Greige. Šedobéžová barva, která donedávna vládla téměř každé domácnosti spolu s minimalistickým nábytkem a bílými stěnami. V posledních letech se minimalismus prodral jak do designu a módy, tak do životního stylu. Jaký má tato filosofie vliv na společnost? A skutečně je minimalismus na ústupu?
Vzestup minimalismu
Minimalismus není ničím novým, ve skutečnosti se v průběhu dějin vynořoval a zase zanikal v četných vlnách, ať už zohledníme dějiny umění, nebo životní styl. Okázalé maximalistické baroko vystřídal strohý klasicismus, o stovky let později vystřídala divokou estetiku prvních let 21. století éra přírodních barev v čele s greige. Minimalismus je však poměrně jednotící a zdá se, že nebere příliš ohled na osobní vkus. Jak je tedy možné, že se stal svého času mainstreamovou filosofií?
Hlavně v posledních 20 letech poskytoval komfort a únik před chaotickým světem, v němž člověk přišel leda tak ke smyslovému přetížení. Nabídl vzdušné prostory bez zbytečností a rušivých elementů. Bylo čím dál populárnější zbavovat se všeho přebytečného, interiéry se tak staly snáz udržitelné a lidé tak postupně minimalizovali svůj majetek, dalo by se říct, že začali klást větší důraz na duševní rozvoj a pozbytí materiálních tužeb. Je to všechno pouhá utopie, nebo jsme se na chvilku skutečně dotkli pomyslného osvícení?
Minimalismus jako životní styl
Bohužel tomu tak není. Současný svět dokáže zpeněžit skutečně vše, a tak jsme zaslepeni greenwashingem začali nakupovat zbytečné krabičky, kovové lahve na vodu, bambusová brčka, která jsme vůbec nepoužívali… a bylo a je toho mnohem, mnohem víc. Minimalismus nás učil větší šetrnosti k přírodě, což ho šlechtí, ale zároveň nás často pokoutně sváděl z cesty. Ale abychom byli přesnější, sám za to nemohl. Tuto filosofii se nezdráhaly zneužít spousty společností, které nám začaly nabízet předražená řešení na neukojitelnou touhu po pokojném minimalistickém životě. V celkem pozitivní vlně udržitelnosti, která jde s minimalismem ruku v ruce se ve složité spleti minimalistických taktik začala objevovat zdánlivě snadná řešení, který vedla k dalšímu hromadění majetku. Paradoxní, že?
Tak jako mnohými jinými oblastí v našem životě, i minimalismem otřásla světová pandemie COVIDu 19. Lidská obydlí přestala být pouze místem k přespání a tak pozbyl své praktičnosti. Najednou nakupování dalších věcí začalo být nezbytností. Nové stoly, sedačky, vybavení domácí kanceláře… a krom toho si lidé také začali všímat, že se ve strohých interiérech necítí dobře. Začali hledat komfort, teplo domova, což holé bílé stěny nemohly mnohdy nabídnout. Krom toho bylo v karanténě dost času se věnovat dekorování domácností. Že bychom stáli na prahu revoluce vkusu?
Kořeny moderního minimalismu a jeho vyvracení
60. léta se vymezovala vůči všemu možnému, ale masová produkce byla jednou z nejvýraznějších oblastí, do kterých se protestující skupiny opíraly. Umělci reagovali na hromady a hromady věcí, které svět najednou začal bezohledně produkovat. Ve skutečnosti ale už jsme si v roce 1908 mohli přečíst nejslavnější esej Adolfa Loose Ornament a zločin, kde se distancuje od secesní zdobnosti. Moderní minimalismus má tak mnohem delší historii, než by se mohlo zdát. Loos byl představitelem purismu, který slavný architekt nakonec přetvořil do unikátního osobitého stylu raumplan. Samotný materiál byl pro Loose důležitý. Zde ale nemůžeme přímo ještě mluvit o minimalismu, jak ho známe dnes: Loos si hrál s barvami, a i když na jeho dobu byly jím navržené interiéry střídmé a revoluční, stále byly ve skutečnosti velmi pestré a vyzařovaly osobní vkus.
Osobní vkus. Toto magické sousloví často využívalo milánské hnutí Memphis v letech 80., které reagovalo na zmíněné období 60. a 70. let, které bylo plné minimalismu. Název Memphis byl inspirovaný písní Boba Dylana Stuck Inside of Mobile with Memphis Blues Again. Tato píseň hrála na prvním setkání hnutí, které oživilo mnoho prvků z dob art deco a spojilo se s moderní barevností. Interiéry začaly provokovat, měly vyvolávat emoce, diskusi. Jak můžeme vidět na filmech Wese Andersona, který se ve svých dílech této estetiky drží, tento přístup funguje. Vzpomeňme si na film The Grand Budapest Hotel, kde jako by architektura a maximalismus hrály hlavní roli. Tyto snímky v minimalistickém světě působí jako zjevení.
More is more, less is bore
Rozmachu maximalismu pomohl i vzestup TikToku, který propojil lidi jako nikdy předtím. Na internetu tak prezentuje svůj osobní vkus neskutečné množství lidí. Individualita začíná být nebývale důležitá. Krom toho nastupují nové estetiky a subkultury, takzvané cores (cottagecore, dark academia, piratecore, e-girl/boy…). A také se daří maximalismus propojit s udržitelností, nákupy oblečení z druhé ruky jsou čím dál populárnější, generace Z se chová více uvědoměle a nemá takovou tendenci plýtvat. Lidé pochopili, že nárazové zbavení se věcí ve skutečnosti vytváří onen démonizovaný nechtěný odpad, jímž je planeta stále více zahlcována. Ale nic není růžové (na rozdíl od filmů Wese Andersona). Na internetu se každým dnem objeví nový mikrotrend, který často vede k dalšímu hromadění věcí. Mikrotrendy jsou nebezpečné už ze své podstaty, mají jepičí život a brzy omrzí, nakoupené věci tak brzy končí v koši, v lepším případě v second handu nebo na charitě. Ačkoliv je současná společnost lépe informovaná o úskalích podléhání trendům a greenwashingu, nejsme bohužel schopni tyto jevy eliminovat úplně. Následování mikrotrendů a bezhlavé nakupování, stejně jako kdysi minimalismus, totiž nabízejí instantní úlevu a dávky dopaminu, po kterém jako moderní společnost tolik toužíme. V době, kdy není nic snazšího, než zaplatit přes Google Pay deset párů bot, je zkrátka životní styl minimalismu těžko naplnitelný.
Vědomý maximalismus
Zastánci maximalismu razí myšlenku prosazení osobního vkusu, ale často zmiňují právě také onu kýženou udržitelnost. Maximalisticky skutečně se dá žít vědomě. Existuje mnoho způsobů, jak se nechtěných věcí zbavovat šetrně, k dispozici jsou nám nejrůznější swapy, antikvariáty, charity… Je ale dobré připomenout, že maximalismus minimalismus nevytlačil. Minimalismus už jen zkrátka není mainstreamovým směrem. Zařadil se mezi řadu dalších možností, jak žít. A navzdory všem předpokladům rozhodně není mrtvý.
