Právě si prohlížíte Předsednictví je prestižní záležitost, při které je ČR ve středu pozornosti, říká Kristina Boudová

Kristina Boudová se na Ministerstvu průmyslu a obchodu podílí na předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. V rozhovoru pro Studentské listy popisuje přípravy a koordinaci českého předsednictví a důvody, proč se rozhodla se státními a evropskými institucemi spolupracovat.

Mimo činnosti na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) se podílíte také na českém předsednictví v Radě Evropské unie (EU). Jaká je vaše úloha u této akce?

Abych to uvedla na pravou míru, já se na předsednictví nepodílím mimo MPO, ale právě na MPO – předsednictví je má veškerá náplň práce. Na MPO působím v rámci odboru evropských záležitostí a vnitřního trhu v oddělení koordinace českého předsednictví. Vzhledem k tomu, že předsednictví je rozjetý vlak, se celý tým podílí podle toho, co je momentálně nejvíce urgentní a podle volné kapacity, ale obecně se mé úkoly nejčastěji týkají přípravy různých podkladů, koordinace s Úřadem vlády, co se komunikační stránky týče a samozřejmě pomoci s přípravou akcí.

Úkolem našeho oddělení je mimo jiné se podílet se na tom, aby rezort předsednictvím prošel co nejhladším způsobem a všechny akce pořádané MPO proběhly co nejlépe, a to jak logisticky, tak i co se náplně týče. Do každé akce jsou zapojeny různé odbory na ministerstvu, osoby a někdy i rezorty, což ale účastníci nevidí – ti vidí celkový dojem, kterou v nich akce zanechá, a proto musí být připraveny do posledního detailu. Rolí našeho týmu ale není do věcné stránky zasahovat, ale zapojení všech aktérů koordinovat a mít o přehled o průběhu příprav, případně tyto aktéry různě propojovat a být jim při přípravě co nejvíce nápomocni.

Podle informací od české vlády se na chodu předsednictví podílí asi 2300 úředníků. Jaký podíl na tomto počtu mají mladí lidé jako jste vy?

Nemám přesná čísla a nerada bych mystifikovala, můžu ale ze své zkušenosti říct, že mám ve svém okolí opravdu hodně lidí, kteří mi jsou věkově blízko. Kromě tedy minulým předsednictvím ostřílených veteránů se podílí i naše generace. Podle mého názoru je to dobře – postupně přebíráme kontrolu nad věcmi veřejnými a je pozitivní, že svůj vhled do evropských záležitostí můžeme i prakticky využít k vytváření naší pozice právě v Unii.

Jak probíhá koordinace v rámci organizační struktury, jejíž součást tvoří tisíce lidí?

Roli centrálního koordinátora má Úřad vlády (ÚV), a jím nastavenými procesy se řídíme. Vrcholné politické akce v Praze či formální Rady a summity Bruselu se vždy dělají v koordinaci s ním. ÚV obecně zajišťuje logistiku akcí nejvyšší kategorie, či zastřešuje komunikaci o předsednictví, stejně tak se u nich schází evropské politiky. Akce nižší kategorie, které jsou v režii samotných resortů si ministerstva obstarávají víceméně sami, ve spolupráci s ÚV či Stálým zastoupením ČR při Evropské unii. Jak úspěšně (či nikoliv) tato koordinace probíhá by museli říci oni, já ale velmi neskromně můžu říci, že v rámci MPO se koordinujeme úspěšně.

V minulém týdnu se ministru Síkelovi v Bruselu podařilo vyjednat důležitou dohodu o solidaritě členských států při spotřebě plynu. Jak vypadaly přípravy na tento náročný úkol?

Tato mimořádná Rada pro energetiku byla svolána na základě publikovaného plánu Evropské komise „Save Gas for a Safe Winter“. I přes počáteční zdrženlivost některých států se shodu na návrhu nařízení Rady o snížení poptávky po zemním plynu o 15 % provedlo prosadit, a to díky velmi dobré spolupráci odborníků na energetiku z ministerstva, s našimi kolegy v Bruselu na Stálém zastoupení České republiky při Evropské unii, kteří díky své detailní znalosti bruselského prostředí hráli důležitou roli v nalezení konsenzu většiny členských států v extrémně krátkém čase – toto všechno se odehrálo víceméně během jednoho týdne.

Na ministerstvu jste byla také u příprav předsednictví, které běžely dlouhé měsíce před jeho začátkem. Jak probíhal výběr hlavních témat, jež bude Česko prosazovat?

Abych to uvedla na pravou míru – na MPO jsem nastoupila poměrně nedávno, v únoru 2022, přišla jsem tedy v horké fázi, kdy už přípravy jely na 150 % a priority byly už víceméně určené. Vhled do toho, jak přípravy probíhají, jsem ale měla i ze své stáže v Generálním sekretariátu Rady EU, kde jsem byla od září 2021 do konce ledna 2022. GSR je subjekt, který asistuje Radě Evropské unie a Evropské radě, je tudíž nápomocen i předsednictví. Zde jsem působila v týmu Prepare your presidency, který nás zjednodušeně řečeno psychicky připravoval formou školení na to, co nás čeká a co se od nás bude očekávat. Tento tým zároveň zpovzdálí průběh příprav sleduje a monitoruje.

Abych se ale vrátila k pointě otázky: výběr témat, které Česko bude prosazovat zase tak jednoduše neprobíhá. Budoucí předsednictví fungují v tzv. triu. My například jsme uprostřed tria, které tvoříme spolu s Francií a Švédskem. Trio si definuje společný program, které tedy určuje pracovní program Rady na dalších 18 měsíců.

Jak tedy nakonec vypadají české priority?

Naše konkrétní priority, jakožto České republiky, pak vychází z mapování sektorových priorit, které probíhalo před předsednictvím. Jako druhé předsednictví v triu zároveň i “zdědíme” věci k zakončení dojednávání od našeho předchůdce. Zároveň se vždy musí počítat s tím, že předsednictví bude muset reagovat na nenadálé události, či krize, kde může dojít i k tomu, že priority ustoupí jiné urgenci, či se nějak pozmění.

Je nicméně důležité nezapomenout, že rolí předsednictví není převálcovat ostatní členské státy a na jednání nekompromisně prosazovat svou agendu či priority. Naším úkolem jakožto předsednictví je diskuzi vést, a to z pozice tzv. honest brokera, jehož hlavním úkolem je hledat a zprostředkovat kompromis. Samozřejmě máme nějaké své zájmy, nicméně nemůžeme nikomu nevybíravě nutit naši pozici; my diskuzi kormidlujeme a hledáme funkční kompromis, který v ideálním případě bude vyhovovat všem členským státům.

S předsednictvím souvisí i jeho propagační kampaň. Je podle vás dostatečná a srozumitelná i pro mladší generaci, která si například tolik neuvědomovala význam předsednictví v Radě EU?

Propagační kampaň běžela na mnoha platformách, on-line i offline a její část byla zaměřena i na generaci 15+. Cílem kampaně je zvýšit povědomí o českém předsednictví, což ideálně vede i k uvědomění si jeho důležitosti. Já každopádně nejsem cílová skupina kampaně, tudíž se zdržuji hodnocení. Z hloubi duše upřímně doufám, že si význam EU mladá generace bude uvědomovat i po konci předsednictví. Předsednictví totiž skončí na konci prosince, naše členství v EU ne – evropské záležitosti by nás tudíž neměly přestat zajímat.

Co vás motivovalo k tomu, abyste se na českém předsednictví podílela?

Mé angažmá v českém předsednictví vychází z toho, že se na Evropskou unii pracovně i studijně orientuji a ve státní správě se nějakým způsobem pohybuji od roku 2020, kdy jsem pracovala na Ministerstvu vnitra. S postupným dokončováním mého magisterského oboru evropských studií přirozeně přišla i potřeba se angažovat v evropských záležitostech. Zejména jsem ale měla to štěstí, že jsem byla přijata na stáž v Generálním sekretariátu Rady, kde jsem s budoucími předsednictvími, včetně toho českého, pracovala.

Měla jsem tudíž představu o tom, jak je zhruba nastaveno a v jakém stádiu přípravy byly – a když jsem přemýšlela nad tím, co po stáži, bylo hlášení se na pozice, které se zabývají CZ PRES (českým předsednictvím pozn.red.), přirozeným pokračováním. Předsednictví je prestižní záležitost, během které je Česká republika na šest měsíců ve středu pozornosti a pro člověka, jako já, který se na EU orientuje je to příležitost, která se opakuje jen jednou za nějakých těch 13 let. Navíc je to opravdu intenzivní crash course (angl. ekvivalent pro rychlokurz pozn.red.) a člověk se věci, na které by přicházel roky, naučí ve velmi krátkém časovém intervalu.

Proč by obecně měla mladé lidi zaujmout participace na podobných událostech a spolupráce se státními institucemi?

Práce či spolupráce se státní správou má určitá pro a proti, která je potřeba na nějaké osobní úrovni zvážit. Pro mě to byla otázka nějaké osobní filozofie: obecně se chci podílet na světě, ve kterém žiju, jen jsem potřebovala najít ten správný způsob seberealizace i vzhledem k zaměření na evropské záležitosti. Míra toho zapojení může být pro každého různá a práce pro stát nemusí být model, který vyhovuje všem nebo něco, s čím by chtěl být spojován. Budu ale opakovat již tolikrát omílané: vnímám jako nesmírně důležité, aby mladá generace byla aktivní v tématech, která jim jsou blízká a na kterých jim záleží a hledala způsob, jak věci změnit k obrazu svému. Pokud se naše generace podílet nebude, zdědíme budoucnost, kterou jsme si nevybrali.

Jde to ale druhým směrem – i státní správa může profitovat z nových idejí, nápadů a iniciativ, které má generace může nabídnout. Možná se nejedná o úplně nejatraktivnějšího zaměstnavatele, ale je dost dobře pravděpodobné, že se pro někoho nějaká forma spolupráce se státními institucemi ukáže jako ten pravý způsob, jak stát, ve kterém žijeme, bezprostředně měnit. Možná je na čase abychom to začali zkoušet a postupně se propracovali ke státu, který funguje tak, jak bychom si ho představovali.

Klidně ale pojďme o krok dál a bavme se o institucích mezinárodních. Osobně si myslím, že každý člověk, který se v tzv. bruselské bublině orientuje, může být velmi užitečný, protože zvenku se může zdát, že se jedná o nepřístupný kolos a kolem EU se v naší společnosti vznáší jakési mystično, či řeknu-li to přísně, nepochopení. Každá přímá zkušenost – zejména vzhledem k tomu, že Čechů v evropských institucích zase není tolik – je dobrá a nesmírně obohacující na osobní i profesní úrovni. Zrovna ty stáže jsou opravdu krásná příležitost si EU „oťukat“ a lépe ji pochopit, což je pro mladou generaci, která je čím dál tím více evropská, nesmírně cenné a já to ze své zkušenosti můžu jen doporučit.

Jakub Hříbek

Student čtvrtého ročníku gymnázia z Uherského Hradiště píšící o domácí a světové politice. Žurnalistika je můj život.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..