Právnička, pedagožka, přes dva roky starostka středočeského města Pečky a jedna z výrazných tváří nově vznikajícího hnutí Lidé PRO. Alena Švejnohová věří, že projekt občanského aktivisty Mikuláše Mináře změní poměry v české politice. V rozhovoru pro Studentské listy mluví o vzdělávání i o tom, co hnutí může nabídnout mladým lidem.

Paní starostko, proč jste se rozhodla podepsat pod vznik nového hnutí Lidé PRO, které zakládá Mikuláš Minář?

Já jsem při druhém kole prezidentských voleb zakládala skupinu Společně to dáme, ve které se spojili lidé, kteří v prvním kole podporovali různé kandidáty. Když jsme se setkali s Milionem chvilek (který Mikuláš Minář dlouho vedl, pozn. red.), tak jsme se spojili. Mikuláše znám opravdu dlouho a politický aktivismus mě taky už nějakou dobu drží, takže nás to přirozeně svedlo dohromady. V okamžiku, kdy on přišel s myšlenkou založit hnutí, tak pro mě byla jasná volba se toho zúčastnit.

Určitou politickou zkušenost už za sebou mám, vedla jsem nezávislou kandidátku v Pečkách, taky bez napojení na jakoukoliv politickou stranu. Jsem přesvědčená, že musíme na politiku nahlédnout jinak než tím standardním stranickým způsobem. Občané by se měli podílet nejenom na tvorbě programu, ale i na jeho realizaci. S tím do toho jde hnutí Lidé PRO a toho se chci účastnit.

V čem je tedy vaše hnutí jiné oproti jiným stranám? Vy jste, předpokládám, členkou žádné strany ještě nebyla.

Ne a ani to neplánuju.

Ale budete členkou hnutí. Je v tom rozdíl?

Je v tom rozdíl. Pokud se nám podaří udržet to, co jsme si předsevzali, a to že program reflektuje reálné potřeby lidí. Nezpochybňuju, že to tak je i v ostatních stranách, ale lidé by měli stát u tvorby programu. Nemůžeme se před ně v roce 2021 postavit a říct: my víme, co vám chybí, a víme, jak to vyřešit. V řadě případů vůbec nevíme, co lidem chybí, žijeme v bublinách, které nás omezují v rozhledu.

Práce starostky mě za ty skoro tři roky naučila o lidech spoustu věcí. Já mám obrovskou výhodu, že mám čtyři zdravé děti, fungující rodinu, rodiče, kteří dbali na moje vzdělání a jsou mi dodnes oporou, a spoustu přátel. Žije se mi hrozně snadno. Když se ale podívám na lidi v našem městě, kteří si musí plánovat výdaj ve výši 100 nebo 200 korun. Když jsme zajišťovali prostředky pro distanční výuku, tak jsem viděla, kolik rodin nemá přístup k internetu a technice. Došlo mi, že potřeby lidí jsou úplně jiné, než si řada politiků myslí. Když nemají na ovoce nebo na novou pračku, tak je jim nějaká politika ukradená. A já se jim nedivím. Proto musíme začít hodně odspodu.

Proto jste na svém webu zveřejnili nástin toho, co byste chtěli v jednotlivých oblastech řešit?

Zveřejnili jsme základní témata, kterými se podle našeho názoru musíme zabývat. Na jednotlivé oblasti máme poměrně široký think-thank. Já se věnuji oblasti regionálního rozvoje, což pokládám za velmi důležité, protože jsou u nás regiony druhé, třetí kategorie, kde není dobrý lékař nebo kvalifikovaný učitel tak dobře dostupný jako v Praze. Není to fér.

Je to tak i u vás v Pečkách, které leží ve Středočeském kraji?

Pečky jsou na tom paradoxně ještě hůře, protože většina našich obyvatel pracuje v Praze. Ráno odjíždějí do Prahy a večer se vracejí. Můj úkol jako starostky je zabezpečit kvalitní školství, zdravotnictví. U nás je skoro nemyslitené sehnat kvalitního lékaře, když jste 35. kilometr na dálnici od Prahy. Možná to máme ještě těžší než daleká města s hezkou přírodou. My nemáme ani tu přírodu, jen jsme blízko Prahy, která stahuje učitele, lékaře a policisty.

Rozhovor s Lucií Vaštovou, dobrovolnicí hnutí Lidé PRO

Co vás přimělo stát se dobrovolnicí?

Největší motivací bylo, že nechci jenom sedět na zadku, aby se věci děly jenom kolem mě. Nadávat umí každý, ale chtěla bych s tím něco udělat.

V čem konkrétně pomáháte?

Jsem interní dobrovolník. Mám na starosti komunikaci s dárci a pomáhám s fundraisingem. Kromě toho studuji ortotiku-protetiku na FTVS.

Věříte, že bude hnutí Lidé PRO úspěšné?

Na začátku jsem byla trochu skeptičtější, ale teď věřím, že bude.

Paní starostko, pojďme zpátky k vašemu programu.

Máme základní myšlenky, které jsou zpracované a připomínkované v rámci našeho think-thanku. V blízké době budeme zveřejňovat první programové body. To budou pojmenované problémy, už připomínkované odborníky. A skrze naše dobrovolníky a signatáře se budeme ptát na zpětnou vazbu od veřejnosti. Už teď se dopracováváme k novým věcem.

K tomu, abyste svůj program prosadili, budete nakonec potřebovat podporu a hlasy. Pod už zmiňovanou petici se k dnešku podepsalo přes 25 tisíc lidí, což i podle pana Mináře není moc. Co když jich nebudete mít dost?

Když jich nebudeme mít dost, tak voleb nepůjdeme. Teď budu mluvit za sebe. Nemůžu sedět tenhle rok na zadku. Ne že bych neměla ve městě dost práce, ale i pro rozvoj našeho města je klíčové, jak bude vypadat vláda po říjnových volbách. Většinu svého volného času, který nevěnuji městu, věnuji této aktivitě a mobilizaci lidí. Snažím se motivovat lidi, kteří doteď nevolili nebo je nebavilo volit, aby se zkusili podílet nejenom na našem programu, ale i na změně. Garantujeme, že pokud nebudeme mít dostatečnou podporu, tak do voleb nepůjdeme a podpoříme demokratické strany, ať už jako kandidáti nebo nebo experti. Netvoříme si program do kapsy, rádi se o něj podělíme. Je to společná věc pro naši zemi. To si myslím, že nás spojuje.

Jsou mezi lidmi, které se snažíte zmobilizovat, spíše mladší nebo starší lidé?

Jste ze Studentských listů, takže vám trochu nabiju (usmívá se). Pro mě překvapivě je tam obrovské množství profesí. Studentů je mezi nimi řádově asi 15 procent, ale ve stovkách dobrovolníků je jich mnohem víc. Idea participace v politice u nich rezonuje. To můžeme mladým lidem nabídnout.

A co jim můžete nabídnout v programu?

Budu mluvit o svých prioritách. Myslím si, že je důležité, aby mladí lidé měli chuť se vracet do míst, kde se narodili. Aby to nevypadalo, že se dá uspokojivě žít jenom v Praze a velkých městech. Máme v plánu zrovnoprávnit regiony, například bojovat o dostupnou dopravu do regionů tak, aby vaši vrstevníci, kteří se narodili třeba v nějakém západočeském městě, měli chuť se vrátit a dělat tam ty právníky nebo lékaře. Musíme zajistit kvalitní bydlení, kvalitní základní školu, ideálně kvalitní střední školu, aby vaše mladá rodina netratila tím, že se z nostalgie vrátíte do menší obce, odkud pocházíte. To je strašně důležité, protože celá naše republika poroste tak, jak budou růst nejchudší regiony. Nemůžeme se rozvíjet, když zapomeneme na část regionů.

A to dnešní vláda zanedbává?

To si teda myslím, že zanedbává. Zanedbávají to i některé tradiční strany.

Kdo konkrétně: ODS, TOP 09, ČSSD?

To nevím, ale myslím si, že internet a kvalitní školy by měly být dostupné všude. Pamatuju si to z kampaně před prezidentskými volbami, kdy jsem rozvážela letáky a plakáty. Jedna paní mi říkala, že jsme po patnácti letech první lidé, kteří k ní přijeli s nějakou aktivitou. Její obec byla tak malá, že jí tam nevozili ani ty letáky. Přitom to jsou lidé, kteří mají mít dostupné školství a zdravotnictví úplně stejně jako ostatní. Můžeme se bavit také třeba o dojezdu záchranné služby, kvalitě ambulantních specialistů nebo dostupnosti zubařů a lékařů.

Mluvíte o regionech, které více než třeba velká města volí hnutí ANO nebo extremistické strany jako SPD. Nevím, co jim jejich zástupci před posledními volbami slibovali, ale troufám si říct, že mluvili podobně jako vy. A pod to, co říkáte, by se asi každý podepsal. Máte ale jako hnutí zkušenosti, experty a lidi, abyste to dokázali i prosadit?

Myslíte, jako kdybychom vyhráli volby?

To asi není tak pravděpodobné, ale v případě, když byste se podíleli na utváření zákonů.

Tak to určitě máme. A dokážeme to i programem, který zveřejníme.

Přála bych si, aby každý po základní škole uměl anglicky

Pojďme konkrétněji k jedné oblasti: vzdělávání. Vy učíte na PORGu, což je prestižní pražské gymnázium. Právě proto mě zaujala věta z vašich programových tezí, kdy píšete, že chcete řešit, „jak co nejlépe podpořit obyčejné školy a zabránit tomu, aby z nich všichni lepší studenti odcházeli na školy elitní”.

Problém je to slovo obyčejné. Uznávám, že jsme nedohlédli všechny významy některých slov. Mluvila bych spíše o základních školách, ne obyčejných. Já to mám ale ještě hůř: jsem absolventka osmiletého gymnázia, učím na osmiletém gymnáziu, dvě ze čtyř dětí mám na osmiletém gymnáziu, jedno usiluje o vstup na osmileté gymnázium. Přesto vím, že ten systém není v pořádku.

Můžete být ale pro voliče důvěryhodná? Nemáte jejich zkušenost.

Myslím si, že můžu. Vzděláváním se zabývám hrozně dlouho. Nejsem expert, ale je to věc, kterou dělám dlouho a strašně mě baví. Učím maturanty právo a pokládám to za nejprospěšnější věc primárně pro sebe, protože studenti mi nic nedarují a musím se s nimi velice férově bavit o aktuálních věcech. Po právech jsem si taky dodělávala pedagogiku.

Vzdělávací systém není nastaven v pořádku. Tlačí rodiče k tomu, aby zajistili svým dětem nejlepší možné vzdělání.

To je špatně?

To je samo o sobě dobře, ale ten systém mě staví před volbu. Je těžké pro rodiče se nepokusit, aby dostali děti na osmileté gymnázium, když je v dostupné vzdálenosti a má výsledky. To ale nerozporuje to, že si myslím, že to je systémová chyba.

Takže byste chtěla omezit osmiletá gymnázia?

Je důležité je zachovat aspoň pro některé děti, které mají obrovský akademický tah na branku. Inkluze je ale důležitá nejen pro znevýhodněné děti, ale i pro ty mimořádně nadané. Tam si myslím, že stát velmi selhává. A nás jako rodiče nutí dělat tyhle volby.

Jaké je tedy vaše řešení?

Myslím si – a vidím to i v Pečkách – že musíme zapracovat na kvalitě základních škol. Nejlepší základní škola by měla být ta nejbližší. Stát musí rodičům dát možnost mít kvalitní základní školu v místě bydliště. To samozřejmě znamená zvýšit prestiž povolání a také udělat systémové změny.

Já bych si třeba představovala, aby děti odcházely ze základní školy a uměly anglicky. Copak může dítě, které nebude umět anglicky, obstát v evropském nebo světovém měřítku? Myslím že ne. Přála bych si, aby se omezilo penzum znalostí, které se děti musí učit. Aby se podporovala spolupráce. To, že děti neumí spolupracovat, je velký hendikep. Z pohledu běžného školství se na to nahlíží jako na opisování a radění, ale my potřebujeme, aby se děti naučily spolupracovat.

Pamatuju si,  že když jsem v roce 1998 odcházela z PORGu, tak jsem byla zvyklá spolupracovat. Přišla jsem na právnickou fakultu v Brně a vrátila jsem se do klasického frontálního školství. Nikdo po mně nechtěl přemýšlet nebo diskutovat. To se za 20 let změnilo, taková situace už ve vysokém školství není, to mi asi potvrdíte.

V rámci distanční výuky to jde trochu složitěji.

Distanční výuku už podle mě nedává nikdo: děti, rodiče ani učitelé. Zkrátka si myslím, že je třeba podpořit a zkvalitnit základní školství, aby si rodiče nemuseli vybírat základní školy pro svoje děti.

Když jsem si pročítal vaše teze ke školství, tak jsem jako průřezovou linku viděl, že chcete narovnat podmínky v českém školství. Co by pro to měla udělat dnešní vláda nebo ministerstvo školství?

Nevím, co by mělo udělat ministerstvo školství, na to nejsem expert. Povím vám, co bych chtěla udělat v Pečkách, které jsou jako město zřizovatelem základních škol. Chtěla bych vzít prostředky z rozpočtu a investovat je do školství. Já to můžu udělat, ale budou mi pak chybět v jiných agendách, nebudu mít třeba peníze na zeleň nebo pečovatelskou službu.

Stát by měl centrálně dát větší důraz na vzdělávání a dát učitelům větší část platu na zásluhovou část.

Například umožnit ředitelům, aby odměňovali učitele za jejich práci? To teď ministr Plaga dělá.

Zeptejte se, jak to funguje prakticky. Je důležité, aby se ředitelům a učitelům odebrala administrativa, aby se mohli věnovat dětem. Měla by se taky posílit individuální výuka, aby ve třídách bylo méně dětí. Mělo by se také zmenšit penzum znalostí. Když se jich učíte příliš moc, tak nemáte čas podporovat děti v sebeurčení nebo kreativitě.

Musíme taky zlepšit kvalitu druhého stupně. Žáci, kteří mohou, odcházejí po páté třídě. Pak se pospojují třídy a poruší kolektivy. V tomhle klimatu se navíc říká, že na druhém stupni zůstávají děti, které se nedostaly jinam. Je potřeba změnit rétoriku. A to se dá jedině centrálně tím, že se posílí porozumění, že kvalitní základní vzdělání je ústavní právo. Mají ho mít všichni, a to ve stejné kvalitě. Nikde se nemluví o tom, že byste v Praze měli dostat lepší kvalitu než jinde.

Musíme vrátit lidem respekt

Nemáte v tomhle ale trochu schizma? Říkáte, že nemáte jako samospráva možnosti dávat tolik peněz do školství, ale teď mluvíte o centralizaci. Mělo by se školství více decentralizovat, nebo centralizovat? Nebo záleží jak v čem?

Centrálně je potřeba pojmenovat, že máme velký problém se základním školstvím. Teď se mě ptáte na věci, které jsou expertně-školské.

K tomu máte experty.

Ano, necítím se na to pojmenovávat centrální nástroje.

Ale zato můžete říct, kde je problém. Jako člověk zdola.

Problémem je, že škola, kterou máte nejblíž, nemusí být dobrá škola. Vzdělávací postupy u většiny škol navíc neodpovídají tomu, co bude dítě za dvanáct let potřebovat. Bojím se, že to tak je a že potřebujeme systémové změny.

Dovolte mi ještě jednu osobní otázku na závěr. Když budete mít dost podpisů, tak vy osobně budete kandidovat do Poslanecké sněmovny?

Ráda bych se zúčastnila primárek, ve kterých se volí naši kandidáti.

Jako to mají Piráti?

Oni to ale mají jenom mezi členy (a registrovanými příznivci, pozn. red.), my to budeme mít mezi signatáři, kteří nás do těch voleb pošlou. Jsem přesvědčená, že musíme zlomit rétoriku, že do politiky chodí lidi, kteří nemají nic lepšího na práci, a že politika je špína. V dnešní době je v politických stranách řada skvělých lidí, kteří dělají skvělou práci. Zároveň jsem přesvědčena, že i když ty dva volební bloky dopadnou dobře, tak budou potřebovat podporu od další demokratické strany. My jim ji chceme nabídnout. Místo pro další stranu tu je. Je důležité, aby do politiky přicházeli noví lidé.

Po zkušenosti na lokální úrovni jsem přesvědčená, že je potřeba naslouchat občanům. Tak se naučíte víc, než co vymyslíte sám od stolu. Názory lidi mají velkou váhu. I když se někdo něčeho neoprávněně bojí a má strach, tak je to stejně významné jako ten samotný fakt. Musíme ty lidi brát vážně, nesmát se jim, vrátit respekt a nabídnout jim alternativu. Proto do toho jdu.