Zamira Sydykova je zakladatelkou prvních nezávislých novin Respublica v Kyrgyzstánu. Za svou kritiku prezidenta Askara Akayeva byla vězněna. V roce 2000 získala cenu IWMF Courage in Journalism.
Svá studia dokončila na Moscow State University, poté začala psát pro státní noviny Komsomolets Kirgizii. Od roku 2005 do roku 2010 působila jako velvyslankyně pro Spojené státy a Kanadu. Její synové Tengiz a Chingiz Sydykovi byli v roce 2018 zapojeni do ilegálního pašování zbraní ze Spojených států do Čečenska. Tengizovi soud udělil tři roky vězení.
Bratři Sydykovi s matkou, Zdroj: https://www.gezitter.org
Přeloženo z anglického jazyka
Co je hlavní úlohou novináře?
Hlavní úlohou novináře je předávat lidem informace o tom, co se děje doma i v zahraničí. Když lidé nebudou vědět o tom, co se děje, společnost se nebude správně vyvíjet a formovat.
Mohou být státní média objektivní a podávat informace pravdivě?
Samozřejmě, že ne. Vlády mají svou vlastní strategii, nikdy nezahrnou všechny problémy. Odůvodňují to tím, že je to v zájmu bezpečnosti státu, ale tak to není. Zamlčují pouze informace, které nechtějí, aby lidé věděli, protože to může ohrozit jejich autoritu. Jsou to třeba problémy, které by mohly bez problému vyřešit, ale nečiní tak. Vždy se snaží zobrazovat v dobrém světle, zveličují své nasazení pro práci. V naší zemi stále máme státní média – televizi, rádio. Stát vlastní osm televizních stanic, soukromých je 20. Podobný poměr je i v případě novin.
Co vás přimělo k tomu založit první nezavislé médium v Kyrgystánu?
Poté co byla prohlášena nezávislost Kyrgyzstánu po rozpadu Sovětského svazu, jsem si byla vědoma toho, že jako novinářka mám být součástí vyvíjení a udržování demokracie. Svoboda tisku je jedním z hlavních rysů demokracie.
Zamira Sydykova v roce 1992, Zdroj: http://respub.kg
Čemu jste musela čelit, když jste noviny založila?
Lidé to podporovali, chtěli vědět, co se děje, zajímali se o situaci. V době komunistického režimu neměli dostatek informací, věděli, že se před nimi skrývá mnoho věcí. Bohužel později začala mít vláda problémy s korupcí a najednou jsme znovu měli autoritativní režim. Vláda nechtěla slyšet odlišné názory a kritiku, museli jsme proto čelit tomu, abychom se nepoddali autoritám. Soud rozhodnul, že jsem byla uvězněná já, moji spolupracovníci a naše noviny byly zakázané.
Kdy jste si všimla toho, že jste v hledáčku režimu?
Asi po dvou a třech letech, co jsem noviny založila. Postupně jsem vnímala, že dělám věci, které se jim nelíbí, ale za svobodou tisku jsem stála.
Jak byste popsala současnou situaci v Kyrgyzstánu?
Situace se zas tak radikálně nezměnila. Stále máme problémy s korupcí, dokonce ještě více, než v době kdy jsem působila jako novinářka. Ve vládě jsou stále lidé, kteří působili i v době komunismu, mladí nemají možnost. Ekonomika a sociální zabezpečení obyvatel se nezlepšují. Tvoří se hranice mezi západní a východní částí země. Jsme ohrožení sousedními velmocemi – Ruskem a Čínou. Agendou těchto zemí je, aby se v Kyrgyzstánu demokracie nevyvinula.