Ještě nedávno byla ČSSD stranou, která vyhrávala volby. Dnes se potácí těsně nad hranicí 5 % a není vyloučené, že se v budoucnosti ocitne pod touto hranicí. V tomto článku se dozvíte více o historii, programu, křídlech a perspektivě nejstarší české strany.

Od Lenina k Masarykovi

Historie strany je impozantní. Vznikla v roce 1893 odtržením od rakouské sociální demokracie. Je tak vůbec nejstarší českou stranou. V roce 1912 se v sídle strany v Lidovém domě konala důležitá exilová konference Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, kterou řídil samotný Vladimir Iljič Lenin. Byla to poslední konference této strany. Poté se rozpadla na radikální bolševiky a umírněné menševiky.

Rozkol čekal i ČSSD. V roce 1921 se od strany odtrhlo radikální křídlo, které založilo Komunistickou stranu Československa (KSČ). ČSSD se stala umírněnou levicovou stranou a jednou z tzv. stran Hradu, které byly oporou prezidentu T.G. Masarykovi. S Masarykem samotným měla strana úzký vztah. Prezidentova manželka Charlotta byla členkou ČSSD, a když jeho syn Jan přemýšlel o vstupu do politické strany, zvažoval právě ČSSD.

Během druhé světové války byla ČSSD stejně jako ostatní strany zakázána. Po skončení války je strana obnovena, ale hned po komunistickém převratu v roce 1948 je násilně sloučena s KSČ. K obnovení strany dochází až po Sametové revoluci.

Vzestup a pád

První polistopadové volby v letech 1990 a 1992 byly pro ČSSD zklamáním, protože nedokázala získat více než 7 %. Vzestup strany začal až v roce 1993, kdy byl předsedou zvolen Miloš Zeman. Ten vybudoval ČSSD jako širokou opozici vůči ekonomickému vývoji po listopadu 1989. Do strany přiváděl jak bývalé středové a levicové členy Občanského fora, kteří nesouhlasili s politikou ODS, tak také lidi, kteří spíš než k sociální demokracii měli blíž ke krajní pravici. Zeman např. řekl o republikánech Miroslava Sládka (krajně pravicová strana z 90. let – pozn. autor), že jsou zdivočelí sociální demokraté.

Zemanova strategie ovšem byla úspěšná. Ve volbách v roce 1996 strana skončila druhá s 26,44 %. Předčasné volby v roce 1998 pak ČSSD vyhrála. Zeman se stal premiérem, ale nedokázal sestavit koaliční vládu, takže vládl s podporou ODS díky kontroverzní opoziční smlouvě.

Pod vedením nového předsedy Vladimíra Špidly vyhrála ČSSD i volby v roce 2002. Špidla razil přesně opačnou politiku než Zeman – progresivní, liberální a silně proevropskou. V té době začal konflikt ČSSD s Milošem Zemanem, když většina poslanců a senátorů strany v čele se Špidlou nehlasovala pro Zemana v prezidentských volbách v lednu 2003.

Po debaklu v evropských volbách v roce 2004 Špidla rezignoval. Nahradil ho Stanislav Gross, který ale po roce také odstoupil poté, co nedokázal vysvětlit, jak získal finance ke koupi bytu. Novým předsedou se stal Jiří Paroubek. Pod jeho vedením zase začaly růst stranické preference, ale na vítězství ve volbách v roce 2006 to nestačilo. ČSSD odešla po osmi letech do opozice.

Paroubek dokázal těžit z nepopulárních reforem pravicové vlády Mirka Topolánka. Během senátních a krajských voleb v roce 2008 došlo k oranžové vlně, když ČSSD vyhrála ve všech krajích a získala všechna senátorská křesla. Preference strany dosahovaly rekordních 38 %. Pak se ale vývoj obrátil a od té doby už ČSSD jenom ztrácela. Ve sněmovních volbách v roce 2010 strana získala pouze 22,08 %, takže zůstala v opozici.

V roce 2011 se novým předsedou stal Bohuslav Sobotka. Předčasné volby na podzim 2013 strana vyhrála se ziskem 20,45 %.  Sobotka se stal premiérem a sestavil vládu s hnutím ANO a KDU-ČSL. Hnutí ANO ovšem začalo přebírat ČSSD voliče. Ve volbách na podzim 2017 získala ČSSD pouze 7,27 %.

Od roku 2018 je předsedou strany Jan Hamáček. Téhož roku vstoupila ČSSD navzdory katastrofálnímu výsledku jako menší koaliční partner do vlády Andreje Babiše.

Program

ČSSD podobně jako jiné sociálnědemokratické strany prosazuje silný zodpovědný stát. Mezi její priority patří zvyšování minimální mzdy, ochrana práv zaměstnanců a sociálně slabých či bezplatné zdravotnictví a školství. ČSSD je rovnostářská strana. Podporuje takové státní zásahy do ekonomiky, které vedou k vyrovnávání sociálních rozdílů (např. progresivní daně).

ČSSD je proevropská strana. Před volbami v roce 2017 se její lídr vyslovil pro přijetí eura.

Křídla

Ve všech stranách existují křídla, ale v ČSSD je toto štěpení asi nejvýraznější. Ve straně je mnoho křídel a žádné jednoznačné rozdělení neexistuje, protože křídla do sebe plynule přecházejí. Navíc velká část sociálních demokratů se nachází někde uprostřed. Přesto lze ale pozorovat uvnitř ČSSD dva hlavní názorové proudy.

První proud je proevropský a společensky liberální. Inspiruje se západní levicí a akcentuje i moderní levicová témata, jako je rovnost pohlaví či ochrana životního prostředí. Představiteli tohoto proudu jsou například ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová či ministr zahraničí Tomáš Petříček. Dříve toto křídlo podporovalo Špidlu či Sobotku, dnes podporuje Jana Hamáčka.

Druhý proud je společensky konzervativní a spíš euroskeptický. Tvoří jej podporovatelé Miloše Zemana, proto se o něm často mluví jako o zemanovském křídle ČSSD. K tomu proudu patří např. bývalí první místopředsedové strany Michal Hašek či Jiří Zimola.

Na otázku, které křídlo má navrch, se dá snadno odpovědět, že to liberální. Od roku 2011 se zemanovské křídlo čtyřikrát pokoušelo ovládnout stranu, ale nikdy se mu to nepovedlo. Na posledním sjezdu v březnu 2019 pak nebyl do vedení strany zvolen žádný výrazný představitel zemanovského křídla.

Budoucnost

Po prohraných volbách se ČSSD ocitla v krizi. V podobné situaci se nacházela ODS před 5 lety. ODS se začala více soustředit na své kmenové voliče, v jejím případě živnostníky a malé podnikatele. Zdá se, že ČSSD zvolila stejnou taktiku, protože se poslední dobou začala profilovat více levicově než dřív. Jestli tato taktika uspěje, teprve uvidíme.

Stranu dlouhodobě značně poškozují vnitrostranické spory. Možná ale bude strana v budoucnu jednotnější. Mladá generace ČSSD totiž silně tíhne k liberálnímu křídlu. Dá se tedy čekat, že se strana bude v budoucnu postupně posouvat liberálním směrem až liberální křídlo časem úplně převáží.

Ovšem vnitrostranické spory nejsou jediným problémem strany. Sociálnědemokratické strany upadají v celé Evropě. Dělnici, původní voliči levice, hromadně přebíhají ke krajní pravici, protože jejich konzervativní a euroskeptické postoje se rozcházejí s liberalismem a otevřeností levice.

ČSSD má ale jednu obrovskou výhodu v tom, že je zavedenou stranou s poměrně velkou členskou základnou. Možná že stranu zachrání právě členská základna, která může být zdrojem nových lidí. Naopak nové strany skoro žádné členy nemají. Například Piráti mají okolo 1000 členů, což je asi 15krát méně než ČSSD.

Třeba jednou ČSSD zaujme právě místo Pirátů. Přestože Piráti zarytě odmítají dělení na pravici a levici, tak programově jsou velmi podobní liberálnímu křídlu ČSSD. Přitom Piráti jsou českou anomálií, kromě ČR dokázali uspět pouze na Islandě a v Lucembursku. Možná že Piráti jsou zdivočelí sociální demokraté.