzura) a jména tehdejší ministryně pro rodinné záležitosti a dnešní předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Německá spolková vláda totiž v té době zavedla v rámci boje proti šíření dětské pornografie velmi tvrdá pravidla pro poskytovatele internetových služeb, která mnozí, Piráty nevyjímaje, přirovnávali k cenzuře čínského typu.

Všechny pirátské strany v době svého vzniku reflektovaly několik základních myšlenek: co nejširší svobodu internetu, legalizaci marihuany, zásadní reformu autorských zákonů, které by měly lépe odrážet realitu digitálního věku. Strany v té době rozhodně nepřinášely komplexní programové dokumenty dotýkající se například sociálního zabezpečení nebo zdravotnictví. Po vzoru úspěchu zelených stran o několik desetiletí dříve se tak i piráti zařadili do skupiny post materialistických stran zdůrazňujících spíše neekonomická témata. Mimochodem, politologové se dodnes plně neshodnou na tom, jestli jsou pirátské strany samostatnou skupinou politických stran nebo zda je zařazovat přímo po bok stran zelených, se kterými spolupracují například v evropských frakcích.

Piráti jako součást největší polistopadové koalice

Česká pirátská strana vzniklá v roce 2009 má stejný genetický kód jako ta švédská nebo německá. I ona v kampani před volbami v roce 2010 nejvíce reflektovala problematiku digitalizace státu, autorského práva nebo nastavení patentů. Jak dokládá její volební klip z roku 2010, za desetiletou přítomnost v české politice strana svůj důraz v mnohém změnila.

Po dvanácti letech existence se čeští Piráti sice změnili k nepoznání. Prvky vzniklé v době založení jsou však ve straně stále patrné. Vnitrostranicky to znamená zejména někdy až radikálně aktivistickou rétoriku některých členů, kteří nesouhlasí s pragmatickým směrem, který strana nabrala poprvé před volbami v roce 2017, kdy mířila k velkému volebnímu úspěchu, pro který již aktivismus sám nepostačoval. Navenek je nepřehlédnutelná zejména otevřená debata na internetovém fóru, které je volně přístupné všem uživatelům internetu a v němž odpůrci strany či novináři často hledají cokoliv, co by mohlo znamenat konflikt nebo minimálně mediálně vděčný příběh.

Celostátní fórum složené ze všech pirátských členů bylo tím, které nyní velkou většinou schválilo koaliční smlouvu, a tedy účast strany ve vládě. A ne ledajaké: na vládě Petra Fialy totiž bude participovat nejvíc stran v polistopadové historii. Pětikoalice v Poslanecké sněmovně disponuje jasnou většinou 108 hlasů (zbývající čtyři strany by měly většinu i bez Pirátů) a většina problematických bodů ať už při obsazování ministerských postů nebo při programovém vyjednávání tak zatím zůstává pod pokličkou. Ostatně ani ve chvíli, kdy Piráti o svém vstupu do vlády rozhodovali, nebyla ještě všechna jména ministrů známá. Podle stanov navíc členy čekají i další hlasování, například to o obsazení postu ministra pro legislativu, který minulý týden odmítl předseda poslaneckého klubu strany Jakub Michálek.

Hlasováním to nekončí

Hladký průběh hlasování a zcela jasné ano, kterým členská základna posvětila dosavadní koaliční rokování, však v současné chvíli rozhodně neznamená, že má strana všechny výzvy a problémy za sebou. Naopak, četné debaty ji ještě čekají. Někteří vyjednavači již naznačili, že nejsou zcela spokojeni s personálním obsazením budoucí vlády a zdá se tak, že ne všechna hlasování související s vládní účastí musí dopadnout tak jako to momentální. Stranu také po zveřejnění části analýzy volebního neúspěchu čeká debata s hnutím STAN, které podle jejích výsledků porušilo předvolební koaliční dohodu, kterou si kandidující koalice Pirátů a Starostů stanovila.

Přirozenou součástí budoucích rozhovorů budou i programové otázky. Zde však cestu usnadňuje již předešlý kompromis: když Piráti a STAN rozhodovali o vzniku předvolební koalice, jejímž hlavním cílem bylo odstavit od moci premiéra Andreje Babiše, k mnoha programovým kompromisům již došlo. Mnoho progresivních pirátských návrhů však bude těžko kompatibilních například s vizemi konzervativních lidovců. Stranu však do problematické vyjednávací pozice staví pouze čtyřčlenný poslanecký klub.

Stranu také čekají bouřlivé vnitrostranické debaty. Po Vánocích ji čeká volba nového vedení, kde se proti sobě s největší pravděpodobností postaví provládní a protivládní frakce. Pirátské hlasování však ukázalo, že protivládní hlasy jsou ve straně ve výrazné menšině, a pragmatická cesta směřující do pětikoalice má tak před volbou nového vedení jednoznačnou výhodu bez ohledu na to, jestli bude chtít v předsednické pozici pokračovat Ivan Bartoš. Kritici vstupu do vlády se před hlasováním rekrutovali zejména z prostředí pirátských europoslanců. Ti teď budou muset revidovat svůj dosavadní příspěvek pirátské politice v českém prostředí a také sladit svůj další postup.

Příliš velká transparentnost?

Seriózní debatu by také strana měla vést o svých stanovách a o tom, do jaké míry by měly být veřejně přístupné všechny debaty na internetovém fóru strany. Ačkoliv ani pragmatici směřující do vlády nechtějí od tohoto „genetického“ prvku upouštět, zejména před volbami se ukázalo, že zdatně nabíjí politickým protivníkům, zvlášť, když se pirátská strana stává silně relevantní a sahá po vysokém volebním výsledku. Otevřené fórum může být zcela jistě platformou pro dnes oslabené, ale napříště zřejmě dál silně kritické protivládní hlasy.

Jisté nyní je, že účastí ve vládě Pirátská strana prošlapává cestu všem stranám tohoto typu v Evropě, kterým se však v posledních letech volebně příliš nedaří. Čeští Piráti totiž koncentrovaným bojem proti Andreji Babišovi a propracovaným programem předloženým voličům v koalici se Starosty a nezávislými nastavují zcela jinou, méně antisystémovou a více vstřícnou budující tvář. Ukazují také možnost, jak řešit vnitřní spor, který dříve nebo později uchvátí všechny post materialistické strany usilující o vládní moc: tedy jak se strana popasuje s „aktivistickými“ tématy, na kterých vznikla, jaký prostor nechá vnitrostranickým aktivistům a do jaké se stane více vstřícnou k celému politickému systému.

Tento vnitřní spor řešili například němečtí Zelení, když se poprvé dostali k moci v roce 1998 a není příliš mnoho důvodů očekávat, že u Pirátů vstupujících do vlády to bude jiné. Je však nutné podotknout, že hlasování o vstupu do vlády ukázalo, že kritiků vládního projektu je alespoň v současné době ve straně minimum (což však neznamená, že takový stav bude trvalý). Pro pirátské vedení z toho vyplývá jedno: důsledně komunikovat se svou členskou základnou a trpělivě jí vysvětlovat veškeré kompromisy a jednotlivé vládní kroky. Teprve teď Piráti mohou ukázat, kam se za dvanáct let své existence posunuli a jak jsou připraveni k tomu převzít vládní odpovědnost. Takovou šanci doposud v žádné zemi na světě nedostali.

Autor je interním doktorandem oboru politologie na FSV UK a spolupracovníkem redakce.