Nedávná schůzka prezidenta rpubliky a předsedů koaličních stran, premiéra Andreje Babiše a ministra vnitra Jana Hamáčka nepřinesla žádný výrazný pokrok ve věci (ne)výměny ministra kultury Antonína Staňka. Ústava prezidentovi předepisuje odvolání ministra na žádost předsedy vlády, nestanoví však lhůtu (čl. 74).

Důsledkem skutečnosti, že se tomu tak více než měsíc po Staňkově demisi nestalo, je volání některých opozičních politiků po návratu k volbě prezidenta Parlamentem. Hlavním představitelem takto smýšlejících se stal Petr Fiala, předseda nejsilnější opoziční strany ODS. Odvolává se přitom na pomyslný silný, nadpoloviční mandát, který prezident Zeman díky přímému zvolení údajně cítí. Zbytek vyjádření si ale protiřečí.

Fiala se domnívá, že chování Miloše Zemana ve smyslu odvolání Antonína Staňka z pozice ministra kultury je způsobeno prezidentovým pocitem, že přímá volba nadpolovičním podílem voličů mu dává právo jednat v rozporu s Ústavou České republiky. Zároveň ale poukazuje na to, že pravomoci prezidenta se od dob jeho nepřímé volby ve smyslu jmenování a odvolání člena vlády nijak nezměnily.

Změna, kterou předseda ODS vidí, je v zacházení s Ústavou, zároveň mu také připadá, že je její dodržování není dostatečně prosazováno. Následně tedy vyzývá k nastavení pravidel pro kontrolu dodržování Ústavy a k návratu k tradici volby prezidenta Parlamentem. Zde si člověk může klást hned několik otázek.

Jaký opravdový, ne jen pocitový, problém vznikl přímou volbou prezidenta, jestliže se jeho pravomocí nezměnily? Vzhledem k tomu, že již existují prostředky, skrze které může prezidentovo dodržování Ústavy být napadeno, změnila by jiná pravidla aktuální situaci? Je prezidentovo jednání protiústavní a pokud ano, mělo by se kvůli němu přistupovat ke změně Ústavy?

Není prezident jako prezident

Pevně věřím, že takzvaný silný mandát nemá žádný vliv na rozhodování prezidenta. Důvodů je hned několik – většina voličů Miloše Zemana nejspíš nemá žádný nebo jen omezený zájem na tom, kdo bude ministrem kultury, pravomoci prezidenta se přímou volbou nezměnily a prezidentův mandát přímou volbou nijak nezesílil ani neoslábl. Argument druhého volebního období také nelze použít s čistým svědomím, přece i Václav Klaus svou amnestií učinil krok přinejmenším stejně kontroverzní jako aktuální situace kolem Antonína Staňka.

Všechno tedy nasvědčuje tomu, že Miloš Zeman ministra Staňka jednoduše odvolat nechce, a to ne proto, že by se (právě kvůli přímému zvolení) považoval za všemocného, ale z jiných důvodů, jako je například samotná příčina odvolání – podle prezidenta ministrův boj s korupcí. Příčinou aktuální situace tedy není způsob volby prezidenta, ale momentální obsazení úřadu. Nutno dodat, že Miloš Zeman se v minulosti přiblížil i zvolení nepřímou cestou.

Otázka ústavní stížnosti

Předseda Fiala se zmínil o nutnosti dostupnosti efektivních prostředků ke kontrole dodržování Ústavy prezidentem. Osobně ale nevím, co víc by si přál než stávající prostředek ústavní stížnosti. Tímto způsobem je vyvolání kontroly v rukou Parlamentu, samotné provedení ale náleží – správně – nezávislému orgánu, Ústavnímu soudu. Zásadní změny jsou možné dvě – aktivní kontrola prezidenta Ústavním soudem, nebo přenesení úplné kontrolní pravomocí na Parlament.

Obě tyto možnosti situaci ale jen zhoršují. V našem právním systému je povinnosti žalobce dokazovat prohřešek. Role soudu je práce s předloženým materiály, nikoli vyhledávání důkazů. Přidělené aktivní povinnosti kontrolovat prezidenta Ústavnímu soudu by tedy bylo v rozporu s právním systémem České republiky.

Dále se nabízí americký model, ve kterém obě komory parlamentu o vině prezidenta jednoduše hlasují. Tímto způsobem by jakákoliv parlamentní třípětinová většina mohla odvolat prezidenta, kdykoliv by se jí zachtělo. Aktuální způsob, který kontrolu aktivní a pasivní dělí mezi Parlament a Ústavní soud, je tedy vyvážený a správný.

Protiústavnost

Prezident Zeman argumentuje, že mu Ústava nestanoví lhůtu, ve které musí na návrh premiéra ministra odvolat. Nemyslím si, že je na mě tuto otázku zodpovědět, tato čest náleží Ústavnímu soudu. V případě, že by on rozhodl proti Zemanovi, je problém vyřešen. Prezident bude náležitě „potrestán“ a kontrola jeho pravomocí byla provedena.

Jaký je tedy problém?

Prostředky pro kontrolu prezidenta zde rozhodně jsou. Jejich nevyužití není problémem přímé volby, nýbrž důsledkem neschopnosti Parlamentu či premiéra patřičnou kontrolu vyvolat. Navíc, i Petr Fiala snad uzná, že by nechtěl, aby se změnil způsob volby, kdyby ten aktuální vyústil ve zvolení konzervativního kandidáta.

Podtrženo sečteno, není tedy důvod měnit způsob volby prezidenta, který není příčinou žádných aktuálních problémů a který koneckonců byl v roce 2011 přijat přesvědčivou většinou.