V Česku působí celá řada jógových škol. Většina jsou zdraví i psychice prospěšná, ale jsou i takové, které mají na krku obvinění ze sexuálního zneužívání svých studentek. Patří mezi ně i Jóga v denním životě (sexuálním predátorem je v tomto případě guru Mahašvérananda, sídlící v ašrámu v moravských Střílkách), Bikram jóga (kde je sexuálním predátorem guru Bikram, aktuálně na útěku před soudem v USA) nebo Sdružení Rezonance (organizace, ze které byly studentky posílány do Paříže za guruem Bivolaruem).

Minulý týden proběhla celosvětovým tiskem zpráva, že Gregorian Bivolaru, mezinárodně hledaný zločinec a sektář, byl nalezen ve Francii. Jeho zatčení v Paříži mělo na starosti komando více než 170 policistů. Při razii bylo zatčeno i vedení jeho kriminálního gangu. Na kontě má nyní nejen obvinění z pedofilie, ale také znásilnění, vydírání, obchodování s bílým masem, nucenou prostituci a mnoho dalšího.

Reportérka Kristina Ciroková ze serveru Seznam Zprávy vydala dvě investigativní reportáže, ve kterých poukazovala na propojení české jogínské školy Rezonance a mezinárodně stíhané sekty MISA. Ta má tantrické školy v šesti českých městech, a dokonce i na Slovensku, kde vystupuje pod názvem Škola jógy Mystérium. Ve vedení české Rezonance přitom stojí ženy, které byly samy zasvěceny Bivolaruem a dlouhé roky k němu dováděly další – nic netušící – dívky.

Studentským listům se podařilo jednu z mnoha obětí této jogínské školy najít. Souhlasila s rozhovorem, ve kterém popsala svůj traumatický zážitek ze sekty. I ona byla dovezena do Paříže, aby byla Bivolaruem znásilněna – kdesi uvnitř sebe však našla sílu a tváří v tvář tomuto monstru odmítla. Jak to celé probíhalo a jak se jí podařilo nakonec ze sektářské organizace odejít, si můžete nyní poprvé a exkluzivně přečíst zde. Kvůli bezpečnosti nebudeme zveřejňovat příjmení této ženy, ale její křestní jméno je Katka. Tady je její zpověď.

Jogin.cz – co by na tom mohlo být špatně?

Pojďme od začátku: jaké byly vaše první zkušenosti s duchovní školou Rezonance?
Do Rezonance jsem se dostala po přestěhování do Prahy. Bylo to pro mě jako výlet do úplně nového světa. Před tím jsem neměla žádnou zkušenost s tantrou nebo duchovní jógou. Navíc jsem pocházela z prostředí, kde jakékoliv duchovno bylo skoro sprosté slovo. Byla jsem překvapená a nadšená úplně jiným přístupem a informacemi, které škola nabízela. Bylo to mé první setkání s něčím jiným než materiálním světem.

Jak fungovalo Sdružení Rezonance uvnitř?
Lidé, instruktoři mi přišli vždy velmi milí a otevření. Na běžných lekcích tantry jsme v prvním ročníku jen meditovali, dělali různá cvičení. Učili jsme se o sexuální energii, jak s ní pracovat apod. Cvičili jógu. Nic, co by naznačovalo, že by se mělo dít něco zvláštního. Možná jen to, že s některými mantrami a postupy se dělaly až příliš velké tajnosti. Nikdo mi nechtěl konkrétně odpovědět a všechno bylo zahaleno zvláštním tajemstvím.

Kdy přišlo pozvání ke Gregorianu Bivolaurovi, kterému jeho následovníci říkají Grieg?
Po prvním ročníku fotili ženy nahoře bez. Mohly jsme si nechat spodní prádlo nebo plavky, ale bylo nám řečeno, že to ruší čtení aury. A že dostaneme po tomto focení nějaké informace, jak na tom duchovně jsme a jestli můžeme postoupit do druhého ročníku. Muži foceni nebyli. Fotky se posílaly prý přímo Griegovi. Nějaký čas po tomto focení bylo některým z nás ústně řečeno, že nás zve mistr k sobě a že je to velká událost. Měla jsem z toho na začátku radost.

Věděla jste, co vás čeká?
Vůbec. Instruktorka, která posílání žen za Bivolaruem organizuje, mi řekla jen to, že mám být otevřená a že nesmím o své cestě nikde a s nikým mluvit. Ptala jsem se proč. Odpověď byla, že je Bivolaru na útěku, protože ho stíhá komunistický režim za cvičení jógy. Znala jsem spoustu příběhů třeba o Falun Gong nebo dalších duchovních směrech, které se s režimem potýkají stejně. A tak mi to nepřišlo až tak neuvěřitelné. Navíc jsem se těšila, že poznám někoho, kdo takovou školu založil. Přišlo mi, že osobní setkání se zakladatelem školy může být obohacující. Myslela jsem si, že bude možnost si promluvit a setkání bude probíhat třeba formou Satsangu. (Satsang je slovo ze sanskrtu. „Sat“ znamená Pravdu, „Sang“ je společenství. Je to tedy sdílení informací, praxe jógy, zpěvu manter apod.)

Zasvěcení u monstra

Jak probíhala cesta?
Jela jsem s dalšími ženami autobusem z Prahy. Lístky a tedy i destinaci jsem se dozvěděla až na nádraží. Po příjezdu do Paříže nás vyzvedli dva muži. Dali nám dárky ve formě čokolády a růže. Nasadili nán na hlavu klobouček a dali nám černě zalepené brýle, abychom nevěděly, kam jedeme. Bylo mi vysvětleno, že je to prý pro naše bezpečí. V tu dobu jsem se bála, pracoval adrenalin, a tak jsem se snažila spodem brýlí dívat, kudy a kam jedeme. První cesta vedla do podzemních garáží, kde muži nabrali a vyložili nějaké erotické časopisy. Potom jsme byly převezeny do garáže velkého domu. Až tam jsme si mohly sundat klobouky a brýle. Odvedli nás dovnitř domu. Okna zatemněná. Byl to velký dům, asi tři patra, s dominantním schodištěm. Tam se nás ujala starší žena, která nám začala prohledávat kufry, zabavila mobilní telefony a doklady. Nikdo se s námi nebavil. Ptala jsem se proč, bez odpovědi.

Kolik žen na místě bylo?
Těžko se to odhaduje, v tu dobu už jsem byla hodně v šoku. Ale alespoň třicet určitě.

Jak probíhal život v harémovém domě?
Ženy tam cvičily, pily různé odvary a čaje, co jim byly podávány. Mohly jsme se sprchovat jen jednou za tři dny. Vykonávat malou potřebu jsme směly jen do zavařovacích sklenic a vylévat do umyvadla kvůli spotřebě vody. Opět nás fotili nahé. Navíc jsme musely vyplňovat spoustu papírů a formulářů v angličtině, kterým jsem příliš nerozuměla, podepisovat, uvádět své údaje. Nakonec jsem musela přísahat na Bibli, že o této cestě nikdy nikomu neřeknu. Na Bibli, svoje zdraví a zdraví rodiny. Celý dům byl prosáklý zvláštním pachem. Pamatuji si i místnost, kde některé ženy sledovaly povinně porno apod. Spalo se, kde se dalo. Byly tam patrové postele, ale některé z nás spaly i jen na matracích na zemi. Ženy přes den cvičily jógu, vařily, četly knihy a pily byliny od Griega. Poslouchaly jeho meditace.

Co se dělo dál?
Po pobytu v domě jsem byla převezena do malého bytu, garsonky, kde se tísnilo osm žen. To už byla poslední zastávka před setkáním s Bivolaruem. Po celou dobu byla puštěná televize nebo alespoň zvuk a pouštěli nám pořád dokola meditace a přednášky namluvené jeho hlasem. Nebyl tam ani chvilku klid. Ženy opět četly texty, které on sám napsal, cvičily a připravovaly se na setkání s mistrem. Slovo zasvěcení nebo co se bude konkrétně dít, mi nikdo doposud neřekl.

Jak probíhalo samotné setkání s Bivolaurem?
Z maličkého bytu jsem byla převezena do bytu Bivolarua. Bála jsem se, a tak jsem se snažila opět dívat skulinkami pod brýlemi, kam jedeme. Pamatuju si pár detailů z místa, kam mě odvezli. V bytě byla úzká chodba plná papírů, textů jeho učení. Všude voněly levné parfémy. Ty dostávaly dívky, pokud byly poslušné a po vůli. Za úzkou chodbou po pravé straně se nacházel tmavý pokoj a blikala v něm světla jako stroboskop. Z něj vyšel i Grieg. Pamatuju si, že jsem se ho až lekla. Přišel mi jako nechutný stařec. Na sobě měl jen saténový červený župánek, umaštěné vlasy, velké brýle a dlouhé nehty na rukách. Udělalo se mi zle. Byt dál pokračoval dalšími pokoji, kde zřejmě bydlely další ženy po zasvěcení. Běhaly tam nahé. On mě pozval do pokoje, kde blikala světla. Řekl mi, že jsem posedlá a že jen on mi může pomoct i se zdravotními problémy, které jsem v té době řešila. Řekla jsem, že pokud je takový mistr, ať mi tedy poradí tady a teď a ať mi dá třeba nějaké cvičení, ale že s ním do pokoje nepůjdu. On mě chytil za ruku a začal na mě křičet. To už jsem se bála. Bez dokladů, telefonu a za zády muž v úzké chodbě, který mě přivezl. Pořád jsem opakovala, že s ním nikam nepůjdu a chci jet domů. Nakonec mě pustil a muž v chodbě mě odvezl zpět do malého bytu, kde jsem se zhroutila. Navíc mi do duše promlouvala i jedna z místních organizátorek, že jsem odmítla boží milost a že už se taková příležitost nemusí opakovat apod. Byla jsem v šoku, zmatená. Vůbec jsem nevěděla, co je dobře a co špatně. Dokonce jsem se cítila provinile. Naštěstí mě netrápili dlouho. Grieg se na mě opravdu naštval a poslal mě hned druhý den autobusem domů.

Kde jste v sobě našla sílu odmítnout?
To vůbec nevím. Byl to hodně silný vnitřní pocit. Prostě jsem nějak věděla, že jestli překročím práh toho pokoje, něco ve mně prostě umře. Že se stane něco, co už nikdy nenapravím. Moje tělo úplně zkolabovalo a já prostě nemohla.

Přemýšlela jste nad tím, proč jste vy odmítla a jiné ženy to nezvládly?
Mnohokrát. Pohybovala jsem se v tantrických kruzích sice jen pár let, ale setkala jsem se se ženami s podobnou zkušeností nejen v Rezonanci. Ten největší důvod, proč neodmítly, i když věděly, že to nechtějí, byl, že si myslely, že už je pozdě. Nátlakem a manipulací je přesvědčili, že nemohou omítnout. Některé se prostě jen bály.

Vy jste se nebála?
Bála. Ale měla jsem adrenalin na maximu a prostě to zkusila. Cítila jsem uvnitř takovou zvláštní vnitřní sílu. Bylo mi jedno, co se stane. Prostě jsem jen věděla, že ten práh za žádnou cenu nepřekročím.

Našla jsem sílu o tom hovořit, a to mě vyléčilo

Jaký byl život po tomto setkání v Paříži?
Stejný, a přesto jiný. Hned po návratu jsem konfrontovala hlavní instruktorku s tím, co se dělo, a že je mi z toho zle. Ona mi řekla, že je to proto, že se moje tělo čistí. Bylo mi špatně, hodně jsem se styděla a pořád byla zmatená z toho, co se stalo. Měla jsem pocit, že já jsem opravdu ta špatná a všichni pro mě chtěli něco dobrého. Dva roky jsem o tom nemohla s nikým mluvit. Pokaždé, když se řeklo jeho jméno nebo se o tom, co se ve škole děje, mluvilo, jsem se začala třást a plakat. Nešlo to zastavit. Po dvou letech jsem o svém zážitku poprvé promluvila na terapii, tam se mi konečně ulevilo a začala cesta uvědomování si, co se stalo, pojmenovávání věcí pravým jménem a uzdravování. Trvalo ještě dlouho, než jsem byla schopná o tom v klidu mluvit i s okolím.

Jaká byla reakce okolí?
Setkala jsem se s podporou i důvěrou. Dostaly se ke mně ženy, které zažily něco podobného, a bylo skvělé, že jsme si mohly pomoci se s tím vyrovnat. Sdílení a mluvení o tomto prožitku hodně pomáhá. Nejste v tom samy. Setkala jsem se ale také s nepochopením a samozřejmě i s reakcemi, že jsem úplně blbá a že si svou hloupostí za takový zážitek můžu sama. Kdo nemá osobní zkušenost, si těžko představuje, jak jsou kroky manipulace a indoktrinace plíživé, pomalé. Najednou se pak ocitnete v situaci, která by i vám zvenku přišla úplně za hranou. Ale uvnitř společenství, kde se považují tyto věci za normální, se těžko orientuje. A navíc všechno dlouho přece vypadalo jen jako hezká jóga, hezké stavy při meditacích apod.

Co byste doporučila lidem, kteří do Rezonance chodí?
Ptejte se. Zkoumejte. Vzhledem k tomu že je MISA mezinárodní propracovaná organizace a obchod s bílým masem, je velmi těžké uvěřit tomu, co se po vašich pravidelných lekcích jógy děje. Navíc k Bivolaurovi jsou posílány jen některé ženy. Muži se s tím vůbec nesetkávají a studenti pouze jógových kurzů také ne. Ženy, které touto zkušeností prošly, o ní mají zakázáno mluvit. Samozřejmě že se o tom tak nějak ví, ale pokud se svým zážitkem vyrukujete, tak budete ve škole za blázna, protože část kurzistů se s tím vůbec nesetká. Je to velmi dobře vymyšlené a promyšlené. Proto se ptejte. Konfrontujte svoje instruktory s informacemi, které se k vám nyní dostávají.

Co byste doporučila dívkám, které uvažují o zasvěcení nebo svaté práci na sex chatech pro sektu MISA/Atman?
Ať se samy sebe zeptají, jestli je to skutečně jejich rozhodnutí. Jestli to skutečně chtějí. Největší problém vidím v manipulaci, nátlaku a vykořisťování žen. Karma jóga je pěkná věc, ovšem v tomto případě dost zneužívaná. Plody vaší činnosti totiž nejdou Bohu, jak vám říkají, ale do kapes organizace, která prodává ženy, pornografické nahrávky a víc než o bezpodmínečnou lásku veškerenstva jde jen o organizovaný byznys s bílým masem.

Chtěla byste na závěr ještě něco dodat?
Chtěla bych dodat všem ženám odvahu o svých zkušenostech mluvit. Upozorňovat na to, že se děje něco špatného. Nejenže tím mohou uzdravit sebe, ale mohou také podpořit další ženy, aby se takové zkušenosti třeba vyhnuly nebo se s ní vyrovnaly. Protože ten, kdo dělá něco špatného a měl by se stydět, je Gregorian Bivolaru a okruh lidí, kteří mu s touto organizací pomáhají, a ne vy, milé ženy.