Právo se vás bude dříve nebo později v nějaké formě týkat. Přesto existuje jedna oblast, u které si určitě nepřejeme, abyste se s ní museli setkat. Ano, na mysli máme trestní právo, tedy soubor právním norem trestající pachatele trestných činů.

Jak už napovídá z úvodního odstavce, trestní právo je souhrn právních norem o trestání osob za trestné činy proti chráněným společenským a individuálním zájmům. Název je odvozen od trestů, tedy sankcí, které postihují pachatele trestných činů.

Trestní právo patří do oblasti veřejného práva – výsadní (vrchnostenské) postavení v něm má tedy stát. Právě on, respektive jeho soudní soustava, je jediným subjektem, který rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

Účelem trestního práva je udržování pořádku a bezpečnosti ve státě.

Trestní právo je rozdělené na hmotné a procesní. Trestní právo hmotné obsahuje normy o podmínkách a způsobech trestání. Zabývá se tedy také vymezením trestných činů a trestů, které se za ně ukládají. Trestní právo procesní obsahuje normy o zjišťování o trestných činů a jejich pachatelů a případném soudním trestním řízení.

Hlavními prameny trestního práva hmotného jsou trestní zákoník a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Procesní právo pak upravuje především zákon o trestním řízení soudním, který je více znám pod názvem trestní řád.

Samotné trestné činy lze nalézt v trestním zákoníku – my zmíníme krádež či vraždu, ale méně známé jako například nedovolenou výrobu a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka. Právě na těchto příkladech lze ilustrovat rozdíl mezi přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny trestné činy nedbalostní a z úmyslných pouze takové, na něž je stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny ostatní závažnější trestné činy.