Nebe je celovečerní dokumentární snímek novináře Tomáše Etzlera. Každodenní syrová realita, kterou Tomáš v Číně sedm let na vlastní kůži zažíval, ve filmu silně kontrastuje s mikrosvětem, který objevil v malé vesnici na severovýchodě Číny.

Tak uvádí film Nebe portál ČSFD. Popisů se dá ale vymyslet ještě víc:

Dlouho očekávaný dokument, natočený nejprve jako čtyřiadvacetiminutový film pro americkou televizi CNN, později jako celovečerní snímek v produkci České televize. Tak trochu osobní zpověď zahraničního reportéra a neuvěřitelného člověka Tomáše Etzlera o humánním prostředí neziskového sirotčince v materialistické Číně. Dokument o houževnatosti dětí, pro které v Číně není kvůli jejich handicapu místo. 

Sugestivní snímek, nešťastně rozkročený. Na jedné straně nám tvůrce bez obalu předkládá, jak se žije občanům země svázané strachem a úzkostí, na straně druhé je divákovi stavěn do kontrastu soukromý sirotčinec sloužící handicapovaným dětem. Jako průměrné Evropance mi interní struktura dětského domova nepřijde výjimečně zajímavá. Připadám si, že sleduji spíš dlouhou reportáž namísto dokumentárního filmu.

Jednou za čas mě z mikrospánku vytrhne naléhavý hlas Tomáše Etzlera. Přitáhne si jako magnet celou mou pozornost a odhaluje věci, které toužím vidět. Popisuje Čínu jako zemi, na kterou není nikdo připraven, jako materialistické hřiště pro deset procent bohatého obyvatelstva a jako špatný vtip demokracie. 

Kontrast ve filmu nepůsobí dostatečně silně, ačkoliv jde velice snadno pochopit, jak byl zamýšlen. Zřejmě proto, že divácká křesla jsou od autorova vzdálená sedmiletým pobytem v zemi smogu, nesvobody, násilí a sociální apatie.

Dokument chápu jako úžas člověka, který k Číně ztratil veškerou důvěru a objevil ostrůvek lidství v dětském sirotčinci. Zkrátka obecné hodnotové žebříčky v Číně jsou inverzní k hodnotám, ve kterých tyto děti vyrůstají. Byť jsou handicapovaní sirotci řazení na okraj společnosti, dokument artikuluje jejich lidskou hodnotu.