Nacistická říše patřila mezi nejkrutější režimy v lidské historii. Každý takový režim má své respresivní organizace a nejinak na tom byla i Třetí říše. Mezi ty nejobávanější musíme bezpochyby zařadit Gestapo, tajnou policii, která terorizovala nejen Němce, ale také občany Hitlerem porobených národů. Dnes je tomu přesně 88 let od jejího vzniku.
Gestapo – německy Geheime Staatspolizei neboli tajná státní politice – vzniklo z tajné pruské státní policie 26. dubna 1933. Cílem organizace bylo vyhledávat, zadržovat a potenciálně i likvidovat osoby a skupiny, které by mohly ohrožovat nacistický stát. Gestapo zaniklo na den konce války 8. května 1945 a bylo poté prohlášeno za zločineckou organizaci.
O vzniku zvláštní tajné policie rozhodl hned po nástupu Adolfa Hitlera do úřadu německého kancléře v roce 1933 nově jmenovaný pruský ministr vnitra Hermann Göring, později ministr letectva a vrchní velitel Luftwaffe. Göring oddělil politickou a výzvědnou složku od klasické policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS (ozbrojená organizace nacistické strany NSDAP) a její bezpečností složky Sicherheitsdienstu.
Státní policie tak postupně jako všechny státní organizace prorůstala s represivními složkami nacistické strany a v roce 1934 přechází přímo pod vedení SS. Na začátku však většina z přes 40 tisíc zaměstnanců nebyli nacisté (největší až 50% podíl byl v berlínské pobočce Gestapa), byli to ale loajální úředníci a rozkazy nadřízených plnili.
V roce 1936 sjednouje Hitler tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci Sicherheitspolizei (bezpečnostní policie) zahrnující tajnou i kriminální policii, šéfem byl jmenován do té doby šéf policie v Bavorsku a jeden z hlavních organizátorů holocaustu Heinrich Himmler. Hitler Gestapo těsně propojil s SS a zmiňovaným Sicherheitsdienstem a zákonem určil, že její činnost nepodléha soudní kontrole a přezkumu.
Gestapo se tak tímto okamžikem dostává zcela mimo zákon. Tohoto faktu samozřejmě zneužívá a hlavní zbraní se stává zatýkání a věznění lidí bez soudního procesu, často v koncentračních táborech. Zaměstnanců organizace nebylo tolik – uvádí se, že ve Frankfurtu jich bylo všehovšudy 45 a podobný počet placených agentů –, klíčové pro fungování organizace tak byla běžná udání, jež rezultovala až v 80 % pronásledování. Většina ale neměla ani politický motiv, spíše se jednalo o osobní spory nebo snahu prokázat loajalitu.
Gestapo pronásledovalo a terorizovalo obyvatele Říše a okupovaných evropských území a neblaze se podepsalo pod nejednu operaci, provokaci či represivní akci. Mezi ty nejznámější patří tzv. glivická provokace na přelomu srpna a září 1939, kterou Hitler použil jako záminku pro vpád do Polska a začátek druhé světové války. Policie se podílela na potlačování a likvidací opozice, špionážních sítí, odpůrcu režimu a odbojářů. Fungovalo samozřejmě i v Protektorátu Čechy a Moravy, kde potlačovalo jakékoliv známky odporu a podílelo se na odvetách v době heydrichiády.
Během Norimberského procesu po 2. světové válce byla gestapu prokázána účast na mnoha zločinech a tato instituce byla prohlášena za zločineckou organizaci. Její nejvyšší dopadený a k soudu pohnaný představitel Ernst Kaltenrunner pak skončil společně s dalšími nacistickými válečnými zločinci na šibenici.
