Mnoha lidem připadá právo jako nějaká vzdálená věda, která se jich netýká. Jak už jsme si ale představili v minulých dílech právní gramotnosti, rozhodně to tak není. Největším příkladem právní oblasti, se kterou se každý z nás dříve nebo později setká, je občanské právo.

Občanské právo spadá do soukromého práva – jednotlivé subjekty včetně státu jsou v něm tedy na stejné úrovni. Máme-li najít definici občanského práva, jedná se o soubor právních norem, které upravují stav, právní postavení a vzájemná práva a povinnosti fyzických a právnických osob.

Tato právní oblast je nejstarší a nejrozsáhlejší a je považována i za nejvýznamnější.

Mezi nejdůležitější zásady občanského práva patří právo na ochranu života, zdraví, svobody, cti, důstojnosti a soukromí, ochrana rodiny a manželství, ochrana vlastnického práva a důsledná péče o plnění uzavřených smluv.

Občanský zákoník jakožto nejdůležitější pramen občanského práva stojí na tom, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět neodůvodněnou újmu. Důležité je také, že daný slib zavazuje a že nikomu nelze odepřít, co mu po právo náleží.

Mnoho občanskoprávních ustanovení je dispozitivního charakteru – osoby si tedy mohou v určitých ujednáních sjednávat práva a povinnosti odchylně od zákonných norem.

Hlavním pramenem občanského práva je občanský zákoník, nejobsáhlejší český zákoník v českém právním řádu. Obsahuje 3081 paragrafů rozvržených do pěti částí, rozdělených na hlavy. Hlavy jsou složené z dílů a většina dílů je ještě rozčleněna do oddílů. Některé z nich jsou tak velké, že mají také pododdíly.

A co všechno v občanském právu a občanském zákoníku najdete? Stanovuje, kdy můžeme uzavírat smlouvy, jak a za jakých podmínek lze založit nadaci či se stát živnostníkem. Vyplatí se rovněž vědět, jaká práva a povinnosti náleží manželům, rodičům, ale i dětem. Vyživovací povinnost, placení alimentů, úvěry, půjčky nebo dědění – tak můžeme pokračovat.