Před 132 lety přišel na tento svět Adolf Hitler. Jak se z neúspěšného malíře stal muž, který vynesl rozsudek nad miliony lidských životů?
Rok 1899, rakouské městečko Braunau am Inn, nedaleko Lince. Zde se narodil Adolf Hitler do pokřiveného manželství strýce a neteře. Hitlerova matka se ze všech sil pokoušela dbát na dobrou výchovu svého syna, jeho otec byl násilník a alkoholik, který často dával najevo, jak je ze svého syna zklamaný.
Ještě než Hitler dospěje, jeho otec umírá. Již v dětství se projevuje, ačkoliv prozatím ne příliš výrazně, že Adolf Hitler přinejmenším není obyčejný člověk. A že se potýká s povahovými rysy podobnými psychopatovi, dnešními slovy „poruchou osobnosti”. Rovněž měl již od této doby velký zájem o výtvarné umění. Usiloval neúspěšné o studijní místo na Akademii výtvarného umění ve Vídni, kam se odstěhoval z Lince. Mezitím jeho matka zemřela na rakovinu prsu.
Vídeň tehdy byla, stejně jako dnes, evropským centrem umění a vzdělanosti, místem, kde se vzmáhala všechna středoevropská kultura, kde se potkávala s ostatními kulturami. Vídeň byla pulsující metropolí umělců. Adolfu Hitlerovi se tu však nedařilo ani trochu.
O jeho obrazy nebyl zájem a proto se záhy propadl do tíživé finanční situace a skončil na ulici. Zde poprvé se měl setkat s myšlenkou, že za jeho neúspěch mohou Židé.
Je důležité říci, že židovský národ byl již dlouho před vznikem národního socialismu v určité nemilosti. Již ve středověku se na Židy pořádaly pogromy a hromadné loupeže, rabování a lynče, ještě v 18. století měli méně občanských práv než jiné národy. Například na území českých zemí se museli všichni Židé jmenovat německy. Rovněž ve Vídni a středoevropském německo- i slovansko-jazyčném prostoru obecně se již v době před světovou válkou tu a tam dostal ke slovu jakýsi antisemitský názor. Židé nám půjčují s velkými úroky, Židé vlastní továrny a obchody. Ve Vídni tehdy existovala až statísícová židovská diaspora a mnoho Vídeňanů zejména z nejnižších vrstev jim velmi závidělo.
Po smrti jeho matky pobral dědictví a okamžitě odjel do Mnichova. Vídeň neměl rád, neboť se od většiny německých měst, jakož i od povahy Adolfa Hitlera, nesmírně lišila. Vídeň byla tehdy, snad ještě více než dnes, opravdovou etnickou syntézou střední Evropy. Vedle Rakušanů tu žily početné menšiny zdaleka nejen národů monarchie. To Hitlera již tehdy popuzovalo.
V Mnichově Hitlera zachytila první světová válka. Narukoval do německé armády a jen zázrakem nepřišel o život. Naopak se vrátil s ještě silnějším extremistickým smýšlením, s ještě větším odhodláním usilovat o nadvládu německého národa. Zranění, kterými si během války prošel, a fakt, že Německo bylo ve válce poraženo, jako by děsivě umocňovaly fanatičnost Hitlerova smýšlení.
Poválečné Německo se mezitím potýká s obrovskou krizí. Po pádu monarchistického zřízení a následných nepokojích, při kterých se k moci dostali krajně levicoví komunisté (od té doby Hitler nenávidí i je), je s veškerou námahou ustáleno parlamentní Německo, kterým však stále otřásají nepokoje a které je skrz na skrz plné nejrůznějších militantních extremistických uskupení, hnutí a stran zleva doprava, které je třeba hlídat, aby nedošlo k dalším nepokojům nebo snad převratu. Ideální práce pro Adolfa Hitlera.
Je vyslán, aby monitoroval činnost Dělnické strany. Již při první návštěvě mnichovské pivnice, která byla centrem politického dění v Bavorsku, se Hitler projeví jako člověk pevně zastávající svůj názor a jako pozoruhodný rétor.
Na jeho vystoupení se chodí dívat čím dál více lidí, jeho projevům čím dál více lidí tleská. Hitler se stává součástí mnichovského veřejného života a povědomí a vzbuzuje kontroverzi a šarvátky mezi extremisty.
Postupně se do Dělnické strany nejen začleňuje a aktivně zapojuje, ale rovněž v její hierarchii roste. Během několika let, způsoby, které se dnes zdají neuvěřitelné, ovládne celou stranu a přejmenuje jí na NSDAP. Tato strana má vlastní ozbrojené jednotky a pokouší se o puč. Zároveň postupem času získává čím dál větší podporu ve volbách, ze kterých si odnáší čím dál více poslaneckým mandátů v německém Říšském sněmu, který se jim proto daří paralyzovat.
Ještě předtím je Adolf Hitler za jeden z pokusů o puč poslán do vězení, kde sepíše notoricky známou knihu Mein Kampf. Německá společnost, která byla již od dob svých císařů a kancléře Otto von Bismarcka zvyklá na pevnou ruku si, defacto nevědomky, zvyká na něco víc, ne jen autoritářské řízení země. Totiž řízení totalitní. Převrat k němu je dokonán v roce 1933, kdy se Adolf Hitler stává kancléřem a soustředí do svých rukou absolutní moc.
Celoněmecká přeměna společnosti v nacistickou začíná zvětšováním a legitimizací ozbrojených stranických jednotek, mimo SA především rovněž tragicky proslulé SS, pokračuje indoktrinací mládeže a dětí ve školách a mládežnických organizacích a dosahuje vrcholu při napadení Československa v roce 1938, kde Hitler zneužije znevýhodněného postavení českých Němců v Československu a napadením Polska, které si rovnoměrně rozdělí s dalším ze ztělesněním zla, stalinistickým Sovětským svazem v září 1939.
Tím začíná 2. světová válka.
Během ní a zvláště po pozdějších vojenských neúspěších, se začínají mocně projevovat Hitlerovy psychické i fyzické zdravotní problémy. Na konci války, když Rudá armáda se spojenci dobývá Berlín a v jeho podzemním bunkru se ozývají výstřely tanků, se tehdy již zcela neakceschopný a zdravotně podlomený Hitler zastřelí. Stane se tak 30. dubna 1945, deset dnů po jeho 55. narozeninách.
Tento text se záměrně vyhýbá bližšímu popisu faktů souvisejícími s vedením války a posledními deseti lety života Adolfa Hitlera. Klade si za cíl pouze to, zamyslet se nad tím, jaké duševní pohnutky jakého člověka z jakých poměrů a zkušeností, jaké osobnosti, vedly k největšímu vraždění v dějinách lidstva.
