Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

29.11.2020 18:33

Polovina případů šikany LGBT na školách je ze strany učitelů, musíme s nimi vést dialog, říká právnička iniciativy Jsme fér

Adéla Horáková je vzděláním právnička. Vystudovala práva na brněnské Masarykově Univerzitě. Po většinu své kariéry se zaměřovala na evropské a obchodní právo a pracovala jako advokátka pro významné advokátní kanceláře, působila také jako manažerka největší právnické firmy na světě Dentons. Nyní pracuje jako právnička iniciativy Jsme fér a bojuje za uzákonění manželství stejnopohlavních párů a zrovnoprávnění LGBT komunity s většinovou společností. Ke spolupráci s kampaní Jsme fér ji přivedlo několikaleté dobrovolnictví v různých českých LGBT organizacích. 

V rozhovoru pro Studentské listy mluví o postojích politických stran ohledně manželství pro všechny, o tom, proč je důležité o LGBT mluvit ve školách, a o tom, jestli jsou práva LGBT pravicová, nebo levicová záležitost.

Představme si, že máme 75letého muže v důchodu, který žije 50 let šťastně v manželství, homosexualita byla v jeho dětství a po většinu jeho života tabu, emancipaci LGBT zažívá až v posledních letech svého života a tak k ní má značně skeptický postoj a má pocit, že svět „jde do kopru”, protože záležitost, že muž a žena tvoří manželství, která byla celý jeho život naprostou samozřejmostí, je nyní zpochybňována. Jak byste takovému člověku vysvětlila, proč je manželství pro všechny důležité?

Začalo bych u toho, že bych se ho snažila požádat, aby se na svět díval otevřenýma očima. Aby ho nepřijímal jako něco neměnného a vždy dobrého. Že to, jak věci jsou, nemusí být vždy ideální situace, protože je možné některé věci měnit k lepšímu. Snažila bych se mu přiblížit, proč stávající situace pro nás, jako LGBT lidi, není příjemná a vysvětlila bych mu, proč je manželství pro všechny řešením všech problémů, které cítíme. Snažila bych se, aby pochopil, že manželství pro všechny je něco, co mu vůbec neublíží, co naopak možná zlepší svět kolem něho a spoustě lidí pomůže. Apelovala bych na otevřenost, empatii a na pochopení naší osobní situace.

Víme, jaké je postavení LGBT komunity v Česku v rámci legislativy. Lesby a gayové nejsou zcela rovnoprávní s heterosexuály, na druhou stranu je veřejnost vůči LGBT alespoň podle průzkumů značně tolerantní. Jak se LGBT osobám v Česku v konečném důsledku žije? Řekla byste, že spíše dobře, nebo spíše špatně?

Myslím, že je to tak půl na půl. Vaše otázka je velmi relativní, protože záleží, k čemu to přirovnáváme. Ve srovnání například s Polskem je situace u nás samozřejmě mnohem lepší. Ráda bych to ale porovnávala s ideálním stavem. Stavem společnosti, ve které to, koho člověk miluje, nemá vliv na kvalitu jeho života. Od té jsme pořád ještě hodně daleko. Češi obecně si myslí, že se tady lesbám, gayům, bisexuálům, transsexuálům a intersexuálům žije vlastně dobře a trochu tak nadhodnocují současnou situaci. Nám se zde tak dobře, jak si zbytek společnosti myslí, nežije. Vyplývá to i z mnoha průzkumů, kde si například dvě třetiny lidí myslí, že zde LGBT lidé nejsou nijakým způsobem diskriminováni. Na druhou stranu, více než třetina LGBT lidí nějakou formu diskriminace zažila. Zároveň 91 procent z těch, kteří diskriminaci zažili, ji nikdy nikam nehlásili.

Problémy spojené s kvalitou života LGBT jsou u nás hodně pod povrchem a nejsou vidět. Proto se mnoha lidem zdá, že se u nás LGBT lidem žije úplně bez problémů. Tak to ale není, problémů s kvalitou života LGBT osob je celá řada. Velmi konkrétně a jednoduše to lze ukázat právě na vámi zmíněné legislativě. Spoustu práv, která jsou u heterosexuálů samozřejmostí, my jako LGBT bez jakéhokoliv rozumného důvodu nemáme. Když na to upozorníme a o svá práva si řekneme, reakce oponentů bývá často nechápavá nebo až velmi agresivní. Tak významný problém jako absence práv jedné skupiny osob není mnoha lidmi považována za něco negativního, dokonce si myslí, že je tomu tak v pořádku. Odpověď na vaši otázku týkající se životní úrovně LGBT lidí v Česku tak je: mohlo by to být horší, ale rozhodně by to mohlo být mnohem lepší a problémy, jaké zde LGBT zažívají, bychom se měli snažit aktivně odstraňovat, a ne před nimi strkat hlavu do písku.


„Ve srovnání například s Polskem je situace LGBT u nás samozřejmě mnohem lepší. Ráda bych to ale porovnávala s ideálním stavem. Stavem společnosti, ve které to, koho člověk miluje, nemá vliv na kvalitu jeho života.

Češi jsou podle průzkumů vůči LGBT komunitě velmi vstřícní. Podle průzkumu agentury Median z roku 2018 zavedení stejnopohlavních manželství podporuje 75 % Čechů, jenom 18 % je proti. Když se ale podíváme na politickou scénu, tak jedinou parlamentní stranou, která manželství homosexuálních párů jednoznačně podporuje, jsou Piráti, ostatní strany mají skeptický postoj nebo jsou v této otázce rozštěpené. Čím si to vysvětlujete?

Myslím, že je to na jednu stranu dáno tím, že jsme se dlouho o svá práva neozývali. Od té doby, co bylo před 14 lety přijato registrované partnerství, se téměř žádná debata o postavení LGBT lidí nevedla. Politici tak na to na jednu stranu nejsou zvyklí a na druhou stranu se nad tím sami nezamýšlí. Nepřemýšlí aktivně nad tím, jaké problémy LGBT lidé mají a jak by je mohli vyřešit, na rozdíl od politiků v jiných zemích, například ve Skandinávii nebo západní Evropě. V těchto státech není postavení LGBT osob něco, co si musíme jako LGBT vykřičet a vybojovat sami, ale je to bráno jako součást politického programu. Stejně jako se tamní politické strany starají o zlepšování života rodin, samoživitelek nebo dělníků, stejně tak se starají i o postavení LGBT komunity, což je podle mě naprosto v pořádku.

V Česku tohle většinou chybí, i když myslím, že se to pomalu rodí, což je dobře. Nezačíná to ale samo od sebe, ale proto, že jsme na to začali upozorňovat. Zároveň to ukazuje na to, že v Česku většinou chybí politici s vizí a odvahou. Vládne tu snaha nic neměnit, dokud to není absolutně nutné. Mně osobně na české politické scéně, s výjimkou některých stran a konkrétních politiků, chybí lidé, kterým bych věřila, že mě připraví na budoucnost. Mám totiž pocit, že většina našich politiků žije v minulosti.

Když si otevřeme webovou stránku Jsme fér, objeví se počítadlo, které vyjadřuje čas od předložení novely zákona o stejnopohlavních svazcích v Poslanecké sněmovně. Poslanci projednávání neustále oddalují, proti přijetí zákona poměrně výrazně vystupují SPD, KDU-ČSL, Trikolóra nebo ODS. Věříte, že novela o manželství může dolní komorou, potažmo stále poměrně konzervativním Senátem v současné době projít?

Určitě věřím. Věřím tomu, že novela může projít i při současném složení parlamentu. Uvidíme, jestli se to stihne, protože do voleb zbývá méně než rok, i když čas na projednání a schválení stále je. My určitě neskládáme ruce do klína a usilujeme o to, aby poslanci o novele minimálně hlasovali. Strany, které jste vyjmenoval, zřejmě postupu novely nejaktivněji brání, já ale největší problém vidím v poslancích, kteří se zdržují hlasování. Když poslanci naposledy hlasovali o tom, jestli novele zasadí pevný bod (kdy se určí den a čas, kdy budou poslanci danou novelu projednávat, pozn. red.), návrh neprošel, a to proto, že většina přítomných se zdržela. Ti, co hlasovali, byli většinově pro, ale většina se bohužel zdržela. Přitom ten, kdo se zdrží de facto podporuje to, že návrh neprojde. Potřebujeme tak, aby se poslanci tématu manželství pro všechny přestali vyhýbat a nebáli se ho podpořit. Vím o členech Sněmovny, kteří návrh o svazcích stejnopohlavních párů podporují, ale obávají se nátlaku ze strany svých kolegů poslanců a vedení politických stran, které jsou často oddělené od reality. Je to podle mě příklad právě ODS a KDU-ČSL. Jsou tam poslankyně a poslanci, kteří by nás podpořili, ale bojí se protitlaků. Největší problém tak je ono strkání hlavy do písku, zdržování se při hlasování.

Politické strany se připravují na volby do Poslanecké sněmovny příští rok. Vzniká jakýsi konzervativní blok ODS, KDU-ČSL a TOP 09 a ten liberálnější složený z Pirátů a STAN. Vyjednávači pravicově-konzervativní koalice už nyní prohlašují, že na manželství pro všechny se neshodnou, a tak ve volebním programu koalice nebude. Piráti, kteří manželství pro všechny podporují, jdou zase do koalice s hnutím STAN, které má i silné konzervativní křídlo. Nebojíte se, že v rámci nějakých koaličních kompromisů zůstane manželství pro všechny i pro příští volební období opomenuto?

Koalice se zatím rodí, zástupci stran teprve vyjednávají, je tedy nyní brzo to z tohoto hlediska hodnotit. Samozřejmě bychom byli rádi, aby byla jasná podpora pro manželství pro všechny alespoň u liberální koalice. Zmizelo by tím potenciální sporné téma, které by mohlo koalici ohrozit, samozřejmě by ale byl problém v tom, že by se o manželství pro všechny méně mluvilo, protože novináři přirozeně píšou spíše o tématech, které strany rozdělují, než na kterých se shodnou.

Co se týče konzervativní koalice, i zde jsou lidé, dle mého, zejména z topky a jednotlivci z ODS, kteří manželství pro všechny podporují. Na druhou stranu, jeden ze členů koalice, KDU-ČSL, je vedle SPD jednou ze stran, které svazky homosexuálních párů jako celek nepodporují. Lidovci by nicméně měli přemýšlet alespoň o tom, že nechají svým poslancům a poslankyním o manželství pro všechny volné hlasování, podobně jako jiné křesťanskodemokratické strany v západní Evropě, jako například v Německu. Právě u německé CDU byla při hlasování nakonec čtvrtina poslanců této konzervativní strany pro manželství pro všechny.


„Sama se potkávám často s lidmi, kteří volí topku nebo STAN, ale i ODS, kteří jsou zklamaní z postoje svých stran k manželství pro všechny. Uvidíme tedy, jak se s tím například ODS vypořádá a zda bude naslouchat svým vlastním voličům.

Doufám tak, že i vyjednávání těchto koalic přitáhne pozornost k tomu, co si české politické strany o manželství pro všechny myslí, protože z mé zkušenosti to jejich voliči často nevědí. Z průzkumů víme, že voliči Pirátů, STAN a topky jsou jedni z těch sociálně nejliberálnějších, nepodpora nebo kompromis v otázce manželství pro všechny by tak u těchto stran znamenalo odpojení od vlastních voličů. Situaci vnímám nejenom z průzkumů, sama se potkávám často s lidmi, kteří volí topku nebo STAN, ale i ODS, kteří jsou zklamaní z postoje svých stran k manželství pro všechny, a tak zároveň zjišťují, že se stranou, kterou volí, nesouzní tak, jak si mysleli. Uvidíme tedy, jak se s tím například ODS vypořádá a zda bude naslouchat svým vlastním voličům.

V Česku existuje velká skupina vlivných konzervativních médií, šéfredaktor jednoho z nejčtenějších webů Forum24 Pavel Šafr se svou averzí vůči LGBT aktivistům netají, nedávno například napsal v komentáři na svém webu, že s novým americkým prezidentem Joem Bidenem údajně přijde i  „emancipace neexistujících pohlaví a neustálé a neadekvátní vyzdvihování sexuálních menšin”, širší publikační činnosti na téma kritiky LGBT můžeme zaznamenat i u vlivných týdeníků Echo nebo Reflex. Naproti tomu na obranu práv LGBT se povětšinou staví hlavně levicově orientovaná média s poměrně úzkou skupinou čtenářů. Jaký vliv tedy můžou média mít v otázce práv LGBT na veřejné mínění a postoje politiků?

Obrovský. Možná bych se vyjádřila k tomu vámi zmíněnému dělení na levici a pravici, které je podle mě dnes přežité a zjednodušující. Říkám to proto, že já média na pravicová a levicová nedělím…

Zmínil jsem to proto, že média, která o stavu práv LGBT komunity informují, jako Deník Referendum nebo Alarm se jako levicová identifikují.

Pokud se tak identifikují, tak je to v pořádku, je to jejich věc. Nicméně já manželství pro všechny nevnímám jako levicové nebo pravicové téma, je to otázka osobní svobody v intimní vztahové a rodinné sféře. Bez ohledu na to, na které části politického pole se člověk nachází, otázka základní důstojnosti lidí je něco, na čem by se měli shodnout všichni.

Ale k vaší původní otázce, média mají samozřejmě obrovský vliv. Jako Jsme fér se snažíme bavit se všemi, kteří mají zájem se tématem práv LGBT zabývat. Některá média nicméně vydávají články, kde je toto téma překroucené, založené na lživých, nebo z kontextu vytržených údajích. Vždycky mě mrzí, když daný novinář nebo novinářka překrucuje data. Nebudeme si nalhávat, že všechna média budou podporovat manželství pro všechny. Doufám ale, že se čtenáři a diváci médií identifikují s naší prací a naší snahou ukazovat zejména konkrétní lidské příběhy, příběhy rodin, párů a dětí, kterých se současná situace dotýká.


„Manželství pro všechny nevnímám jako levicové nebo pravicové téma, je to otázka osobní svobody v intimní vztahové a rodinné sféře.

Já teď navážu na to, co jste říkala předtím ohledně pravolevého politického dělení. Proč si myslíte, že nejen tady v Česku, potažmo na východě Evropy, ale i ve světě se z manželství pro všechny udělalo ono levicové téma? Já osobně znám například lidi, kteří jsou konzervativci, v ekonomických otázkách zastávají pravicové postoje, ale manželství pro všechny podporují. Přitom by se při pohledu na fronty kulturních válek na sociálních sítích mohlo zdát, že pravicový konzervatismus a manželství LGBT osob se zcela vylučují.

Já nevnímám, že by se z manželství pro všechny udělalo levicové téma. Strany, které nás podporují nejsou typicky levicové, existuje navíc spousta našich podporovatelů i z řad pravicově-konzervativních stran jako je ODS nebo topka. Možná ti lidé, kteří se na politickém spektru identifikují jako levicoví, jsou otevřenější otázce rovnosti a s tím souvisejících rovných příležitostí. Pro mě je to navíc otázka osobní svobody. Proč by mi měl stát s prominutím kecat do toho, koho si mám vzít? Takže si myslím, že každý správný pravicový politik by měl manželství pro všechny podpořit. Jak říká Ronald Reagan, stát není to řešení, stát je ten problém. Pokud je stát ten problém, tak proč by mi měl mluvit do toho, koho si vezmu? Aplikovat větší svobodu na hospodářskou soutěž jako ekonomickou aktivitu, než aplikujeme na životy lidí, podle mě není správný přístup. Ať je člověk levicově nebo pravicově orientovaný, myslím, že si v otázce manželství pro všechny každý může najít úhel, který ho dovede k tomu, že manželství pro všechny je součástí jeho hodnot.

Velké téma, na které jste ve Jsme fér upozornili, bylo vládní omezení registrovaných partnerství v rámci protipandemických opatření, přičemž svatby heterosexuálů se mohly nadále konat (o kauze jsme psali zde). Ministerstvo zdravotnictví se později omluvilo s tím, že na LGBT páry při tvorbě opatření zapomnělo. Diskriminační pro LGBT byla ale některá opatření už při první vlně na jaře. Jak se může stát, že vláda takto opakovaně „zapomene” na jednu skupinu osob? A může to být vůbec ještě náhoda?

Byl to příklad, který velmi jednoduše a konkrétně ukázal to, o čem tady celou dobu hovoříme. Dokud budeme mít dva různé instituty, tak jeden z nich bude zkrátka ten podřadný. Registrované partnerství jako by tu bylo pro lidi, kteří si z nějakého důvodu z pohledu státu nezaslouží vstupovat do manželství. Úředníci státní správy nemají pod kůží, že na nás, LGBT lidi, také musí myslet. I když se vládní opatření upraví tak, že budou umožňovat uzavírání registrovaných partnerství stejně jako svateb, bude to jen jedna záplata na už velmi děravý hrnec. Už jenom existence registrovaného partnerství je původem všech problémů, které nyní vyplavaly na povrch v souvislosti s diskriminačními vládními opatřeními. Jediným systémovým a dlouhodobým řešením je právě manželství pro všechny.

Na webu Jsme fér najdeme seznam firem, které podporují manželství pro všechny a nediskriminují zaměstnance na základě jejich sexuální orientace. Je zde řada významných a velkých firem, uvědomujete si ale, že mnohé z nich mohou vaši značku a pojem „manželství pro všechny” jenom využít kvůli marketingu? A že jde ze strany firem jenom o pragmatismus, protože podpora práv LGBT u potenciálních zákazníků je velká?

Mluvíte o tzv. pinkwashingu, což je téma, které se v poslední době diskutuje. Myslím si, že je dobře, že se o tomto diskutuje, nikdy bychom neměli rezignovat na úsilí, abychom nebyli jenom něčím marketingovým nástrojem. Je v pořádku, když firma pochopí, že jejich zákazníci mají určité hodnoty, a zamyslí se nad tím, jestli je chce také sdílet. Pokud je sdílí, tak je dá veřejně najevo, to je naprosto v pořádku. Problém by nastal v okamžiku, kdy by to byl jenom prázdný balón. Kdyby daná firma něco deklarovala, ale zároveň se nic v této otázce nesnažila dělat, ani vnitřně, ani navenek. Jsem moc ráda, že firmy nás podporují, a doufám, že se budou postupně přidávat další. Pro mě je to částečně osobní téma, protože jsem sama byla manažerkou ve velké firmě. Vím, že rozhodně nebylo vždy jednoduché firmy přesvědčit o podpoře manželství pro všechny, jiných LGBT témat nebo o zapojení se do platformy Pride Business Forum, sdružující firmy obecně podporující LGBT diverzitu na pracovišti. Být v situaci, kdy už můžeme vést legitimní debatu o tom, jestli dané firmy téma jenom nezneužívají a nejedná se o prázdný balón, je vlastně dobrá pozice. Mnohem lepší pozice, než kdyby nebyly žádné firmy, které by se snažily téma manželství pro všechny zvednout.


„Každý správný pravicový politik by měl manželství pro všechny podpořit. Jak říká Ronald Reagan, stát není to řešení, stát je ten problém. Pokud je stát ten problém, tak proč by mi měl mluvit do toho, koho si vezmu? 

Na webu Jsme fér máte mimo seznamu firem i například seznam měst a obcí, jejichž starostové podporují manželství pro všechny, je zde jak Praha a její primátor Zdeněk Hřib, tak malá města a obce po celém Česku. Podobně tak jste před letošními krajskými volbami dělali anketu s kandidáty na hejtmany a ptali jste se jich, jestli podporují manželství pro všechny. Jaký má ale reálný dopad podpora regionálních politiků, kteří na úpravu zákonů ohledně práv LGBT nemají žádný vliv?

Obrovský. Starostky, starostové, primátorky a primátoři jsou lidé, kteří mají ze všech politiků v Česku největší důvěru, jsou ještě před poslanci, senátory a prezidentem. Jsou to politici, kteří mají nejblíž každodennímu životu a problémům lidí. Regionální politici jsou také lidé, kteří na obecních úřadech a matrikách potkávají páry, které se sem jdou registrovat. Oni řeší rodinné a sociální problémy lidí, jako jsou ty s bydlením. Takže ano, nepřijímají zákony v Poslanecké sněmovně, ale jsou pro nás důležitým partnerem do debaty, protože jsou často v užším kontaktu s lidmi než vrcholní politici. Zároveň starostové a primátoři jsou často lidé, kteří jsou aktivní v daných politických stranách, mohou vést debaty interně v rámci politických subjektů a mohou inspirovat ostatní členy, aby se k podpoře manželství pro všechny připojili. Jsem tedy velmi ráda za jejich podporu a byla bych samozřejmě i ráda, kdybychom jich měli mnohem víc. Narážíme ale na kapacitní bariéru, chybí nám dostatek dobrovolníků, kteří by starostky a starosty oslovovali. Takže za kohokoliv, kdo by se chtěl zapojit a oslovovat lokální politiky ve svém okolí, budeme rádi.

Když jsme mluvili o této vaší předvolební anketě, jak jste spokojeni s výsledky voleb? Zvoleni byli tři hejtmani, kteří podle vaší ankety podporují manželství pro všechny (Petra Pecková ve Středočeském kraji, Josef Suchánek v Olomouckém kraji a Ivo Vondrák v Moravskoslezském kraji). Co se týče senátních voleb, bylo zvoleno nebo znovuzvoleno 13 senátorů/senátorek, kteří manželství stejnopohlavních párů vysloveně podpořili, 7 senátorů/senátorek nepodpořilo, jeden nově zvolený senátor nemá jednoznačný názor a 6 neodpovědělo.

Opět, je to půl na půl. Je vidět, že se ledy hýbou, ale česká společnost musí stále ujít dlouhou cestu. Je vidět, že to, co děláme, má smysl. Spousta lidí píše svým politikům, ptá se jich na názory ohledně práv LGBT, zapojuje se do podpory Jsme fér a baví se o tom se svým okolím. Co se týče vámi zmíněných čísel, myslím, že podpora u hejtmanů pro manželství pro všechny bude v důsledku ještě vyšší, spousta z nich nám ale v anketě bohužel neodpovědělo, takže jejich názor neznáme. Anketa určitě měla smysl. Vidím v tom i motivaci do budoucna, aby politiků, kteří nám odpověděli a zapojili se, přibylo.

Jak jste spokojena s tím, jak se ohledně LGBT a možná sexualitě obecně mluví ve školách? Ptám se proto, že i z vlastní zkušenosti se mi zdá, že je na školách osvěta kolem sexuální orientace a identity zcela opomíjená. Jako by LGBT komunita neexistovala, alespoň v českém vzdělávacím systému.

V tom s vámi souhlasím. O tématu LGBT se ve vzdělávacích zařízeních nemluví dost, i když existují školy a individuálně učitelé, kteří se tomu věnují, což je dobře. A proč bychom se o tom měli ve školách vůbec bavit? Je to jednoduché, protože taková je realita. Potřebujeme, aby naše školství reflektovalo realitu takovou, jaká je a připravilo lidi na život ve společnosti takové, jaká je. Zároveň bychom LGBT lidem v našem vzdělávacím systému dali najevo, že jsou tam také vítáni a mají stejné šance se, co se vzdělání týče, projevit naplno a koncentrovat se na to, co je důležité. Aby se LGBT žáci a studenti mohli soustředit na to, k čemu je škola určená, na vzdělávání, a nikoliv na to, jestli je bude někdo šikanovat kvůli tomu, kým jsou.


„Proč bychom se o životě LGBT měli ve školách vůbec bavit? Je to jednoduché, protože taková je realita. Potřebujeme, aby naše školství reflektovalo realitu takovou, jaká je a připravilo lidi na život ve společnosti takové, jaká je. 

Myslím, že toto téma je velmi důležité a ve školní výuce chybí. Do rámcových vzdělávacích programů a implementačních programů na jednotlivých školách bychom měli zanášet mnohem více učiva co se obecně týče sexuální a vztahové výchovy a předávat tak studentům reálný obrázek společnosti, a ne obrázek vyphotoshopovaný podle hodnot různých anti-LGBT organizací. Například nedávno jsem viděla posty jednoho z těchto sdružení, ve kterých psali, že musí chránit české školství před LGBT ideologií. To je samozřejmě fundamentalistický jazyk, který používají ve velké míře i například vlády v Polsku a v Maďarsku. Říkají, že chtějí bránit děti proti indoktrinací, je to ale přesně naopak. Ta stávající situace je ve skutečnosti indoktrinace jedním jediným „správným” systémem, který neodráží skutečnost, je to falešný photoshop. Snažíme se o to, aby děti měly svobodný přístup k informacím. Aby informace, které se k nim dostanou, nebyly cenzurovány přes homofobní filtr.

Nemůže v tom hrát roli i to, že se učitelé bojí například reakcí některých rodičů, kteří mohou mít homofobní názory a nechtějí, aby se jejich děti o tom, že LGBT komunita vůbec existuje, ve škole učili?

Může to být součást, je to cyklus aktérů ve vzdělávacím systému. Snaha zamlčovat existenci LGBT lidí a vlastně jakéhokoliv jiného vztahového a rodinného soužití než rodina typu muž a žena, tři děti a nejlépe v neděli do kostela. Homofobní názory mohou mít jak rodiče, tak učitelé, děti nicméně v konečném důsledku své budoucí postoje často přejímají od dospělých. Homofobem se nikdo nerodí, je to naučená věc. Průzkumy ukazují, že až polovina případů diskriminace a šikany LGBT lidí ve školách přichází právě od učitelů. Proto je potřeba i s pedagogy vést dialog a je třeba, aby stát kladl větší důraz na to, aby vzdělávání bylo otevřené a vstřícné pro všechny.

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.

Komentáře