Právě si prohlížíte Politická gramotnost – dělba moci v ČR

Senát parlamentu ČR

V České republice máme tři typy moci: legislativní, výkonnou a soudní. Mimo toto dělení je však v dnešní době potřeba znát, i o co se daná moc stará a jaké instituce ji reprezentují. Takovou znalost potřebuje každý, od právníka přes podnikatele po studenta střední školy. Ověřte si ji s námi.

 

Moc výkonná

Moc výkonnou vykonává prezident, předseda vlády (premiér) a vláda samotná. Prezident jako druhý nejvyšší ústavní činitel má i různé unikátní pravomoci.

Patří mezi ně amnestie (odpuštění trestu), abolice (ukončení trestního stíhání), jmenování předsedy vlády (tradičně je jím předseda po volbách vítězné strany, následně musí složit sněmovní většinu – 101 poslanců) a ministrů (na návrh předsedy vlády), jmenování soudců a rektorů a právo vetovat zákony (veto může být přehlasováno Poslaneckou sněmovnou poloviční většinou všech poslanců).

 

Prezident Miloš Zeman

 

Společně s předsedou vlády reprezentují naši zemi v zahraničí.

Vláda má jako klíčovou pravomoc správu země a návrhy zákonů parlamentu ke schválení. Skládá se z ministrů, kteří každý spravují svůj resort a mohou z této pozice předkládat návrhy vyhlášek a nařízení upravujících právní systém, který se týká oblasti, již ministerstvo spravuje.

 

Premiér Andrej Babiš (ANO)

 

Moc legislativní (zákonodárná)

Klíčovými institucemi této moci jsou Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR a Senát Parlamentu ČR. Jim přísluší schvalování zákonů. Většina zákonů prochází prostou nadpoloviční většinu přítomných, některé zákony (týkající se například bezpečnostní situace) vyžadují nadpoloviční většinu všech, ústavní zákony, měnící Ústavu, pak třípětinovou většinu poslanců a senátorů.

Když Poslanecká sněmovna schválí zákon, je podstoupen Senátu. Senát ho může schválit v tomtéž znění a poslat na podpis k prezidentovi, prosadit pozměňovací návrhy upravující některé nedostatky a poslat zpět do Poslanecké sněmovny nebo ho zcela zamítnout a poslat zpět.

 

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO)

 

Při druhé možnosti může Poslanecká sněmovna pozměňovací návrhy přijmout a prostou nadpoloviční většinou poslat zákon k prezidentovi nebo pozměněnou verzi zamítnout a absolutní většinou (101 hlasů) Senát přehlasovat. Stejný postup je rovněž u zamítnutí zákona ze Senátu – i v tomto případě může Sněmovna horní komoru přehlasovat 101 hlasy.

Rozdílná situace je i u ústavního zákona. Ten musí být třípětinovou většinou všech poslanců a třípětinovou většinou všech senátorů. Pokud Senát návrh ústavního zákona zamítne, nemůže ho Sněmovna přehlasovat.

 

Předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS)

 

Moc soudní

Soudy, které jsou institucí reprezentující tuto moc, jsou zcela nezávislé orgány, jež mají povinnost vynášet rozsudky v občanských a trestních řízeních. Jinými slovy, soud rozhoduje o tom, zda je někdo vinen, či nevinen.

Soudy se řídí několika klíčovými zásadami: veřejnost a ústnost jednání, presumpce neviny, trest je vždy udělen podle zákonů platných v době jeho spáchání a soud nemůže znovu rozhodnout v případu, o kterém už jiný soud pravomocně rozhodl.

Co přesně to znamená? Pojďme od začátku. Na soudní jednání může až na výjimky přijít kdokoli. Na jednání musejí být obě strany fyzicky přítomny a musí jednat ústně, tedy mluveným slovem. Obžalovaný je považován za nevinného, dokud mu není vina pravomocným odsuzujícím rozsudkem prokázána. Není možné použít nový zákon na případ, který se stal před jeho platností, ledaže by byl pro pachatele příznivější. Žádný soud nemůže změnit rozsudek, jenž už je pravomocný, tedy finální.

Mimo tyto zásady dále platí, že každý má právo na odvolání proti rozsudku a dovolání k vyšší soudní instanci. Český soudní systém má totiž jednotlivé stupně soudů, které může obžalovaná i žalující strana požádat skrze odvolání či dovolání o revizi – opravu rozsudku. Jedná se proto tedy o opravné prostředky.

 

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský

 

Stupně soudů jsou v Česku čtyři, přičemž první stupeň (obvodní/okresní soud) obvykle rozhoduje o případu a druhý stupeň (městský/krajský soud) o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jsou-li strany stále nespokojené s rozsudkem, mohou podat dovolání k soudu třetího (vrchní soud) či čtvrtého stupně (nejvyšší soud/nejvyšší správní soud).

Stranou těchto soudů stojí Ústavní soud. Ten rozhoduje o podnětech, které k němu podají občané, již se domnívají, že je porušována Ústava či jejich základní práva. Ústavní soud tak jako jediný má pravomoc zrušit zákony, které jsou protiústavní, a zároveň může rušit rozsudky, pokud bylo při cestě k nim porušeno právo odsouzeného.

 

Martin Dlouhý

Chodím na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a užívám si kontroverzní témata, čemuž odpovídají i náměty mých článků. Mimo Studentské listy se účastním i Modelů UN, zajímám se o politiku, právo a průniky dalších společenských věd. Jako největší hodnotu naší společnosti vnímám svobodu slova a médií, bez kterých by nemohla být ani svoboda jednotlivců. To pro mě byla velká motivace pro spoluzaložení Studentských listů.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..