16. září poctila svou přítomností O2 arenu islandská zpěvačka a umělkyně Björk se svou show Cornucopia, se kterou kvůli epidemii putuje již tři roky. Perfektně připravená show však nepočítala s českým publikem, kterého jsem byl, bohužel, součástí.

Pokaždé trochu jiná, vždy svá

Björk 5. července oslavila třicet let od svého Debutu, doslova. Ono album (první album, které nazpívala v dětství, nepočítám) otevřelo jedno ze zásadních témat zpěvaččiny kariéry – jaké je to být člověkem a proč tolik bolí jím být, což ostatně naznačí písně Human behaviour a Crying. Tyto pocity vrcholí v triptychu posledních alb, kde je otázka prohloubená velmi emocionálním rozvodem. Druhým velkým tématem její tvorby jsou příroda, technologie a vztah člověka k nim. Toto téma se, i když se objevuje průběžně, vykrystalizovalo v albu Biophilia, jež napodobuje zvuky přírody pomocí nástrojů a technologie. Ostatně Biophilia má lásku k přírodě zabudovanou ve svém jméně. Tato tematika vrcholí nejnovější Fossorou, albem značně inspirovaným zemí a houbami ve všech myslitelných složkách – od grafiky, přebalu alba, motivů, zvuků až po témata hledání svých kořenů.

Ve zkratce – už třicet let dělá angažovanou muziku, která nepodléhá požadavkům populáru, trendů a už vůbec ne trhu. Björk rozhodně není žádný sellout. Dokonce i úspěšného filmu Tanec v temnotách (Lars von Trier, 2000) se zmocnila po svém, i když omezená muzikálovou formou stvořila hravé i dojemné písně pro stejně hravý a dojemný snímek. Tato suverenita nad uměním přetrvala dalších dvacet tři let a nezdá se, že z ní hodlá slevit.

Od nebe pod zem

Björk byla dlouho vnímána jako něco mimozemského, cizího a těžce pochopitelného. Domnívám se, že je to tím, že předběhla dobu a kritici i lidé si ji vykládali špatně. Myslím si, že Björk by nemohla být lidštější.

Trojice alb Vulnicura-Utopia-Fossora tvoří silně traumaticky motivovaný cyklus písni. Také kolem nich se točí show nazvaná Cornucopia neboli roh hojnosti, což ji perfektně vystihuje. Björk, septet dechových nástrojů, bubeník a specialista na efekty jsou orchestrem, který show přivádí k životu, přičemž se organicky mísí ve svých rolích. Björk se nebojí zmizet z dohledu publika a přenechat pozornost jinému hudebníkovi.

Show otevřely rozmanité zvuky exotických ptáků (nadpozemských, mimozemských mutantů), leitmovit Utopie, alba doslova odstřiženého od reality. Utopický svět plný mimozemské fauny a flóry, plný zloby, výčitek, zmatení a hněvu. Právě takovou estetiku, takový prostor, se show snaží vytvořit. Nadpozemský prostor naplněný eufonickými a harmonickými hvizdy fléten doprovázející Björk zpívající o svém traumatickém rozvodu. Tento záměrný rozkol je připravený pro pozorného posluchače, pokradmé rozbíjení iluze ráje však není rozbíjena pouze znalostí alba, tedy jeho textů, iluzi rozbíjí sama show svým naplánovaným programem.

Podobná moudra si ale přečtete i na Seznamu, pojďme se podívat, co tam nenajdete.

Aktivismus nám do umění netahej!

„Pokud někdo nevnímal nebo nechtěl vnímat environmentální poselství posledních nahrávek Björk…“ začíná nový odstavec článku na Seznamu pod nadpisem „Poselství záchrany“. Vnímám ho však jako dezinterpretaci toho, co se na koncertu událo. Chce to se podívat na věci ze širší perspektivy.

V květnu Björk na svém Instagramu zveřejnila příspěvek, ve kterém zve fanoušky, ať se přidají ke dni muziky s cílem podpořit zákaz lovení velryb na Islandu pod heslem „Together we make waves supporting the whales“. Každý, kdo Björk aspoň trochu sleduje, o tomto počinu musí vědět. Začalo tak dlouhé lobbování, které skončilo neúspěchem – islandská vláda výlov umožnila, na což Björk reagovala v příspěvku, kterým projevila velrybám lítost.

Tato starost se promítla do show samotné. Během koncertu byly dvě krátké pauzy, které se obě věnovaly dopadům klimatické krize. Během první si Björk klekla v tiché modlitbě, zatímco se promítal text, který jsem vnímal značně jinak než autor výše zmíněného článku.

Björk vyzývá posluchače, aby si představili svět Utopie (alba), zatímco útočí na současnou klimatickou situaci. Dle mého Björk nevykládá Pařížskou dohodu jako „prostor pro vytváření nového světa, třeba i utopického“, jak se píše ve článku, ale vykládá ji jako utopický sen, který je jen iluzí řešení.

Sám text volá po „spletení matriarchální kopule“, zřejmě tvořící štít před nebezpečími klimatické krize. V souladu se svou poetikou vidí Björk ženské jako útulné, utěšující, chránící. (Vzpomeňme na začátek písně Black Lake – „Our love was my womb/But our bond has broken/My shield is gone/My protection is taken.“). Je to vybuzení k akci, výzva převzít budoucnost do vlastních rukou.

Avšak jasnějším a v jistém smyslu i radikálnějším poselstvím byl projev Grety Thunbergové odehrávající se během druhé pauzy. Projev okamžitě vyvolal vlnu negativních ohlasů, které přerostly v bučení a pískání za doprovodu výkřiků „Propaganda!“ Z těchto reakcí mi vyplývá, že tito lidé buď neuměli anglicky a nemohli si přečíst onen text během první pauzy, nebo že jejich bučení bylo automatickou reakcí na obličej Thunbergové. Kdo je pak obětí propagandy, asi ztrácí smysl se ptát… nebyla to však první zvláštnost publika.

Už od začátku mě překvapilo, jak mrtvé publikum je. Krom hlasitého přivítání a potlesku po každé z písní jsem si připadal, že sedím mezi stromy. Až doslova na pár výjimek v davu jsem kolem sebe neviděl nikoho, kdo by se jakkoliv pohyboval, přestože jsme všichni byli usazeni a nedalo se přímo tančit. Minimální kývání hlavami, pohyby těla, vůbec nic. Zpívat spolu s Björk nejde, ale od publika jsem po své zkušenosti s koncerty čekal mnohem větší aktivitu a nedivil bych se, kdyby zpěvačka sama čekala víc alespoň od předních řad…

It’s Oh So Quiet… now

Björk jednoznačně předvedla, že velké umění nemusí být zavřeno v prostorách jemu určeným. Od začátku do konce to byla show naprosto excelentní. Osobně jí nemám co vytknout. Spektakulární kostýmy od Balmain, jasný, ostrý hlas i inovativní způsoby vytváření zvuků na jevišti – tušili byste, že někdo může hrát na vodu? Předčilo to má očekávání, i když by nemělo. Showmanství je jí vlastní, vždy bylo a doufám, že vždy bude. Všem samozřejmě doporučuju si ji poslechnout a na konec předávám malý návod: Začněte hezky Debutem a pak podle toho, jak moc experimentální hudbu zvládnete. Dá se poslouchat od prvního do posledního. Pokud máte rádi klasické hudební nástroje, ale moc už ne vážnou hudbou, začněte s Utopia a album vás provede celým zbytkem její diskografie a dovede vás i za ni, třeba k producentce Utopie, hudebnice jménem Arca.

A pokud Björk rádi nemáte… aspoň jste na tento článek klikli.

Hodnocení: Out of body experience, 10/10