Studenti vysokých škol při příležitosti 17. listopadu znovu stávkovali za klima. Pravidelně se tak snaží šířit osvětu a dohnat vládu k tomu, aby proti změně klimatu postupovala razantněji. Na pozadí jejich snah ale vybublává generační konflikt o odkaz jedné z nejvýznamnějších událostí novodobé české historie. Jak by měli studenti správně slavit Den studentstva?

„Pro nás je protestování během 17. listopadu velmi důležité. Je to Den studentstva, den uznání mladých lidí, kteří dneska ve veřejné sféře nemají takový hlas. Nevnímám to tedy tak, že bychom hanobili odkaz toho dne, ale skutečně se snažíme navazovat na to, co postavili lidé již v roce 1989,“ vysvětluje mi Štěpán Rybák. Stojíme před památníkem padlým vojákům 2. světové války, kde před krátkou chvílí začala třídenní univerzitní stávka za klima.

Proč studenti stávkují

Organizace Univerzity za klima (UzK) vznikla v roce 2019 jako reakce na středoškolské protestní hnutí Fridays for Future. Štěpán se v ní věnuje účetnictví a interní komunikaci. Na zahájení stávky také předčítal požadavky studentů.

Ty jsou celkem tři a zaměřují se na zlepšení klimatické situace a demokratických práv. UzK prosazují schválení národního klimatického zákona, který by mimo jiné vládě uložil právní závazky pro ochranu klimatu. Tento zákon nedávno představila pirátská poslankyně Klára Kocmanová, zdali vůbec projde, případně v jaké podobě, zatím zůstává předmětem spekulací. Dále by účastníci stávky rádi viděli rozšíření občanské demokracie v podobě občanských shromáždění, inspiraci berou v zahraničních metropolích. Na závěr požadují odklonění od HDP jako hlavního ukazatele pro vyspělost společnosti. Jde podle nich o zastaralý indikátor, který nebere v potaz například distribuci bohatství ve společnosti nebo planetární limity.

Letošní akce proběhla od středy 15. listopadu do pátku 17. listopadu, kdy byla symbolicky zakončena pochodem přes Národní třídu. Praha ale nebyla v přerušení výuky osamocena, připojily se k ní i univerzity v Brně a Olomouci.

Nechte to na jindy

Dva dny po mém rozhovoru se Štěpánem jdou on, stejně jako nižší stovky jeho kolegů-stávkařů, po Národní třídě. Proplést se mezi davem návštěvníků Korza Národní pro ně není vůbec jednoduché, nakonec ale historickou ulici přešli a vydali se vstříc jejich cíli na Albertově.

Já se zde z davu odpojuji a vydávám se vstříc důchodcovskému páru, který má na tvářích i přes velmi studené počasí příjemné úsměvy. Jarka vypráví, že jí pochod klimaaktivistů neudělal příliš velkou radost. „Já mám dojem, že by si to mohli nechat na jindy. Haní to revoluci a její odkaz,“ říká a následně vysvětluje důvod, proč jí promenáda studentů tolik zasáhla: „Já jsem s dcerou byla v Praze a dost jsme to prožívaly, protože jsem chodila každý den přes Václavské náměstí do práce v obchodní bance. Zažila jsem, jak nás zaháněli vodníma dělama do různých ulic. Teď, když jsem slyšela, jak šli okolo vysokoškoláci a skandovali ‚pojďte s námi’, tak jsem to nesla strašně špatně, protože jsem si na to vzpomněla.“

Studenti, jež jsem v průvodu vyzpovídal, mají pro lidi jako Jarka pochopení. „Chápu pocity lidí, kteří současnou stávku považují za hanění odkazu 17. listopadu,“ soucítí Michal, nyní již držitel doktorátu z Filozofické fakulty UK. „Přijde mi důležitý nejen si připomínat minulost, jejíž odkaz se s přibývající dobou čím dál více vyprazdňuje, ale dát té události i určitý aktuální obsah. Myslím si tedy, že klimatická stávka byla i jedním z důležitých aspektů roku 89 a od té doby zůstává nevyřešená. S ekologickým aspektem revoluce jsem se potkal profesně i ve studiu,“ vysvětluje pak názor jeho generace. V odpovědi ale zároveň nastínil důležité téma, a to konkrétně listopadové ekologické stávky na severu Čech.

Režim padá od Teplic

Šest dní před událostmi 17. listopadu v Praze protestovali občané na Teplicku. Okolo 400 lidí, převážně vázáno k místní undergroundové scéně, se sešlo na náměstí Zdeňka Nejedlého (pozn. red. dnes Benešovovo) v Teplicích s jasným požadavkem: „Chceme čistý vzduch, Chceme zdravé děti!“

Smogová situace tehdy byla neúnosná, nad městem visela žlutá mlha. Možná i to donutilo funkcionáře Komunistické strany k tomu, aby po několika dnech sílícího tlaku konečně svolili demonstrantům a slíbili jim veřejnou debatu nad místní situací.

K té nakonec opravdu došlo, proběhla ale až po 17. listopadu a priority jak občanů, tak straníků, v tomto období logicky prošli značnou odměnou. Přesto ale faktem zůstává to, že začátek konce totalitního režimu u nás spustili právě protesty za ochranu přírody, což ale v dnešní době ne každý ví.

„Z pohledu vnímání veřejnosti ekologický odkaz protestů za pád režimu trochu vypadl, v posledních přibližně třech letech se ale začal vracet díky připomínkám v médiích,“ říká doktorand Michal.

Dovysvětluje také možné důvody pro to, že přibližně polovina oslovených studentů na klimatickém pochodu neměla o ekologických počátcích revoluce tušení: „Společnost se (po 17. listopadu) začala soustředit na dosažitelné, na konkrétní cíle místo abstraktních témat okolo změn klimatu. Debaty o globálním oteplování k nám pořádně přišly až v nultých letech, tudíž je tu pauza. Životní prostředí se za tu dobu u nás v mnoha ohledech výrazně zlepšilo. Dneska se tím pádem bavíme v oblasti ekologie o něčem úplně jiném než v roce 1989.“

Stávkovat či nestávkovat?

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem mám nutkání mít pochopení pro obě strany. I většina respondentů má určitou míru zájmu na tom, aby se druhá strana necítila ze 17. listopadu vyloučena. Stejně jako běžní občané mají rozdílný názor i politici.

„Nemyslím si, že to kazí ten odkaz. Je svoboda, studenti mohou svobodně vyjádřit svůj názor na ty jevy,“ sdělil mi na Národní třídě poslanec a předesda hnutí ANO Andrej Babiš. Sekundoval ho i vládní europoslanec a pražský zastupitel Jiří Pospíšil (TOP 09): „V žádném případě to (odkaz) nehaní. Já to podporuji, 17. listopad v naší novodobé historii je den, kdy studenti protestovali za důležité věci pro českou společnost a pro tento stát. Pokud si v tento významný den studenti připomínají důležitá společenská témata a upozorňují na hrozby pro náš dnešní svět, tak je to určitě správně a já to vítám.“

„Peníze, za které tito mladí studují a konzumují další bezplatné služby, generuje kapitalismus. Peníze, které se investují do ochrany klimatu, generuje kapitalismus. Protestovat proti kapitalismu v den oslav svobody a demokracie je politováníhodné nedorozumění. Je to ve skutečnosti protest proti vlastním zájmům a proti svobodě,“ vyjádřil se na síti X Miroslav Kalousek. Hnutí Univerzity za klima přitom nemá antikapitalistický program, není tedy jasné, proč spoluzakladatel TOP 09 mluví právě o protestech proti kapitalismu.

Možné rozlousknutí protestního oříšku nabízí pohled na název svátků, které 17. listopadu slavíme. Den boje za svobodu a demokracii je zároveň Mezinárodním dnem studentstva. Pokud tedy na tento svátek bojují studenti za něco, co podporuje svobodu a demokracii, jen těžko jim lze vyčítat hanění studentstva či svobody a demokracie.