30.05.2019 00:20

Právní gramotnost – dělení práva a jeho systém

Martin Dlouhý

Právo je široká věda a jako taková má samozřejmě odlišná chápání po celém světě. Rozlišujeme proto tři základní právní oblasti podle toho, jak vnímají zdroje práva. V každé oblasti pak lze rozlišit specifický systém práva, přičemž se zaměříme na ten, který je uznáván v naší zemi.

Právní oblasti

Evropské (kontinetální) právo je obecně uznáváno v kontinentální Evropě a jedná se o právo kodexové, tedy psané. To stanovuje, že soudce netvoří právní precedenty, ale pouze se řídí zákony tvořenými mocí zákonodárnou. Dalo by se tedy říct, že kontinetální právo zjišťuje větší oddělení tří základních státních mocí, tedy zákonodárné, výkonné a soudní. Soudy vytvářejí pouze tzv. judikáty, což jsou jen jakási doporučení soudům nižšího stupně, jak postupovat v daném případu. Judikáty běžně vznikají v momentě, kdy se jedna ze stran soudního sporu odvolá proti rozsudku k soudu vyššího stupně, který zruší nebo změní původní rozhodnutí. Nižší soud se poté nejspíše bude řídit judikátem vyššího, aby se nemusel celý proces zbytečně opakovat.

Anglosaské právo platí ve Velké Británii a v jejích bývalých koloniích včetně USA. Jedná se o systém založený na precedentech. Platí tedy, že v případě, že zákon daný spor nepostihuje, pak soudce sám vytvoří normu svým rozhodnutím, ke kterému se bude v budoucnu závazně přihlížet jako k precedentu pro ostatní rozhodnutí. V anglosaském právu je při soudním řízení o závažných případech bežná přítomnost poroty, tedy běžných občanů, kteří dohromady dáají doporučující rozhodnutí soudci.

Islámské právo alespoň částečně platí ve velké části islámských zemí a hlavním rozdílem od předchozích dvou systémů je, že právo netvoří žádný člověk, nýbrž Bůh. Právo se tedy často derivuje či přímo vykládá ze slov božích a z práva šaría, tedy absolutního božího práva, které je neměnné člověkem.

Systém práva

Systémem se rozumí uspořádání právního řádu do jednotlivých právních odvětví podle obsahu jednotlivých norem (zákonů). Jednotlivá právní odvětví jsou tedy soubory obsahově podobných norem a právních předpisů.

Mezi hlavní odvětví se běžně řadí ústavní právo (ústava a ústavní zákony), trestní právo (definuje a vymezuje trestné činy a stanovuje za ně tresty sankce), občanské právo (určuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob), rodinné právo (zabývá se právními vztahy mezi příbuznými a rodičovskou péčí, např. svatbami či adopcí), obchodní právo a pracovní právo (obchodní a pracovně-právní vztahy) a správní právo (určuje práva a povinnosti administrativních celků kraje, vlády, obce).

Každé právní odvětví má svůj pramen, ze kterého vychází. Obvykle se jedná o zákon či soubor zákonů tak, jak byl přijat zákonodárnou mocí (parlamentem). Finálně můžeme právo rozdělit na právo veřejné a soukromé. Veřejné právo jsou předpisy vydané v zájmu celé společnosti, kde stát vystupuje jako nadřazený ostatním účastníkům vztahů. Jedná se například o trestní či správní právo. Soukromé právo naopak reprezentuje rovnost státu a ostatních účastníků vztahů a běžně se jedná o právo obchodní, rodinné či občanské.

Úvodní obrázek: Nejvyšší soud Spojených států amerických

© Copyright 2019 Studentské listy | Design by Jakub David & Tomáš Portl