Dokument, který výrazně změnil zahraniční politiku Spojených států amerických a částečně ji ovlivňuje dodnes. Dnes je tomu přesně 197 let ode dne, kdy byla vyhlášena Monroeova doktrína. Co znamenala?

Píše se 2. prosince 1823 a americký prezident James Monreo v Kongresu přednáší během sedmého přednesu Zprávy o stavu Unie. Zmíní v ní mimo jiné to, že evropské mocnosti nemají právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na americkém kontinentu a že pokud tak učiní, tak to Spoojené státy budou považovat za „ohrožení svého míru a bezpečnosti“ a „manifestaci nepřátelského postoje vůči USA“.

V podstatě se jednalo o jednoznačné odmítnutí evropského kolonialismu, který v té době procházel těžkým obdobím, neboť téměř všechny jihoamerické země pod navládou Španělska a Portugalska nastoupily cestu k nezávislosti. Američané chtěli jasně dát najevo, že novou kolonizaci nepřipustí.

Monreo v podstatě na oplátku kontroval, že USA nebudou zasahovat v již existujících evropských koloniích a nebudou se vměšovat do konfliktů mezi evropskými státy, a to za předpokladu, že neohrozí jejich bezpečnost.

Monroeová doktrína, což je termín, který vznikl až 27 let po prezidentově projevu, platí dodnes za jeden z klíčových dokumentů americké zahraniční politiky. Několikrát na ni při svých výrocích o situaci ve Venezuele a vlivu Číny a Ruska narážel i prezident Donald Trump.

Američtí prezidenti doktrínu několikrát v praxi uplatnili, zejména při snahách zastavit rozmach komunismu v jihoamerických zemích v druhé polovině 20. století – například na Kubě, v Nikarague či Salvadoru.