05.08.2019 21:05

Politická gramotnost – Strana zelených

Šimon Rogner

Nejznámější česká ekologická strana, jejímž sestrám se v západních zemích v poslední době začíná dařit čím dál tím lépe, je v Česku téměř neviditelná. Od největšího úspěchu a účasti v Parlamentu uběhlo už téměř deset let. Jaká bude její budoucnost? Vítejte u představení Strany zelených.

V květnových volbách do Evropského parlamentu nezpůsobily největší překvapení strany označované za nacionalistické a populistické. Jejich vzestup, který nakonec nebyl tak velký, jak se předpokládalo, se totiž čekal.

Nejvíce pozdvižení mezi politickými komentátory způsobili Zelení.

Nikoli však v Česku, kde museli kandidovat na kandidátce vedené TOP 09 a STAN a odkud žádný jejich kandidát dostatečnou důvěru nedostal.

Strana zelených je v Česku v posledních letech na ústupu a po největším úspěchu v podobě šestiprocentního výsledku ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 už není zařazována mezi hlavní strany a hnutí politického spektra.

Jak vůbec čeští Zelení vznikli, co všechno za sebou mají a blýská se u nich na lepší časy? Na to vše se dnes podíváme.

Historie

Strana zelených (SZ) vznikla na podzim 1989 krátce po Sametové revoluci, ustavující sjezd se pak konal v únoru 1990 v Brně. V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu téhož roku kandidovala SZ samostatně, pětiprocentní hranici však těsně nepřekonala.

Tři křesla ve Federálním shromáždění a v České národní radě získali Zelení v rámci koalice v roce 1992 společně se Zemědělskou stranu a Československou stranou socialistickou. Z tzv. Liberálně sociální unie však na podzim 1994 vystoupili.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 strana nekandidovala, o dva roky později získala 1,1 % a v roce 2002 2,4 %. Svůj nejlepší výsledek za předchozí léta  – totiž 3,2 % – zapsala SZ ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004, především se však mezitím stala nejsilnější mimoparlamentní stranou a získala tolik potřebné peníze ze státního rozpočtu.

Po volbách v roce 2002 vznikla tzv. tmavozelená výzva, kdy do Zelených vstoupila celá řada ekologických aktivistů spojených například s hnutím Duha Jakuba Patočky nebo Jana Beránka. Právě on byl na sjezdu v témže roce zvolen předsedou stranu a svůj post obhájil i v roce 2004. Patočka se stal lídrem kandidátky do voleb do Evropského parlamentu, v nichž strana získala 3,16 %.

Beránek však po neúspěchu dlouho nevydržel a na dalším sjezdu se vedení strany rozloučilo s aktivistickou frakcí. Předsedou byl naopak zvolen člověk, který už zkušenosti z vlády měl – Martin Bursík. Ten už předtím od února do července 1998 působil jako ministr životního prostředí v úřednické vládě Josefa Tošovského.

Bývalý předseda Strana zelených Martin Bursík. Foto: Wikipedia

Bývalý poslanec České národní rady a pražského zastupitelstva stranu pozvedl. O Zelených se začalo více mluvit a ve volebních průzkumech před volbami v roce 2006 se dokonce dostala přes pět procent.

Vzestup nakonec potvrdily i samotné červnové volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých se Strana zelených blýskla ziskem 6,29 procent hlasů a šesti poslaneckými mandáty. A to nebylo vše – po dlouhých vyjednáváních zasedla po boku ODS a KDU-ČSL ve vládě Mirka Topolánka. V kabinetu měla na starost tři resorty – životního prostředí, školství a pro lidská práva.

Zelení ovšem museli i nadále řešit vnitrostranické spory. Těm přilívala olej do ohně účast v pravicové vládě, pro občanské demokraty a lidovce navíc nebyla ekologie prioritou. Proti vládě se vyslovovalo především levicové křídlo pod vedením 1. místopředsedkyně (a později pár měsíců i ministryně školství) Dany Kuchtové a vycházející hvězdy strany Matěje Stropnického.

Bursík však svůj mandát na sjezdu v září 2008 jednoznačně obhájil a opozici umlčel. Tento stav ale netrval dlouho, dvě poslanecké rebelkyně Olga Zubová a Věra Jakubková totiž založili frakci s názvem Demokratická výzva a začali vystupovat proti straně. To se projevovalo i ve Sněmovně, když v roce 2009 pomohly k pádu Topolánkovy vlády. V září 2009 byly ze strany vyloučeny.

Zeleným navíc klesaly preference, což se projevilo slabým ziskem lehce nad 2 procenty ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009. Na to svojí demisí reagoval Bursík – stranu tak převzal tehdejší ministr školství v demisi Ondřej Liška.

Partaj se ovšem řítila ke dnu. Mnoho voličů, kteří si od Zelených slibovali změnu, se odvrátilo jinam a ve volbách do Sněmovny v roce 2010 získala strana jen 2,44 procent hlasů. Ve vedení však Liška a spol. stále zůstali, potvrzeno to bylo také na listopadovém sjezdu strany.

Bursík ze strany odešel o tři roky později – prý proto, že se partaj začala klanět příliš doleva – a založil vlastní Liberálně ekologickou stranu. Liška na svůj mandát předsedy rezignoval po volbách do EP v roce 2014, kde strana získala 3,77 procent a potvrdila nelichotivý výsledek z voleb do Sněmovny o rok dříve (3,19 %).

Bývalý předseda Strany Zelených Matěj Stropnický. Foto: Wikipedia

V předsednickém křesle ho nahradila starostka městské části Brno-Nový Lískovec Jana Drápalová, vydržela však jen rok. Mezitím se do popředí znovu dostal nadějný Matěj Stropnický, syn herce, politika a tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického z ANO. Zvolen byl na sjezdu v Karlíně v lednu 2016.

Ani Stropnický však stranu nevyšvihl, právě naopak. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 dostala SZ 1,46 %, a tím pádem nedosáhla na státní příspěvek (pod hranicí 1,5 procent). Rezignace předsedy tak byla očekávaným krokem. Do celostátního sněmu v lednu 2018 vedl stranu Jakub Kutílek, na sjezdu byl do funkce lídra zvolen starosta Prahy 4 Petr Štěpánek.

Ideová orientace

Strana zelených se pohybuje na středovém až středolevém ideovém poli, i když v pravicové vládě Mirka Topolánka tíhla spíše doprava. Hlavní doménou ideové orientace je samozřejmě enviromentalismus, jinak se dají názory strany označit za liberální a proevropské.

Ekonomický program SZ inklinuje jednoznačně doleva. Strana sice chce snížit daňové zatížení práce, na druhou stranu požaduje vyšší zdanění subjektů, které znečišťují životní prostředí, zavedení všeobecného základního příjmu, kratší pracovní týden, zavedení univerzálního starobního důchodu a zvýšení minimální mzdy.

V programu strany nalezneme rovněž důraz na výstavbu železničních tratí, zjednodušení cestování veřejnou dopravou, snižování emisí a závislosti na uhlí, ropě a plynu, ochranu krajiny před suchem a povodněmi či prosazení šetrnějšího chovu zvířat a ekologičtějšího zemědělství. Strana by naopak nepodpořila veřejné investice do výstavby nových reaktorů v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín.

Zelení požadují také srovnání platových podmínek mužů a žen pracujících na stejné pozici, snížení aktivního volebního práva pro všechny druhy voleb na 16 let a zavedení korespondenční volby. Nepřekvapí požadavek zrovnoprávnění manželství pro homosexuály.

Současný předseda Zelených Petr Štěpánek. Foto: Wikipedia

Současnost

A jak je na tom strana v současnosti?

Petr Štěpánek, který byl předsedou zvolen v lednu 2018, stranu stále vede, několik změn se však odehrálo v předsednictvu. 1. místopředsedkyní strany je Magdalena Davis, 2. místopředsedou Michal Kudrnáč a 3. místopředsedkyní Karolína Žákovská.

O hlasy voličů se Zelení naposled ucházeli ve volbách do Evropského parlamentu v květnu, když s dalšími regionálními stranami kandidovali na společné kandidátce pod vedením TOP 09 a STAN.

Je otázkou, zda dokážou Zelení navázat na úspěch svých sesterských partají po Evropě, zatím se to zdá ale nepravděpodobné. Stranou pro mladé liberální voliče jsou dnes totiž Piráti, některé potenciální voliče sbírá straně i TOP 09.

© Copyright 2019 Studentské listy | Design by Jakub David & Tomáš Portl