Příběh bratří Mašínů zasel mezi lidmi rozpačitost. Dodnes většina lidí neví, jak se k jejich kontroverznímu činu postavit. Oslavovat odbojáře za odvahu a protirežimní rebelii by se zdálo na místě, ale dokážeme přehlédnout krvavé stopy, které za sebou zanechali? Nový film Bratři nenabízí rozřešení této otázky. Tvůrci pouze předávají příběh tak, jak se doopravdy stal (s trochou filmařského šmrncu), a utvoření názoru nechávají na divákovi.

Režisér filmu Tomáš Mašín má k tématu blízko. Napovědět vám může jeho jméno, které je příhodně stejné jako u jeho filmových protagonistů.

„Poprvé jsem Mašíny viděl v muzeu SNB ve vitríně s teroristy,“ vypráví režisér filmu v rozhovoru pro DVTV o tom, jak zjistil o svém vzdáleném příbuzenství. Na filmu začal pracovat před deseti lety, ale až letos je výsledek k vidění na filmových plátnech. Důvodem, proč trvalo tak dlouho jej zrealizovat, byly údajně náklady. „Na film se vždy těžko sháněly peníze, ale toto je navíc výpravná dobovka,“ sdílí Tomáš Mašín příčinu složitého shánění sponzorů.

Historické snímky nebývají ve většině případů velmi úspěšné. Je složité zpracovat opravdovou událost tak, aby jí to ve filmu slušelo — režisér se musí správně rozhodnout co přikreslit a co naopak vypustit, aby zároveň zůstal věrný své předloze v dějinách. Osudy bratří Mašínů jsou ale natolik neskutečné, že by si divák nepolíbený dějepisnými znalostmi mohl klidně myslet, že jde o jakousi dobovou fikci. Příběh skupiny třetího odboje splňuje všechny parametry akčního bijáku, a dokonce se letos stává potenciálním kandidátem na Oscara za nejlepší zahraniční snímek.

Dějiny skrze kameru

Celý příběh se odvíjí od krátkého vzkazu, který napsal Josef Mašín starší pro svou rodinu. Byť jeho původní vzkaz zněl trochu jinak než jeho údernější filmové zpracování, myšlenka zůstává stejná. Na zarolovaném papírku schovaném v cele pankrácké věznice Mašín píše: „Bez svobody nelze žít, jen přežívat.“ Tato zpráva se dostane do rukou jeho ženě a dětem o několik let později, osud jejího pisatele ale končí dávno předtím popravou na Kobyliské střelnici.

Film není přesným přepisem dějin, o to se ani nesnaží.

První část filmu je věnovaná tuzemské záškodnické činnosti a úplnému začátku známého života Mašínů. Spouštěčem protirežimního působení rodiny je vražda Milady Horákové, kterou matka Zdena Mašínová znala. Na tento popud vystoupila z komunistické strany, a spustila tak kanonádu nešťastných událostí. Jejího mladšího syna Josefa nepustili k maturitě, staršímu Ctiradovi zakázali pokračovat ve studiu na vysoké škole. Její jediná dcera a nejmladší ze tří dětí, Zdenička, má fyzické postižení nohou, a matce tedy komunističtí pohlaváři vyhrožují, že její dceři odepřou případnou lékařskou pomoc. Aby toho nebylo málo, Zdena Mašínová, zatížena starostmi o své děti, bojuje s rakovinou žaludku. 

Celý tento hodinový prolog se pochopitelně schyluje až k onomu osudnému momentu berlínské anabáze. Ukazuje ale především, jak došlo k tomu, že se mladičtí Mašíni z klukovského záškodnictví dostanou až k ozbrojenému boji. 

Druhá tvář Mašínů

Následuje druhá část snímku, ta obecně známější, o přechodu hranic a útěku na západní stranu Berlína. A tam teprve nabírá příběh dramatický spád. Na velkém plátně se odehrávají všechny činy Mašínů a na stinnou stránku příběhu se nezapomíná.  První vystřelená kulka, kterou ve filmu vidíme, zasáhne – ve filmu bezejmenného – poručíka SNB, který neplánovaně ustojí ránu železnou tyčí, a tak ho Josef Mašín zastřelí. V Čelákovicích proběhne další vražda příslušníka SNB. Ve filmu je vykreslena znovu jako impulzivní čin, který tentokrát vykonal Ctirad Mašín. Třetí filmovou obětí je zastřelený účetní Josef Rošický. Bratři Mašínovi přepadli jeho vůz, s nímž převážel výplaty, a po následném střetu přišel o život.

Natočit film o této převážně negativně vnímané dvojici chlapců neodvratně znamená vystavit se kritice, že „oslavujete vrahy“. Tvůrci ale předávají příběh celý, a byť film není přesným přepisem dějin (o což se ani nesnaží), je natolik objektivní, že podobné kritice zdárně uniká.

Opomíjené hrdinky

V čem se tento snímek liší od svých žánrových příbuzných? Ve většině filmů oslavujících mužskou odvahu a hrdinství se zapomíná na byť skrytou, ale velmi důležitou ženskou statečnost. Ženské postavy jsou ve filmu stejně důležité jako jejich mužské protějšky. „Vždycky stály naprosto pevně na straně mužů a podporovaly je, přestože věděly, že to bude mít velmi tvrdé následky. Nevnímaly to jako nespravedlivý úděl,“ vyjadřuje postoj režisér Tomáš Mašín k ženským protagonistkám.

Na tuto solidaritu je ve snímku kladen důraz. Jedině díky ní mohli bratři dokončit svou západní anabázi, aniž by měli příliš mnoho starostí či výčitek svědomí, kolik problémů tím dělají své rodině.

Jsou bratři Mašínové vrazi aneb nevolíme příliš silný slovník?

V závěrečných scénách jeden z vyšetřovatelů státní policie říká tuto větu: „Uděláme z nich zloděje, kteří spolupracují za úplatu s Američany.“ Nabízí se otázka, zda nevnímáme činy známých bratrů skrze pozůstatek komunistické propagandy. 

Když bratry Mašíny označujeme jako vrahy, nutíme se do jakési volby stran. V tomto kontextu to pak vypadá, že buď oslavujeme prolévání krve, nebo odsuzujeme odvážné protikomunistické hnutí. Jestli bylo opravdu nezbytné, aby za cestu na svobodu platili svými životy nevinní lidé, se nikdy nedozvíme. Něco nám ale přece jen může toto dilema usnadnit. Paradoxně je to například přestat se dívat na tuto událost tak „filmařsky“ a nehledat v ní žádné hrdiny či záporáky.

Otázkou zůstává, jestli se tím, že snímek neřeší hlubší podstatu a kontroverzi příběhu, nestává trochu plochým. I kdyby se celé téma probralo ve vší své komplexnosti, nemuselo by se docílit předání jasné odpovědi. Tvůrci se mohli více zaměřit na konec útěku a onu tvrdošíjnou, ale trochu naivní vůli bratrů Mašínů. Na to, jak chtěli bojovat za svobodný svět, když svobodný svět bojovat nechtěl. Příběhu by možná více slušela vícedílná série, díky které by mohl scénář více dýchat. Dvě hodiny a patnáct minut není v současné kinematografii nic význačně dlouhého, ale když jde o dobový film, hraničí dvě hodiny soustředěného sledování obrazovky s pocitem práce.

Za co Bratry ocenit

Je pravda, že se film klubal delší dobu, ale estetický výsledek dlouhé čekání rozhodně vynahradil. Špičkové natočení a všechny scénické prvky si těžko najdou na české scéně konkurenci. Střílení, armáda desetitisíců vojáků a krvavé boje na obrazovce vypadaly věrohodně a předčily svým provedením mnohé akční thrillery.

Druhý aspekt síly filmu vězí nepochybně v hereckých výkonech. Tatiana Dyková v roli matky, Zdeny Mašínové, dává do filmu velký lidský přesah, který by jinak možná chyběl. Oskar Hes představující mladšího Mašína skvěle ukazuje klukovskou povahu našich slavných odbojářů a to, že nejde o jakési vycvičené agenty či dokonce stroje, jak je vykreslila komunistická propaganda. Jeho kolega Jan Nedbal vystupuje jako starší Ctirad Mašín, u kterého naopak vidíme, jak ho pobyt v pankrácké věznici vyhnal z klukovského období a proč mu ve dvaceti letech zešedly vlasy. A není radno zapomenout na ještě jednu klíčovou postavu, Zdenu Mašínovou mladší. Tu hraje Karolína L. Nováková a nezkresleně předává složitost osudu dospívající dívky, která nejednou nespravedlivě pyká za činy svých bratrů, ale i přesto zůstane nezlomená.

Suma sumárum

Jestliže někdo v tomto filmu hledá řešení věčného dilematu, nenajde jej. Snímek předává příběh útěku na západ i to, co mu předcházelo, ale zbytek nechává na publiku. Mladšímu divákovi, který o rodině Mašínů ví jen z doslechu, může být dobrou mapou daného období a situace. Na druhou stranu stejně tak jako se z filmu nemůže stát studijní materiál, nebude z něj pravděpodobně ani kultovní dílo. 

Co ale rozhodně Bratři nabízí, je dobré zpracování chaotického období dějin se šlechetnou myšlenkou navrch. Na to, aby se téma v kinematografickém zpracování dobře uchytilo a aby to zaujatému diváku něco přineslo, snímek rozhodně dosahuje. Proto, jestli vás tato část české historie zajímá nebo o ní naopak nic nevíte, jsou Bratři natočeni přímo pro vás.