• Autor příspěvku
  • Rubriky příspěvkuPolitika
  • Čas na čtení:9 minuty čtení
Právě si prohlížíte Politická gramotnost – ODS

Občanská demokratická strana byla nepřetržitě po dobu více než dvaceti let jednou ze dvou hlavních stran, které vytvářely vládu a měly premiéra. Ve volbách v roce 2013 sice propadla, ale nyní je jednou ze dvou nejsilnějších opozičních stran a je dost možné, že se zase vrátí na výsluní.

Vznik strany

Bezprostředně po Sametové revoluci byla drtivá většina demokratických sil sjednocena v Občanském fóru (OF), jehož vůdčí postavou byl prezident Václav Havel. Problémem ovšem bylo, že politici měli odlišné představy o tom, jak by obnovená demokracie měla vypadat. Zatímco prezident Václav Havel, zastánce nepolitické politiky, si představoval jediné Občanské fórum jako platformu pro střetávání různých politických názorů, tak federální ministr financí Václav Klaus si uvědomil, že něco takového nemůže právě kvůli těmto odlišným představám dlouhodobě fungovat a prosazoval vznik tradičních stran.

Klausův postoj zvítězil a v roce 1991 se Občanské fórum rozpadlo. Václav Klaus založil pravicovou Občanskou demokratickou stranu (ODS), zatímco politici, kteří chtěli pokračovat v Havlově vizi „nepolitické politiky“ založili Občanské hnutí (OH). Volby v roce 1992 vyhrála ODS a Václav Klaus se stal premiérem. Občanské hnutí úplně propadlo.

Klíčová pro pochopení identity strany je ekonomická transformace – přechod od plánovaného socialistického hospodářství k volnému trhu. Zatímco na západě vznikaly strany na základě ideologie (konzervatismus, liberalismus), tak v Česku se stranický systém vytvořil na základě postoji k ekonomické transformaci. Klaus a jemu blízcí politici prosazovali rychlou a důslednou transformaci a sjednotili se v ODS. Naproti tomu odpůrci rychlé transformace našli později své místo většinou v ČSSD. Proto ačkoliv se strana vždy deklarovala jako konzervativní, vždy se v ní nacházelo také mnoho pravicových liberálů.

Václav Klaus. Foto: Petr Novák, Wikipedie

Vzestupy a pády

ODS pod vedením Klause vyhrála volby i v roce 1996 a Klaus se stal podruhé premiérem. V té době ale začala strana čelit tlaku kvůli různým aférám, zejména kvůli aféře s fiktivními sponzory strany. Situace vyvrcholila na konci roku 1997, kdy přední ministři ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Klause, aby opustil funkce předsedy vlády a předsedy strany. Protože se Klaus v té době nacházel v Sarajevu, ustálilo se pro tuto událost označení „Sarajevský atentát“.

Klaus ovšem krizi ustál a porazil Rumla v souboji o křeslo předsedy strany. Ruml a další nespokojení členové ODS opustili a založili novou stranu Unii Svobody. V předčasných volbách v roce 1998 ODS s velkým náskokem uhájila pozici nejsilnější pravicové strany, ovšem samotné volby vyhrála ČSSD. Ta ale nedokázala sestavit vládu a tak s ODS uzavřela „Opoziční smlouvu“. ODS při hlasování o důvěře vládě opustila Poslaneckou sněmovnu a na oplátku získala funkce předsedů obou komor parlamentu a některé další posty. Kvůli této smlouvě čelily ČSSD a ODS ostré kritice.

V roce 2002 se novým předsedou strany stal Mirek Topolánek. Klaus, který funkci již neobhajoval, se na jaře příštího roku stal prezidentem. Za Topolánka zaujala strana liberálnější pozici a začala se jí vracet ztracená podpora. Topolánek byl premiérem v letech 2006-2009 a jeho nástupce ve funkci předsedy strany Petr Nečas v letech 2010-2013. Topolánkovu i Nečasovu vládu ovšem poznamenala ekonomická krize. Nepopulární řešení krize cestou vládních škrtů spolu s nesčetnými stranickými aférami vedlo k masivnímu poklesu podpory strany, která v předčasných volbách na podzim 2013 získala pouze 7,72 %.

Podpora ODS v roce 1998 Zdroj: wikipedia.org

Program strany

Strana si za vzor bere britskou Konzervativní stranu a sama sebe označuje za liberálně konzervativní stranu. V ekonomické sféře prosazuje pravicovou politiku podpory podnikání, snížení daní a obecně se snaží minimalizovat státní zásahy do ekonomiky. V kulturní sféře je strana konzervativní a hlásí k hodnotám křesťansko-židovské civilizace. Dříve bylo označení ODS za konzervativní sporné. Od té doby, co se novým předsedou strany stal v roce 2014 Petr Fiala, už nelze o konzervativní tváři ODS pochybovat. Například většina jejích poslanců nepodpořila v nedávném hlasování stejnopohlavní sňatky a adopci dětí homosexuály.

Ve vztahu k Evropské unii stojí ODS na pozicích mírného euroskepticismu. Je proti vystoupení z EU, ale zároveň nepodporuje další evropskou integraci a přeje si současnou EU reformovat. ODS je zakládajícím členem ECR (Evropských konzervativců a reformistů), politické frakce Evropského parlamentu okolo britské Konzervativní strany a polského Práva a spravedlnost (PiS).

V rámci strany lze pozorovat dva hlavní proudy. První a většinový proud okolo předsedy Petra Fialy reprezentuje umírněný konzervatismus a solidní pravicovou politiku. Druhý a menší proud má blíž k Václavu Klausovi staršímu a zastává „radikálnější“ pozice, ať už jde o ekonomické, společenské nebo zahraničněpolitické otázky. Příslušníci tohoto proudu by možná hlasovali i pro vystoupení z EU.

Klausovské křídlo vzniklo již za Fialových předchůdců. Václav Klaus starší dlouhodobě kritizuje ODS za to, že se vzdaluje z pravicových pozic. Nejostřejší vztah měl s Mirkem Topolánkem. I když ve skutečnosti jde o to, že spíš Václav Klaus se posouvá se svých dřívějších pozic. Spor vygradoval nedávno, když ODS vyloučila jeho syna Václava Klause mladšího a dá se čekat, že bude pokračovat.

Podpora ODS v roce 2017. Zdroj: Wikipedia.org

Budoucnost

Pod vedením Petra Fialy se strana zkonsolidovala. Ve volbách v říjnu 2017 se 11,32 % umístila na těsném druhém místě. V současnosti získává v průzkumech okolo 14 % a soupeří o pozici nejsilnější opoziční strany spolu s Piráty. Ačkoliv výsledky mají daleko k dřívějším úspěchům, je dost pravděpodobné, že by strana mohla jednou zase vyhrát volby.

V souboji s Piráty má ODS tři velké výhody. Zaprvé stojí na pevném ideovém základě, který Piráti nemají, a má více rozpracovaný program. Zadruhé se může opřít o několikanásobně větší členskou základnu, která může být zdrojem nových politiků a odborníků. Zatřetí ODS je více zavedená a na rozdíl od Pirátů má i věrné voličské jádro. Piráti se spíš vezou „na bublině“ a podstatná část voličů je volí jen proto, že nemají volit nikoho jiného, než že by se identifikovali s pirátským programem.

Ale i ODS má své nevýhody. Jednou by se velkým problémem mohlo stát štěpení mezi umírněným a klausovským křídlem. V současnosti vidíme, jak podobné štěpení paralyzovalo mateřskou britskou Konzervativní stranu. Viděli jsme také, jak vnitrostranické spory dokázaly poškodit ČSSD. Spolu s preferencemi se k ODS vrátili i někteří kmotři, kteří dříve tak přispěli k jejímu pádu. A Piráti zatím nedělají chyby a nevstupují do žádné vlády, která by je mohla poškodit. Souboj mezi ODS a Piráty o vedoucí stranu opozice tedy může ještě velmi zajímavý.

Redakce

Redakční texty a tiskové zprávy.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..