Chceme žít v hlavním městě jako čerti, nebo jako venkované?

To je otázka, kterou si nejen Pražáci musí nyní položit. Výsledek tohoto sporu ovlivní město na desetiletí.

Minulé vedení Prahy návrhem metropolitního plánu naznačilo, jakým směrem by se rádo vydalo. Rozhodlo se pro zastavění stávajícího území, a nikoliv pro rozšíření do okolních krajin. Budovy jsou v tomto plánu zcela logicky stavěny na území bývalých továren či nádraží. Také ovšem na územích, která již nějakou dobu slouží jako park, například Špitálské pole ležící v Praze 6.

Nicméně toto rozhodnutí stavět v stávajících hranicích s sebou nese následky v podobě méně zeleně. Metropole se navíc ve svém plánu ani neobtěžovala s konkrétními nápady a pouze si matematicky nadiktovala, kolik toho ve městě má být. O tom kde, co bude stát, tak budou rozhodovat nikoliv občané, ale developeři.

Mizení přirozené zeleně nám však přináší problém, který je daleko větší, a tím je skutečné nebezpečí v podobě stoupající teploty v pražských ulicích. A tentokrát se bohužel nebavíme o hořících pralesích v zemi bývalých britských koloniálních trestanců či ukradeném dětství nějaké (ne)studující Švédky.

V Praze jsou léta stále teplejší a centrum města se tak pomalu v letních měsících mění v pekelnou výheň. A to nejen pro nás, ale i pro naše silnice, auta či zvířata. Je ovšem otázkou, kam zeleň stavět, když se do centra hlavního města nevejdou ani zaparkovaná auta. Ještě aby ne, 100 tisíc Středočechů v Praze pracuje, a přestože se Pražskou integrovanou dopravou dá dostat až do Ústeckého kraje, mnoho z nich volí automobilovou dopravu.

Pražákům reálně hrozí, že se usmaží. To by měli mít na paměti před nastávající volbou mezi zelenou metropolí připomínající venkov a peklem.