Rychle se nám blíží evropské volby a ve společnosti se proto znovu mění doutnající poleno v hučící oheň nesmiřitelné debaty o členství České republiky v EU. Rozhodli jsme se proto tuto debatu rozvést i na Studentských listech skrze komentáře pro a proti.
Debata okolo EU se dá docela jednoduše rozdělit na dvoustranné spektrum, kdy na straně jedné stojí euroskeptici a dále k extrému spektra nacionalističtí radikálové, zatímco na straně druhé stojí proevropští občané a dále do extrému zase internacionalističtí radikálové.
Je důležité neházet ani jednu ze stran do jednoho pytle se svými extrémními „odnožemi“. Jak nacionalismus, tak internacionalismus byly v minulosti ukázány jako zrůdné ideologie, kdy k první se klonil fašismus a nacismus a k druhé zase komunismus (dnešní KSČM je už opravdu velmi vzdálená původní myšlence Karla Marxe) a jeho formy a v dnešní době i extrémní levice v USA, západní Evropě či Kanadě.
Oba tyto extrémní proudy v mém komentáři vynechám, jedná se totiž o pro mě nepochopitelné smýšlení, nad kterým se zde nechci rozčilovat (ano, když čtu zprávu o nejnovějších výrocích předsedy SPD Tomia Okamury, tak obvykle ze mě začne stoupat pára a hlavou se mi honí myšlenky, jak tomu může sakra někdo věřit). Umírněné formy na obou stranách spektra jsou však pochopitelné a relativně zdravé formy názoru, které lze pochopit i tehdy, pokud jsem názoru opačného.
Proto mi běžně nedělá problém chápat stížnosti umírněných euroskeptiků. Mají částečně pravdu, že EU má příliš hustou byrokracii i to, že některá její nařízení a požadavky hraničí s absurditou. Dále většina tvrdí, že nám omezuje suverenitu, poškozuje naše zájmy a v budoucnu až nám z ní přestanou plynout dotace, tak bude finanční přítěží.
Avšak odpovědí na nic z toho není z EU vystoupit. Proč? Protože když vystoupíme z organizace, jejímiž členy jsou a zajisté ještě dlouho budou všichni naši významní obchodní partneři (především Německo a Polsko), tak bychom ztratili výhody plynoucí z členství, zatímco většina nevýhod by nás zasahovala nadále, protože by jejich respektování po nás vyžadovali právě naši klíčoví ekonomičtí partneři, bez kterých by naše ekonomika již nemohla správně fungovat. Ostatně podobné dilema nyní zažívá Velká Británie, která má ale proti nám pořád tu výhodu, že není ze všech stran obklopena zeměmi EU.
» PROTI: EU není sexy (komentář Maxe Tjunikova)
Dalším aspektem, který by nás negativně ovlivnil při vystoupení, je právě ona byrokracie EU. Ano, může pro nás být občas otravná, ale na druhou stranu zajišťuje spoustu věcí. Zajišťuje dodržování lidských práv (Evropský soud pro lidská práva), zajišťuje, že naše země neupadne do totality (EU má mnoho pravidel o postupu vůči státům, které by porušovaly principy demokracie) a také nám pomáhá s naší ekonomickou stabilitou, kdy dokud jsme členy Unie, tak můžeme žádat o ekonomickou podporu v případě nutnosti (viz Řecko).
Poslední věcí, kterou zmíním, je turismus. Díky otevřeným hranicím – volnému pohybu osob po EU – k nám míří daleko více turistů z Evropy i ze světa. Turistům ze světa totiž stačí si zařídit jedno vízum pro celou EU a mohou libovolně cestovat po všech státech zatím ještě osmadvacítky. Proto mnozí cestou z jihu nebo východu na západ cestují přes Česko, kde utrácejí peníze, ze kterých má stát každoročně velký prospěch. A nejen stát, ale i lidé pracující v turismu, z jejichž daní má opět prospěch stát. Turismus a volný pohyb osob po Unii se nám proto bez diskuze vyplatí, ročně k nám zavítají miliony turistů, pro mnohé z nich je lákadlem právě to, že od nás mohou cestovat po celé Evropě.
Na závěr – EU pro nás je jistě občas zátěží, ale přináší nám mnohem víc, než nám bere. Přináší nám lepší ekonomiku, lepší životní podmínky, politickou stabilitu, jistotu příjmu zahraničního kapitálu, jistotu turismu, jistotu podpory v dobách krize či možnost práce a studia v zahraničí bez úředních tahanic.
To všechno se rozhodně vyplatí, když to porovnáme s pár za uši přitaženými předpisy a byrokracií, kterou bychom u nás nejspíš měli stejně podobnou. Připomeňme si také, že spousta oněch předpisů má své velké klady, například předpisy o ochraně životního prostředí, o produkci emisí a i produkci zboží, které zabraňují vysoké nadprodukci, která způsobila například i finanční krizi v letech 2008 a 2009.
Proto bychom se měli v horizontu následujících desetiletí EU držet, je totiž naší nejlepší nadějí na další stabilní rozvoj a na udržení demokracie v naší zemi. A udržení demokracie se vždy vyplatí.
Autor je student pražského gymnázia, v minulosti silný euroskeptik, dnes advokát členství ČR v EU a liberální konzervativec.