KOMENTÁŘ: V médiích to občas zazní. Koná se nějaká demonstrace a z úst politiků se začínají ozývat vyjádření, že se jedná pouze o „kampaň“ „placených demonstrantů“. Je to opravdu jen hoax, nebo je v tom něco víc ?
Téma placených demonstrací se již poměrně často objevovalo v celostátních médiích, jde totiž o velmi oblíbený tah některých politiků k diskreditaci bez potřeby dodávání jakýchkoli důkazů. Často se toto vyskytuje zejména u populistů, kteří svou politiku zakládají na emocích místo na tvrdých faktech. Příkladem politiků, kteří často argument placených demonstrací využívají, jsou třeba český premiér Andrej Babiš (odkaz ZDE)nebo americký prezident Donald Trump (odkaz ZDE – v angličtině) Těžko se totiž dokazuje, že vás někdo neplatí, zejména když existuje šedá ekonomika (tedy ilegální práce, která není daněná, a tudíž ani vystopovatelná).
Nalijme si čistého vína
Občanská společnost v Česku nepatří zrovna mezi největší a nejrozsáhlejší, o to více bychom si jí měli cenit – zejména iniciativ jako Rekonstrukce státu, Milion chvilek pro demokracii nebo Jsme fér. Tyto spolky pomáhají kontrolovat a v případě potřeby kritizovat stát a dokáží se třeba také spojit v některé projekty před volbami. To vede k větší informovanosti společnosti – i když někdy bohužel hlavně v Praze a v ostatních regionech jen výjimečně.
Často se tak dostáváme do konfliktu mezi liberální Prahou a velkými městy a relativně konzervativním venkovem. To vytváří prostor pro zdiskreditování mnohdy velmi účinných občanských neziskových organizací, jako je třeba Člověk v tísni. Takové iniciativy mohou zastat roli státu, zejména ve vzdělávání sociálně slabých či v sociálních programech, kde stát selhává.
Před půlrokem při schvalování důvěry vládě jednu z účastnic demonstrace poslanec hnutí ANO Pavel Růžička obvinil z nakupování demonstrantů (odkaz ZDE). To mu zástupci pořadatelů vyvrátili. Šlo o akci, která se odehrála v červenci pod taktovkou skupiny AUVA. Během ní vyšel na veřejnost i Andrej Babiš a lidé ho zasypali plastovými lahvemi.
V těchto případech jde spíše jen o snahu znevěrohodnit názorové oponenty a jejich podporovatele. Nejvíce tyto argumenty používají dezinformační weby a politické osobnosti známé pro manipulaci s fakty. Příkladem může být web Sputnik nebo AC24. U těchto se webů buď objevuje podezření z financování z Ruska, anebo jsou přímo určené k matení veřejnosti.
Co už znamená být placený demonstrant
V USA je poměrně známá praxe takzvaného astroturfingu, což znamená, že se nějaká organizace maskuje jako „občané za …“ a zaplatí si lidi, kteří za ně půjdou demonstrovat. Jak už však bylo zmíněno na začátku, v Česku je občanská společnost v plenkách, a tak se o podobných praktikách u nás nedá hovořit. Zahraničním příkladem však může být například spolek Američané proti daním za potraviny, která byla založena potravinářskými společnostmi, známý je také případ firmy Crowds on demand, která opravdu prodává demonstranty.
Kde naopak lze hovořit o naprosto legitimní placené činnosti, jsou případy, kdy některé strany platí za účelem své propagace lidem, kteří rozdávají stranický tisk nebo chodí do televizních pořadů jako komparz. Někdy si však takový komparz platí i samotná televize, a to kvůli malému zájmu diváků.
