Právě si prohlížíte Prahou prošel průvod šílenců, bláznů, bláznivek, maniaků a hysterek. Proběhl první český Mad pride
foto: Matyáš Fritscher

Po 30 letech od prvního Dne hrdosti přeživších psychiatrického systému (Psychiatric Survivor Pride Day) se i do Česka dostalo hnutí za práva šílených Mad pride. Na přelomu března a dubna se konal festival tematizující problémy lidí s postižením, duševními nemocemi a neurodiverzitou (koncept popisující rozmanitosti v lidském mozku a kognitivních funkcích, příkladem je autismus, ADHD, duševní nemoci či mentální postižení). Hnutí je intersekcionální, pracuje tedy s uvědoměním, že společenské problémy jsou propojené. Akce tak akcentovala také problémy kapitalismu, rasismu, sexismu, queerfobie (nenávist a diskriminace proti celé škále LGBTQA+ identit) a ableismu (nenávist a diskriminace proti lidem s postižením).

Pořadatelstvo samo popisuje akci následovně: ,,Jsi šílený*á? To je na hrdost! Mad Pride je festival umění, kultury a historie vytvořený přeživšími psychiatrie, psychiatrickými pacienty*kami, šílenými lidmi, a lidmi, které svět označil za ,duševně nemocné‘. Mad pride je o vzpomínání na šílenou historii boje proti diskriminaci a o účasti na něm. Je to obhajoba práva na jinakost. Je to přijetí identity ,šílence. Je to rozvoj a posílení komunit bláznů a bláznivek. Naše životy jsou na hlavu a o to víc cenné a potřebují oslavu! Tou oslavou je první česká Mad pride s průvodem hrdosti ,bláznů a šílenkyň‘.“

V České republice se rozšiřují hnutí za feminismus a LGBTQA+, méně se zde mluví o rasismu (příčinou může být, že diskriminace Romů je už tak internalizovaná, že ji Česko stále odmítá vidět), ale stále trpíme výraznou absencí hnutí za disability justice (v češtině hnutí za spravedlnost pro lidi s postižením). V zahraničí můžeme pozorovat zkoumání crip teorie či teorie kriplů. Pod názvem by se mnozí mohli pousmát, ale pro toto emancipačním hnutí je typické brát si zpátky jazyk, který byl používán proti minoritám jako zbraň (v angličtině používáme reclaim). Jakousi inspirací je zde queer hnutí – pojmenovat dříve někoho z LGBTQA+ komunity jako ,,queer “ znamenalo urazit ho. Značilo to, že je divný nebo že se nám hnusí. V českém prostoru se v rámci komunity takto používá třeba ,,buzna“. I proto jsou na festivalu hojně používané pojmy jako šílený*á, hysterka, maniak, pacoš*ka a podobně.

Problémy psychiatrického systému a celkového společenského nastavení tu jsou už dlouho, ale dosud nebyly vidět také kvůli nízkému mediálnímu pokrytí tématu. Pozornost vzbudila až nedávno zpráva ministerstva zdravotnictví o kurtování (přivazování k lůžku) v opavské nemocnici. Kurtování, které je celým hnutím kritizováno, je ale v i takové délce už nyní považování za mučení, protože kurtování má být pouze krátkodobým, ideálně jednorázovým řešením. Prvním výraznou zprávou o stavu sociální péče a psychiatrického systému byl článek od Respektu Kdo zabil Dorotu Š., který mapuje mučení a smrti lidí postižením v institucích, které měly být údajně nápomocné, ale poskytované služby byly spíše postižením než péčí. Také je třeba zmínit magazín Druhá : směna, které se otázkám hnutí za spravedlnost pro osoby s postižením věnuje dlouhodobě, například ve článku o zmíněné teorii kryplů a osobním příběhu o životě s chronickou nemocí nebo článek o tom, jak psát o lidech s postižením na pracovišti.

Abychom se vrátili k průběhu festivalu: na českém Mad pridu se první den střídaly aktivity zaměřené na kritiku psychiatrického systému a workshopy stojící na komunitní péči a objevování terapeutických nástrojů. Proběhla skupinová debata o chápání crip teorie v českém prostoru, kde účastnici sdíleli svoje myšlenky o diskriminaci lidí s postižením o nastavení společnosti a světa pro lidi bez postižení. Obecně se debata nejen při této aktivitě točila okolo hlavních požadavku hnutí šílených, kterými jsou dostupnost a bezpečnost v architektuře, dopravě a fyzickém prostředí, právo na materiální zajištění umožňující důstojný život, dostupnost kvalitní péče, rovné příležitosti v nezávislém životě, rovnosti v zaměstnání, vzdělávání a bydlení, bez diskriminace, bez zneužívání, násilí, zanedbávání a jiného porušování práv. Na to navázala přednáška Kristíny Janáčkové, která představovala své zkušenosti se schizofrenií a jak k ní bylo přistupováno. Janáčková popisovala také problémy kapitalismu ve vztahu k lidem s postižením, jak na ně dopadá chudoba, společenský život je pro ně systematicky nepřístupný, nemají místo ve veřejné debatě, protože na ně neúměrně dopadají socioekonomické nerovnosti. Kapitalismus podle Janáčkové zároveň klade důraz na produktivitu a výkon a znevýhodňuje lidi, kteří nemohou být ekonomicky aktivní. V rámci komunitní péče proběhl workshop o deníkování, terapeutickém potenciálu pohybu a rytmu, terapeutickém šití a společné vytváření transparentů.

debata nad problémy lidí s postižením od Kruhu intersekce, zdroj: FB Mad Pride

Nejvýraznější akcí celého festivalu byl pochod od (psychiatrickým pacientům nechvalně známé) Všeobecné nemocnici blízko Karlova náměstí až k prostoru Eternie, kde se odehrával další program. Na začátku se držela minuta ticha za oběti týrání na psychiatrii. Na samotném pochodu zazněla hesla jako ,,I dont have to mask for you“ (pozn. red. masking znamená zakrývání projevů neurodiverzity, typicky autismu, ale není to podmíněné, jde o chování, které by člověk měl tendence udělat, ale bojí se odsouzení společnosti, například pohupování, mluvení nahlas, houkání, tancování, klepání apod.), ,,Right to be me“, ,,Say their names – Dorota Šandorová“, ,,Blázníš?“ nebo ,,Není šílený potřebovat spát po obídku“.

Následoval program zaměřený na pozvednutí hlasů šílených lidí. Po celém schodišti prostoru Eternie běžela do 13. 4. 2023 skupinová výstava Neurodiverze tvořena neurodivergentními lidmi prezentující nenormativní umění. Díla tematizovala především emoce, strachy, bolest, hospitalizace a queer životy. V podobném duchu se neslo i autorské čtení poezie přibližující umění a prožívání bláznů. Na závěr je nutné zmínit, že v rámci festivalu proběhla i tzv. antikonference, kde prostor v panelové debatě dostali uživatelé psychiatrické péče a typičtí odborníci a doktoři byly pozvání pouze do publika, abychom reflektovali, že v debatě o zdravotním systému často chybí hlasy právě lidí, kteří systému potřebují k uzdravení, stabilizaci či různorodé podpoře.

foto: Matyáš Fritscher
foto: Matyáš Fritscher
foto: Matyáš Fritscher
foto: Matyáš Fritscher
grafika: Unbelievable Dawn
antikonference, zdroj: FB Mad Pride

Erika Kubálková

Zabývám se v textech hlavně feminismem, různými emancipačními hnutí, aktivismem a případně kulturou. Studuju gymnázium, od příštího roku tělový design na FAVU. Věnuju se umění, poezii, aktivismu a budování láskyplných vztahů s kámošstvem.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..