Po světové premiéře na festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava vstoupila i do české kinodistribuce Prezidentka. Časosběrný dokument Marka Šulíka, který sledoval 5 let vládnutí slovenské prezidentky Zuzany Čaputové od zvolení v roce 2019 až do vystřídání Petrem Pellegrinim letos. Marketing filmu sliboval Čaputovou jako rozporuplnou osobnost a pronikavý zákulisní pohled, ani jedno však divák nedostal.

Dokument opisuje časovou osu, kterou strávila Čaputová v úřadu, a celý je složen z několika významných kapitol prezidentování Zuzany Čaputové, alespoň tvůrci filmu je za podstatné považují. Celý film tak otevírá situace ve volebním štábu v roce 2019 a zakončen je zvolením Petra Pellegriniho, poté už následuje jakoby samostatná sekvence atentátu na Roberta Fica mezi titulky a koláží televizních zpráv o rozhodnutích současné slovenské vlády, která vedou k oslabení demokratických institucí, médií nebo kultury…

Dokument pro pár

Šulík v celém dokumentu vykresluje Čaputovou jako bojovnici dobra proti „těm druhým“. Zatímco mezi podporovatele prezidentky vyrazí několikrát a nechá ve filmu zaznít jejich ústy, jak moc je Zuzana Čaputová spásou pro celou východoevropskou demokracii, odpůrce snímá jakoby z dálky. Nenechá je přijít blíž, takže jejich hlas slyšíme převážně skrz okna či televizní reportáže.

Nepotřebuji, aby ve veřejném prostoru lítaly dost nevybíravé urážky na jakoukoliv veřejně činnou osobu, dokonce bych si přála, aby tomu tak nebylo a my všichni byli schopni konstruktivní diskuse o společném směřování, ale ve filmu nezazní na adresu Čaputové také konstruktivní kritika.

Je samozřejmě v pořádku vytvořit subjektivní dokument, dokonce se dá říct, že neexistuje nic jako objektivní dokument, ale oboje výše zmíněné dělá z Čaputové neuvěřitelně bezcharakterní super–ženu a působí to o to nepatřičněji, že sama Čaputová tuto tezi filmu popírá: „Jak se vám bude odcházet s vědomím toho, kdo vládne?“ „Lidé si zvolili, to je demokracie.“

Zákulisí? Televize z jiného úhlu

Přestože dokument sliboval pohled do zákulisí, často se onen zákulisní pohled limituje pouze na snímání veřejně známých vystoupení z jiných úhlů, několik porad nad detaily chystaného proslovu a dlouhé záběry tichých pracujících v prezidentských kancelářích. Čaputová tak působí neuvěřitelně ploše a pasivně a diváci se dozví jen minimum informací, které neproběhly během předchozích pěti let médii.

Celou dobu tak sledujete sestřih téměř televizních nebo PR záběrů a čekáte, kdy se film začne ptát. Jaké pro bylo být prezidentkou? Jak jste se během volebního období vyrovnávala se soukromými záležitostmi? Jak moc velký tlak na vás byl nádor dcery, smrt otce, ale i politické záležitosti? Jaká pro vás byla v roce 2022 cesta na válečnou Ukrajinu? Místo toho dostaneme dlouhý dialog s bezpečnostním pracovníkem o nepohodlnosti neprůstřelné vesty a několik dlouhých záběrů Čaputové u počítače.

Autor se nikdy ptát nezačne a když už se zeptá, tak jen velmi opatrně, což vede k několika plochým dialogům o ničem. Možná bych tak příště zvážila, jestli dělám dokument nebo PR záběry. A jestli je dobré dělat zákulisní film o političce, které si zcela nekriticky vážím a která mi říká „Marku“.