Světlo. V rohu jeviště je na hromádku poházena fůra knih. Ani se nehnou. Křehký a zároveň podivně působivý hlas rozhoří plamen slov. Slova působí povědomě, ačkoliv je vyloučené, že bych je kdy slyšel. Knihy se začnou chvět. Jedna po druhé ustupují, aby na povrch vydaly tělo. Muž oděný v černém sedí a hledí němě, jako by povstal z mrtvých. Z úst mu plynou tajemné věty, vypráví příběh. Příběh díla z mysli zvané Edgar Allan Poe.
Za každým hororem hledejme Poea! Jen těžko bychom pátrali po člověku, který zasáhl do temného světa literatury tolik, jako on. Tvůrce básní, esejí a povídek všeho druhu nežil zrovna šťastný a dlouhý život, přesto zanechal v historii nesmazatelnou stopu. I to potvrzuje vznik divadelně tanečního představení „Poe“ v podání Laterny Magiky.
Hlavním pojítkem hned několika dějů vycházejících z povídek se stává sám autor. Tedy přesněji autoři. Ve skutečnosti jsou na jevišti k vidění dva Edgarové. Jeden větší, křehký a životem vyčerpaný (Vladimír Javorský) a druhý menší, objevující, pln síly (Tereza Marečková). Dohromady však dávají jedinou osobu tisíce tváří. Podobně by se dal popsat i zbytek vystoupení.
Různorodé příběhy, prapodivné obrazy kontrastující s humornými úseky a pochmurnými chvílemi napětí, které nás na prchavou chvíli ubytují v říši mistra svého žánru. To všechno ředí intimní momenty Edgara s diváky, kdy nás nechá lehce nahlédnout pod pokličku své mysli.
Hudba je přesně tím, co byste si pustili ke čtení nejen Edgarových básní, navodí atmosféru i nejistotu, okouzlí a vtáhne. Taneční choreografie je propracovaná, dechberoucí, dokáže předat příběh a herecké pasáže krásně doplňují celé vystoupení, oplývají poetikou a tajemnem. Vytkl bych snad jediné – pokud nemáte nastudovanou tvorbu Edgara Allana Poea, budete se nejspíše místy ztrácet, což může lehce narušit váš zážitek. Doporučuji tedy přečíst si alespoň povídky Skokan, Jáma a kyvadlo, Maska červené smrti, Anděl pitvornosti a báseň Havran. V případě, že se rozhodnete tento krok vynechat, můžete se těšit na zkoušku vaší domýšlivosti. Máte-li náladu na vskutku pitvornou podívanou, „Poe“ režisérky a choreografky Lenky Vagnerové stojí určitě za zvážení.
