Ruský prezident Vladimir Putin čelí zatykači Mezinárodního trestního soudu (MTS) se sídlem v Haagu. Obvinění čelí od sedmnáctého března loňského roku. Je podezřelý z údajného páchání válečného zločinu, když měl nezákonně deportovat nemálo ukrajinských dětí z okupovaných oblastí Ukrajiny do Ruské federace. Rusko zatykač odmítá a považuje celou situaci za nepřijatelnou. V cestě odsouzení šéfa Kremlu stojí ovšem politické i právní překážky. Dostane se tedy Vladimir Putin někdy před soud?
Společně s ruským prezidentem je na seznamu podezřelých také Marija Lvovová-Bělovová, jeho zmocněnkyně pro práva dětí. Podle oficiálního portálu ukrajinské vlády bylo deportováno více než devatenáct a půl tisíce ukrajinských dětí. Celkový počet není jistý. Dětí, které ztratily svůj domov a byly odvezeny ze své země, může být mnohem více. Na začátku letošního roku vyšly v Rusku prezidentské dekrety, aby se ruská občanství cizincům udělovala rychleji. Usnadňuje to tak adopci unesených ukrajinských dětí do ruských rodin.
MTS se v rámci tohoto případu odvolává na čl. 25 odst. písm. a) a čl. 28 písm. b) Římského statutu. K vydání zatykačů musí být soud plně přesvědčen. Skutečnost, že obvinění je postavené pouze na deportaci dětí, neznamená, že se na Ukrajině nepáchají jiné válečné zločiny. Samotné zahájení války na Ukrajině na počátku roku 2022 porušuje článek 2 Charty OSN, který zakazuje použití síly mezi státy.
Člen bezpečnostní rady před trestním soudem
Poprvé v historii je vydán mezinárodní zatykač na člověka, jenž pochází ze země, která je součástí Rady bezpečnosti OSN. Vladimir Putin ovšem není prvním prezidentem, vůči kterému byl vydán zatykač od Mezinárodního trestního soudu. V minulosti byl konfrontován tehdejší súdánský prezident Umar al-Bašír, nebo také bývalý prezident Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo.
Moskvě se rozhodnutí soudu v Haagu příčí. V dubnu letošního roku tak dolní komora ruského parlamentu schválila zákon, který trestá součinnost s mezinárodním trestním soudem finanční sankcí či odnětím svobody až na pět let.
Soud v Haagu nemůže jednat, proč?
Ruská federace se podílela na založení MTS. Smlouvu podepsala, ale neratifikovala ji. To znamená, že zákonodárný orgán Ruska ji nikdy neschválil, tudíž země není jurisdikcí trestního soudu v Haagu nijak vázána. Rusko tak spolupracovat nemusí a očividně ani nebude. Prezident Putin ještě v roce 2016 nechal stáhnout podpis ze smlouvy, což už bylo jen politické gesto. Učinil tak kvůli anexi Krymu v roce 2014, která byla ze strany MTS označována jako vojenská okupace. Ukrajina poté v roce 2015 jednostranně přijala jurisdikci Mezinárodního trestního soudu, což ale automaticky neznamenalo zahájení vyšetřování.
Kdyby Rusko bylo smluvním státem, i tak by narazili na další problém. Soud musí respektovat imunitu hlavy státu. V článku 27 Římského statutu se sice uvádí, že imunita nebrání ve vykonávání jeho pravomocí, ale to by ruský prezident musel do Haagu dorazit osobně.
Další překážku ke stíhání a odsouzení obviněných v tomto případě jsem zmínil v jednom z odstavců. Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Pokud by Rada bezpečnosti dala soudu v Haagu ve vyšetřování zelenou, soud by mohl spolupracovat i s nesmluvními státy, tudíž i s Ukrajinou. Takový proces by ale musely jednomyslně odsouhlasit právě stálí členové Rady, mezi nimiž figuruje i Ruská federace. Ta by k podobnému kroku jistě nepřistoupila. Jakožto stálý člen disponuje právem veta. Má tak právo kruciální diskuzi zastavit bez udání důvodu. Ruská federace má na mezinárodní politické scéně výraznou roli. Tudy cesta nevede.
Místo zatčení velkolepý uvítací ceremoniál
Přece jen jeden limit tady pro ruského prezidenta je. Vladimir Putin se musí vyhnout 123 státům, které ratifikovaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Pokud by vstoupil na jedno z těchto území, státy mají povinnost ho zatknout a dovést do Haagu. Šéfovi Kremlu se tak výrazně osekaly možnosti na zahraniční návštěvu. Až do září letošního roku navštěvoval místa pro něj bezpečná, jako Kyrgyzstán, Čínu či Saudskou Arábii. Na začátku září pak Vladimir Putin vystoupil ze svého tryskáče v Ulánbátaru. Tam mu připravili slavnostní uvítací ceremoniál s duchem velkého Čingischána, který na něj musel dýchat z uniforem přítomné armády.
I když Mongolsko smlouvu ratifikovalo v roce 2002, želízka přítomní nechali v šuplíku a slavili. Důvod? Mongolsko je na Rusku energeticky životně závislé. Devadesát pět procent ropných produktů Mongolska přichází právě z Ruska, dokonce i elektřina. Mongolsko uvedlo, že drží neutrální postoj, tak jako vždy, ale teď se jim nehodí, aby Putina zadrželi. Bude se jim to někdy hodit, toť otázka. Jisté je, že toto (ne)rozhodnutí může ohrozit autoritu Mezinárodního trestu v Haagu.
Nejedná se o nástroj, nýbrž o symbolický akt. Ten akt vysílá jediné – na Ukrajině se páchají válečné zločiny i na dětech.