Ilustrační foto: Prestižní královéhradecké gymnázium J. K. Tyla přijímá každoročně sotva polovinu přihlášených uchazečů ke studiu. FOTO: Petr Doležal, Wikipedia

Letošní deváťáky čekají přijímací zkoušky na střední školy a já se s nimi, dlužno podotknout, že tak trochu proti své vůli, vracím o rok zpět. To nádherné období plné nejistoty a kopírovaných záznamových archů (to slovní spojení nemůžu od loňského dubna ani slyšet), měla v příštích letech uchazečům zpříjemnit ještě jedna roztomilá záležitost. Nepodkročitelná hranice úspěšnosti u přijímacích zkoušek z 50 bodů 15 z češtiny i matematiky. Tzv. hejtmanovské cut-off skóre. Proč?

Hejtmani, kteří za neprosazeným cut-off skóre stojí, se netají tím, že tímto opatřením chtějí zvýšit počet studentů, kteří se vydají na učební obory. Jdou tak proti sílícímu trendu stoupající obliby gymnázií a maturitních oborů. Tento trend ovlivňuje a do budoucna bude, a to velice významně, kolik z nás bude pracovat v kanceláři a kolik v montovně, tedy pro upřesnění, že více z nás bude pracovat v kanceláři a méně v montovně. To je podle hejtmanů problém, který se jali řešit. Má to ale hned několik háčků.

Prvním z nich je, že se cut-off skóre a jeho tvůrci pohybují na hranici odpírání práva na vzdělání. Nehledě na to, že jsou zcela za hranou svobodné společnosti, která se vyvíjí sama a nepotřebuje k tomu hejtmany a jejich cut-off skóre. Za ním se totiž skrývá další z pokusů přizpůsobit populaci, nyní například trhu práce. Říká se tomu „sociální inženýrství.“

Jde typický znak převážně komunistických totalitních režimů, tedy i toho, který byl u nás, na který jeden z pánů hejtmanů láskyplně vzpomíná se slovy „za našich mladých let šlo na gymnázium jen 10 % z nás.“ Nejde tedy o 15 bodů z češtiny nebo matematiky, ty stejně získá skoro každý, a alespoň ve větších městech nebo na žádanějších školách stejně nebudou nikomu stačit. Jde o princip svobodné volby a odpovědnosti za ní.

Za druhé. Lidé nejsou čísla, není to s nimi tak jednoduché, jak si páni hejtmani myslí. To ale není problém pouze přijímaček, nýbrž celého českého vzdělávacího procesu, fungujícího na bázi cpaní džemu (informací) do koblih (studentů).

Z někoho, komu zavřeme dveře na gymnázium a za trest ho zavřeme na učňák, stejně nikdy nebude kvalitní řemeslník. Frustrace a deprivace smysluplné činnosti, kterou člověk chce vykonávat, nakonec tuto teorii zabije.

Aby vám dva testy s dvěma čísly zavřely dveře k maturitnímu vzdělání a ovlivnily natolik významně celý život, je zvrácenost.

Studijní předpoklady studenta se zkrátka rozhodně nedají určit dvěma testy a čísly. Tím neříkám, že jsou přijímačky přímo nefunkční, nebo že by se měly zrušit. Nicméně, aby vám dva testy s dvěma čísly zavřely dveře k maturitnímu vzdělání a ovlivnily natolik významně celý život, je zvrácenost.

Třetí háček. Školství nemá být průmyslové odvětví vyrábějící pracovní sílu pro další taková odvětví. Takhle to, už jen kvůli lidskému faktoru, nefunguje a bylo by proti smyslu vzdělání, kdyby tomu tak bylo.

Navíc. Má se školství přizpůsobovat trhu práce, nebo to má být naopak? To je klíčová otázka, která čeká na naši odpověď. Zájem uchazečů o kvalitní vzdělání signalizuje změny k lepšímu pro celou zemi, bude-li ale umlčen, nepohneme se z místa a za ostatními budeme čím dál více zaostávat. Pokud školství bude, nota bene „násilím“, vyrábět nešťastné montéry, zůstane Česko nešťastnou, chudou a nevzdělanou montovnou Evropy, kterou i ta hrstka vzdělaných nakonec opustí. Vyhovovat taková situace může maximálně třeba hejtmanům zvoleným za stranu, která přesně na tomhle vydělává. (Ať žije Agrofert!)

Má se školství přizpůsobovat trhu práce, nebo to má být naopak?

Zkrátka. Pokud v českých montovnách nemá kdo pracovat, nechť se přestěhují do Rumunska a neznečišťují nám životní prostředí. Nepotřebujeme je. Jedním z kritérií vyspělé země je přece většina zaměstnanců ve službách. Vzdělaná společnost znamená prosperující zemi, která se obejde bez několika montoven. (Ať žije Agrofert někde jinde!)

Montovny nepotřebujeme!

Cut-off skóre jako takové není ten největší problém. Problém je to, co se v něm zračí. A na co dnes ve školství narážíme na každém kroku. Totiž absolutní nepochopení smyslu vzdělávacího systému a pokusy učinit z něj továrnu na levnou pracovní sílu. Pokusy vytvarovat společnost do masy nevzdělaných nádeníků, kteří budou držet hubu a krok.

Naše vzdělání a smýšlení o něm rozhodne o našem budoucím životě. Nenechme se partou normalizačních dinosaurů připravit o dobrou budoucnost, kterou máme na dosah.