Právě si prohlížíte Postoj Rakouska k válce na Ukrajině – tanec s Putinem, důsledná neutralita nebo historická změna?
Rakouský ministr zahraničí Alexander Schallenberg

Zatímco česká politická a materiální pomoc Ukrajině rezonuje i v zahraničí, o Rakousku je slyšet jen pomálu. Pomáhá vůbec náš jižní soused Ukrajině, případně lidem uprchlým před válkou? A kde jsou jeho limity?

Jedním z faktorů, které Rakousko v mezinárodní pomoci omezují, je jeho trvalá neutralita ukotvená ve státní smlouvě z roku 1955. Koncept a vnímání rakouské neutrality však prošly v uplynulých desetiletích mnoha změnami. Nejpozději se vstupem do Evropské unie v roce 1995 a s novou bezpečnostní doktrínou na přelomu tisíciletí se rakouské pojetí neutrality posunulo k aktivní “evropské solidaritě”. Rakousko tak podporuje společnou evropskou obranu a podílí se na mírových misích NATO v rámci Partnerství pro mír, i přes opakující se diskuse však nadále odmítá plné členství v Severoatlantické alianci.

Rakouská politická reprezentace v čele s lidoveckým kancléřem Karlem Nehammerem (ÖVP) tak jednoznačně odsoudila ruskou agresi na Ukrajině a podpořila protiruské sankce Evropské unie, na Ukrajinu zároveň putuje materiální i finanční pomoc (v řádu desítek milionů eur) od rakouské vlády i z veřejných sbírek. V rámci vojenských dodávek však Rakousko kvůli zachování neutrality podporuje Ukrajinu pouze obranným materiálem, jako jsou neprůstřelné vesty a helmy, a dodávkami paliva.

Bývalí politici v dozorčích radách ruských firem

Že interpretace a limity rakouské neutrality rozpolcují i vnitropolitickou scénu dokazuje kauza z posledních dní, kdy se v Rakousku debatuje o vystoupení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v rakouském parlamentu (podobně jako v Německu, USA nebo ve Francii). Zatímco vládní strany ÖVP a Zelení a neoliberálové ze strany NEOS jeho pozvání podporují, opoziční populistická strana Svobodných (FPÖ) a částečně i sociální demokraté (SPÖ) se s odvoláním na neutralitu staví proti.

Rakouskou váhavost v pomoci Ukrajině však nelze zdůvodňovat pouze vojenskou neutralitou. Silnou roli hrají také dlouhodobé politické a hospodářské vazby na Rusko. Angažmá bývalých rakouských vrcholných politiků v dozorčích radách ruských podniků nebylo v uplynulých letech výjimkou.

Bývalí premiéři Christian Kern (SPÖ, dozorčí rada Ruských státních drah) a Wolfgang Schüssel (ÖVP, dozorčí rada Lukoilu) se svých pozic po zahájení ruské invaze na Ukrajinu vzdali, bývalá ministryně zahraničí Karin Kneissl (FPÖ) – známá blízkým přátelstvím s Vladimirem Putinem, který se v roce 2018 zúčastnil i její svatby – však na své pozici v dozorčí radě Rosněftu trvá.

Blízkým, případně benevolentním vztahem k putinovskému Rusku se v uplynulých letech netajili ani další osobnosti napříč politickými stranami, otevřenost Rakouska vůči Rusku demonstrovalo i pozvání Vladimira Putina ke státní návštěvě v roce 2018. V souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině se nyní převážná většina politické scény od Putina distancuje, tolerantnější přístup zastává jen dlouhodobě Rusku nakloněná, populistická strana Svobodných.

Nezanedbatelné je také hospodářské spojení Rakouska s Ruskem, včetně dovozu ropy a zemního plynu. Na dovozu ropy do Rakouska se ruský import podílí jen asi z deseti procent, u zemního plynu je však rakouská závislost významnější – z Ruska pochází 80 procent rakouského dovozu zemního plynu. Rakouský energetický gigant OMV sice zastavil veškeré své investice v Rusku, zemní plyn od Gazpromu však nadále nakupuje. Otázku, jak se vypořádat s ruským angažmá, řeší i stavební koncern Strabag, ve kterém drží významný podíl akcií ruský oligarcha Oleg Děripaska.

Dnes již bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz a ruský prezident Vladimir Putin na státní návštěvě Rakouska v roce 2018, Zdroj: Wikimedia Commons

Milion uprchlíků v roce 2015, třicet tisíc dnes

Při absenci vojenské pomoci a angažmá přímo na Ukrajině tak mnozí od Rakouska očekávají zejména pomoc ukrajinským uprchlíkům. V této oblasti může Rakousko čerpat ze zkušeností s uprchlickou krizí v roce 2015, kdy bylo jednou ze zemí, do kterých přišlo nejvíce uprchlíků v poměru k počtu obyvatel. I kvůli takto masové zátěži, kterou přijetí a integrace uprchlíků do rakouské společnosti znamenaly, narážela rakouská velkorysost v pomoci přicházejícím cizincům v uplynulých letech na své limity. Bývalý kancléř Sebastian Kurz pak svůj politický úspěch do velké míry postavil na výrazně tvrdším postoji k cizincům, který přejal od populistické strany Svobodných.

Kvůli jazykové bariéře a absenci rodinných vazeb tak do Rakouska zatím nepřichází vysoké počty uprchlíků z Ukrajiny – registrovaných je dosud přibližně třicet tisíc uprchlíků, úřady odhadují, že počet Ukrajinců, kteří budou hledat v Rakousku ochranu, by se mohl vyšplhat na přibližně 200 tisíc. Pro srovnání, v době uprchlické krize v roce 2015 prošlo Rakouskem téměř milion běženců. Podobně jako v České republice se na pomoci uprchlíkům významně podílejí zkušené neziskové organizace i jednotlivci, kteří působí jako dobrovolníci i nabízejí ubytování ve svých domovech. 

Odpověď na úvodní otázku je tedy kladná – Rakousko Ukrajině pomáhá, ale jeho aktivity jsou limitovány v ústavě ukotvenou neutralitou, dlouhodobými politickými i hospodářskými vazbami na Rusko a částečnou vyčerpaností z pomoci uprchlíkům během uprchlické krize v roce 2015. Situace se však stejně jako v jiných zemích rychle vyvíjí, do diskuse o možnostech neutrality přinesla válka na Ukrajině nové perspektivy a již nyní je velmi patrná změna dříve benevolentního postoje rakouské politiky k Rusku. Možná se tak v budoucnu dočkáme aktivnější role Rakouska, případně významnější a dlouhodobější změny v jeho zahraniční politice.

Kateřina Vnoučková

Doktorandka Moderních dějin na Institutu mezinárodních studií FSV UK. Zabývám se česko-rakouskými vztahy a environmentálními dějinami. Aktivně podporuji česko-rakouskou a česko-německou spolupráci, zejména v oblasti mládeže a v příhraničních regionech.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..