O snímku Odyssea se mluvilo jako o největší filmové události léta, či dokonce desetiletí. Sociální sítě zaplavilo nadšení z netradičního nápadu na film, ale zároveň se rozvířilo internetové moře kritiky nad castingem herců či anachronicky moderními dialogy. Lístky na projekce ve formátu IMAX 70 mm – tedy tak, jak Christopher Nolan zamýšlel, aby se film promítal – byly vyprodané už rok před premiérou Odyssey. Snímek s sebou přináší krásné scenérie, řemeslné zpracování soundtracku, oscarové herecké výkony, ale i relevantní otázky. Trojský kůň v Odyssee nabízí více, než se na první pohled zdá.
Velkofilm od režiséra na úrovni Christophera Nolana (Oppenheimer, Interstellar, Batman Temný rytíř), který ke všemu zpracovává notoricky známou látku starou 3000 let, přirozeně budí zvědavost a vyvolává diskuze. Od diváka toho režisér Odyssey totiž neočekává málo. Jen zůstat sedět v křesle kina tři hodiny je pro některé náročný úkol. Předpokládá se také základní znalost řeckých mýtů a jistá kulturní erudovanost – Nolan totiž nevypráví Odysseův příběh chronologicky. Příběh Nolan odhaluje pomalu, pomocí retrospektivního vypravování, skoků v čase. Jedná se o mistrné ovládání narativního vyprávění, které ovšem není snadné pro diváckou orientaci.
Kulturní válka ještě před premiérou
„Muž. Válka. Lest.‟ Těmito slovy uvádí Nolanův velkofilm rapper Travis Scott v roli hradního básníka. Christopher Nolan vysvětloval svou volbu obsazení Scotta tím, že lyrici postmoderní doby jsou právě rappeři. Jedná se o jeden případ z mnoha nekonvenčních výběrů herců a hereček. Bouřlivá internetová debata se rozvířila kvůli obssazení černošské herečky Lupity Nyong do role Heleny Trojské, nejkrásnější ženy světa v řecké mytologii. Dalším divoce probíraným hercem byl Elliot Page, jenž ztvárnil roli Sinona, jednoho z posádky Odysseovy.
S castingem Page měli mnozí uživatelé problém, neboť měli za to, že bude hrát Achillese. Uživatelé webu hlasitě protestovali proti tomu, že by trans herec mohl v Nolanově velkofilmu hrát tak zásadní postavu. Ve finále se jednak jednalo o fámu a jednak jsou samozřejmě výtky konzervativnějších recenzentů neoprávněné – minulost gender identity herecký výkon nijak neovlivňuje. Předtím, než Odyssea vůbec dorazila na obrazovky, si tato část publika podle svých předsudků film vykreslila jako progresivní adaptaci, která Homérovu báseň degraduje. Elon Musk na síti X slíbil, že „předtím než skončí tento rok, Grok (AI Elona Muska, pozn. red.) vytvoří celovečerní film o Odyssee, která je historicky věrná Homérovu originálu.‟
Odyssea se stala obětí kulturní války ale docela nevinně, ve skutečnosti Nolanova adaptace zůstává velmi věrná originálu. Nejdůležitější rozdíl mezi Homérovou a Nolanovou Odysseou se totiž nejeví v barvách pleti postav, ale v charakteru samotného Odyssea.
Polytropos ve všech významech
Překlad eposu, jenž Nolan pro svůj scénář použil, napsala anglická profesorka Emily Wilson. Ten se vyznačuje modernějším jazykem a stal se u diváků předmětem diskusí. Telemachos, syn Odyssea, v podání od Toma Hollanda, jednou oslovuje svého otce „tati‟ a jindy se snaží hovořit starou mluvou, imitující věk básně. Tom Holland na tuto výtku reagoval velmi věcně. „V té době bych stejně neřekl ‚otec‘. Řekl bych to řecky.“
Překlad od Emily Wilson je mistrný právě tím, že slovy reflektuje spíše náladu a vztahy, které mezi sebou postavy mají, místo toho, aby uměle simuloval strojenou dobovou mluvu. Na začátku prvního zpěvu básně popisuje Odyssea jako „komplikovaného muže.‟ Homér samotný použil pro charakterizaci Odyssea přívlastek polytropos, což lze přeložit a interpretovat mnoha způsoby. Polytropos znamená mnohotvárný, mnoho-obrátkový či přeneseně řečeno: komplikovaný. Pro Odyssea v Homérově eposu být komplikovaný znamená být lstivý a prohnaný, egoistický, ale zároveň racionální, rozumný, odvážný.
Nolan si komplikovaného muže představuje jinak. Ve svých filmech pracuje se ztracenými mužskými protagonisty, ať už se jejich komplikovanost se jeví tápaním v moralitě (jako ve snímku Oppenheimer), či ve vesmíru (jako ve filmu Interstellar). Nolan přidal Odysseovi nový rozměr, aby uspěl i po 3000 letech a u docela jiného publika. Jeho Odysseus je sice lstivý bojovník, ale zároveň je obtěžkaný vinou ze smrtí, které způsobil (ať už přímo v bojích, či vedlejší cestou svým přátelům). Pro čtenáře Homérovy Odyssey tedy může hollywoodizace charakteru Odyssea vadit, globálně ale vypadá Nolanova transformace hlavní postavy přirozeně. Odysseova proměna funguje ovšem především díky oscarovým hereckým výkonům Matta Damona, který Odysseovi propůjčil svou tvář.
Konec autorského vzorce
Odyssea diváka vtáhne hned v první minutě do ithackého království, které je již desetiletí bez svého krále. Nikdo už v příchod Odyssea nevěří kromě věrného sluhy, Eumaia, Odysseova syna, Telemacha a Odysseovy manželky Penelope. Ithacký dvůr mezitím naplnili nápadníci, kteří chtějí po pohřešovaném hrdinovi převzít trůn a vzít si královnu Penelope za ženu. Mezitím Odysseus vězí ztracený na ostrově s bohyní Kalypso. Děj filmu ovšem zachází mnohem dál. Věnuje se také části příběhu, která se do Homérovy básně nedostala – výčitky svědomí za nespočet zbytečných smrtí nevinných žen a dětí a vina ze zrady trojského království.
Zfilmování 3000 let starého eposu je přesně to, co Nolanovi v jeho filmografii chybělo, ovšem paradoxně i to, co Nolan již notoricky zná. Odyssea je plná návratů v čase, vedlejších zápletek, peripetií, krásných scenérií, fantaskních bytostí a neznámých hlasů a zvuků. I přesto, že se jedná o velmi známý příběh, nabízí širokou režisérskou svobodu a příležitost ukázat světu mistrné vypravěčství. Nolan si za svou režisérskou kariéru již vyzkoušel psychologickou detektivku, thriller, akční film, sci-fi, superhrdinský i válečný film a v neposlední řadě biopic. Pyšní se rozmanitostí své kinematografie, tématicky vždy ovšem sleduje mužského hrdinu s ambivalentním charakterem.
Stále více se Nolanovi vyčítá jeho zdánlivá neschopnost psát ženské postavy. Feminní složka Nolanových filmů většinou slouží velmi účelově pro růst mužského protagonisty. Archetypálně se jedná o mrtvé manželky a přítelkyně, které katalyzují rozvoj hlavního hrdiny. Odyssea tento vzorec do jisté míry ničí. Stále se sice narativ točí kolem ztraceného muže, jehož motivace nepochybně vězí v tom vrátit se ke své věrné manželce Penelope. Na druhou stranu Penelope i všechny ostatní ženské postavy mají svůj vlastní narativní význam.
Tvůrce maskulinních světů
Královna Penelope v podání Anne Hathaway si stěžuje na patriarchální charakter království. Přes dvacet let, kdy Odysseus válčil s Trojany či s bouřlivými vlnami moře, zůstalo Ithacké království bez krále. Penelope je nucena se znovu provdat, neboť sama vládnout dle pravidel nemůže. Anne Hathaway ve snímku hněvivě naříká, že zatímco byl její manžel pryč, ona „seděla na tom prázdném trůnu dvacet let.“ V různých rozhovorech herci Odyssey rozebírali Nolanův zvyk chválit svůj štáb velmi střídmě. Nakonec ovšem přiznali, že si od Nolana vysloužily komentář „perfektní“ pouze Zendaya a právě Anne Hathaway. Lze si jen domyslet, že to bylo právě za tento herecký výkon.
Feministická témata otevírá i vedlejší postava čarodějnice a bohyně Kirké, kterou ztvárnila Samantha Morton. Její postava se bouří představě být obětí mužských až zvířecích choutek a zvyků. A Helena v pojetí Lupity Nyong’o vyjadřuje ženský hněv ohledně mužské sobeckosti až nelidskosti.
Hlas kritiky
Feminismus v Odyssee tedy nepochybně je přítomný, pohled na jeho ztvárnění se ovšem liší. Samotná překladatelka Odyssey, Emily Wilson, má na Nolanův scénář velmi vyhraněný názor. Pro newsletter London review of books napsala recenzi An uncomplicated man (narážející na právě úvodní větu Homérovy Odyssey o komplikovaném muži). Emily Wilson kritizuje jednak povrchnost adaptace a jednak umělou velkolepost výbuchů a světelného spektáklu, které nahrazovaly skutečně emocionální scény. Ve své recenzi autorka píše: „Styděla bych se, kdybych byla autorkou jakékoliv části scénáře. Odysseus v podání Matta Damona bohužel není ani složitý, ani prohnaný či důvtipný.‟ Na druhou stranu i Emily Wilson přiznává Nolanovi část režisérského úspěchu: „Nolan, který studoval angličtinu na University College London, se ze všech sil snaží přimět širokou veřejnost, aby znovu začala číst, a já jsem mu za to vděčná.‟
Je pochopitelné, že Emily Wilson, odbornici na řeckou literaturu a mytologii, pop ztvárnění Odyssey nenadchlo. Jedná se o vědecký i kulturní hlas kritiky, který nelze jen tak opomenout. Na druhou stranu v některých bodech s Wilson není možné souhlasit.
Film, který zpracovává šestisetstránkovou předlohu, skutečně nemůže obsáhnout všechny komponenty geniálního příběhu, kterým Odyssea nepochybně je. Autor musí nevyhnutelně leccos vyškrtnout či spojit, a i tak má finální výsledek tři hodiny čistého času. Odyssea ale rozhodně není emocionálním brakem, jak to Emily Wilson do jisté míry vykreslila. Místy je skutečně pro Nolana netradičně sentimentální, občas se uchyluje až k patosu – zejména závěr, v němž se protagonista upíná k zapadajícímu slunci. Na druhou stranu Matt Damon, jenž hraje hlavního protagonistu eposu, podává jednoznačně přesvědčivý herecký výkon a film je plný emocionálně nabitých scén. Pokud Emily Wilson nebyla jeho herectvím přesvědčena, pak se jedná spíše o subjektivní – byť také důležitý – názor, než o objektivní svědectví.
Oslava lidské práce
„Mám pocit, jako bychom natočili šest, možná sedm filmů naráz,“ prohlásil Matt Damon o natáčení s Christopherem Nolanem. Filmový štáb pro autentické záběry cestoval od Maroka po Island, točil na mořské hladině i na písčitých ostrovech i se stopadesátikilovou IMAX kamerou. Odyssea je prozatím nejdražším Nolanovým filmem. Na jeho realizaci Nolan utratil kolem 250 milionů dolarů – celkově se jedná o vůbec nejdražší film s ratingem R. Stačil však jeden víkend projekce filmu a výdělek se Nolanovi vrátil.
Finanční náklady Odyssey se odvíjely z autentických natáčecích lokací, hvězdného obsazení filmu, technologii IMAX, kvalitního zvukového doprovodu a také odmítnutí jakýchkoli výpomocných CGI efektů. Právě poslední ze zmíněných aspektů Nolanova filmu skutečně pomohl vytvořit svět Odyssey. Všechny nadpřirozené bytosti jako třeba dvacetimetrový kyklop, nebo magická proměna lidí ve zvířata byly skutečné loutky nebo animatronika. Vedle estetické kvality má tento způsob natáčení přidanou hodnotu v dnešní době vrcholu CGI technologie a AI. Jedná se vlastně o oslavu lidské a manuální práce.
V neposlední řadě je třeba pochválit a vyzdvihnout zvukovou stránku Odyssey. Islandský skladatel a držitel oscara za filmovou hudbu, Ludwig Göransson, používal pro zvukový doprovod filmu pouze autentické hudební nástroje. A auditivní složka Odyssey díky tomu skutečně vyniká: divák ihned rozezná různé motivy, které mezi sebou propojují významné scény a obecně hudba umocňuje celý filmový zážitek.
Vězí kouzlo skutečně v IMAX kameře?
Christopher Nolan si za svou filmařskou kariéru vybudoval velmi stabilní až nekritickou fanouškovskou základnu. Šestapadesátiletý režisér, jenž vyhrál za svůj poslední snímek Oppenheimer dva Oscary, jeden za nejlepší režii a druhý za nejlepší film, svému věrnému publiku nabízí nepochybně velmi kvalitní podívanou. Marketing Nolanovy Odyssey se silně soustředil na speciální zážitek z technologie IMAX. Spouští to velkou vlnu internetových vtipů a memu, kdy lidé parodují způsob, jak Nolan chtěl, aby film diváci zhlédli. Na Nolanovy filmy se tak lidé koukají přes mini obrazovky na tlačítkových mobilech, na mikrovlnkách, lednicích a podobně. Kolem tohoto jednoho způsobu projekce vznikl až elitářský kult – byť je pravda, že technologie IMAX diváka pohltí, bylo by pošetilé redukovat kouzlo Odyssey na jednu kvalitní kameru.
Nolanova Odyssea ukazuje, jak zpracovat známou předlohu tak, aniž by režisér či herci přišli o svoji tvůrčí svobodu, ale zároveň aniž by se příliš vzdálili od původního příběhu. Nový Nolanův film nakonec uspěl, a to nikoli díky technologii IMAX, ale právě díky tématům, která otvírá. Jedná se o zlom v Nolanově kinematografii, neboť nabízí nový vhled do notoricky známé látky.
Koneckonců základním znakem Homérova eposu je právě polytropos, nejednoznačnost příběhu a jeho postav. V mytologii totiž nejde o to příběhy jen převyprávět, ale také různě interpretovat a hledat v nich svůj vlastní význam. Pokud tedy odcházíte z kina po zhlédnutí Odyssey a máte nad čím přemýšlet, Nolan ve své snaze zfilmovat Homérův velkolepý epos uspěl.