Jak jsme psali již v Kulturním výhledu, v polovině dubna vyšla snad nejočekávanější knižní novinka tohoto roku. Jedná se o román Les v domě od české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Román v sobě nese silné téma, které rozhodně není pro každého čtenáře. Obsahuje totiž prvky sexuálního násilí. V recenzi si přečtete, proč ho doporučujeme čtenářům se silnějším žaludkem.

Úvodem pár informací o autorce. Alena Mornštajnová se narodila v roce 1963 v Hranicích na Moravě. Do roku 2018 se věnovala práci v jazykové škole, ale v roce 2018 se začala naplno věnovat psaní. Svůj první román Slepá mapa vydala v roce 2013. Po Slepé mapě následoval Hotýlek (2014) a dále její nejpopulárnější román Hana (2017), za který získala řadu ocenění. Mezi její další díla patří například romány Tiché roky (2019), Listopád (2021) a kniha pro děti s názvem Kapka Ája (2022). 

Povedená rodinka

Hlavní postavě knihy se říká cácora. V průběhu celé knihy se nedozvídáme její pravé jméno. I na otázku, jak jí říkají spolužáci, sociální pracovnici odpoví: „No přece mým jménem.“ Tato zdánlivá banalita má naznačit to, že vlastně není podstatné, jak se jmenuje, a to jak pro čtenáře, tak pro její okolí. Je velmi tichá a neustále vyděšená. Ve škole se snaží držet v šedém průměru, aby nevyčnívala. Má pouze dvě kamarádky – imaginární Moniku a populární spolužačku Ester. Takhle jí to vyhovuje, nejdůležitější je, aby nebyla středem pozornosti. 

Velkou roli v celém příběhu hraje cácořina rodina. První z postav je babička, která se v podstatě stará o úplně všechno. Vaří, uklizí, vyzvedává cácoru ze školy a v neposlední řadě pěstuje zeleninu, kterou společně s dědou prodávají na farmářských trzích, aby si přivydělali. Babička je žena unavená životem a cšechny starosti si vylévá na svém okolí – na svého manžela, dceru a vnučku. Je velmi rázná a pro slova nejde daleko, hádky jsou u nich v domě na denním pořádku. 

Dalším členem rodiny je cácořina matka. Cácora se jí narodila, když byla velmi mladá, proto nedostudovala. Živí se montováním součástek v továrně u pásu. Kromě toho pije a dost často střídá milence. Jediný, kdo s ní vydržel dlouho, byl muž, kterého cácora vnímala jako otce. Kvůli alkoholu skončila na nějakou dobu v léčebně, ale její problém to nevyřešilo. Kromě toho se hodně hádala se svojí matkou, což je důvodem, proč jednoho dne z domu odešla. Cácoru přitom nechala na krku prarodičům. 

Poslední člen rodiny a tudíž i společné domácnosti je děda. Ze začátku se v románu příliš neobjevuje, většinu času tráví vyřezáváním v dílně a se svým psem Belou. Kromě toho také pomáhá babičce na zahradě. Bela je starý pes, v průběhu románu skonala. To zásadně proměnilo dědovo chování, z tichého a nenápadného staříka se stal bručoun. Trávil ještě více času sám, ale skoro pokaždé, když se přijde do domu najíst, vede řeči o chodu domácnosti. 

Nešťastná dívka a všudypřítomný les

Hlavní téma románu není zpočátku vidět. Vidíme pouze malou nešťastnou holčičku, na které si matka s babičkou vybíjí svoje frustrace. Dobrý vztah má pouze se svým domnělým otcem, který se jí věnuje a čte jí dětské knihy. Jednoho dne však cácora při čtení utrousí poznámku, která otce vyděsí. Pohádá se s matkou a odejde. Její poznámku pochopíme až po desítkách stran, kdy ve škole sociální pracovnice zjistí, že cácora byla sexuálně zneužívána. Jak přesně se to dělo se čtenář dozvídá až v závěru knihy. 

Klíčovým motivem knihy je les. Les je ten, kdo cácoře ubližuje. Les je tím, z čeho má strach. Tento motiv dodává celé knize výtečnou atmosféru strachu a napětí. Zpočátku ani nechápeme, proč je les tak důležitý, což dodává knize napínavou atmosféru. Cácora kvůli lesu dokonce zatahuje závěsy a tudíž rozsvěcí světlo i přes den, aby na ni les nemohl. Má z něj zkrátka strach. Bojí se ho, ale někdy si přeje, aby si ji les vzal jednou pro vždy a tím její trápení ukončil. 

Román se čte relativně rychle a to především díky napětí příběhu, které čtenáře nutí číst dál a dál. Většinu času totiž neví, co se odehraje na další straně. Všechny detaily do sebe začaly zapadat až v poslední třetině knihy. Postavy jsou velmi dobře vykreslené, čtenáři svým způsobem lezou na nervy, jak bylo nejspíše účelem.

Na závěr je potřeba zmínit také spekulace ohledně krádeže příběhu. Kreslířka Toy Box v roce 2019 sdílela svůj příběh o tom, jak byla v dětství sexuálně zneužívána. Její příběh má určité podobnosti s příběhem románu Les v domě. Spisovatelka Alena Mornštajnová jakoukoliv inspiraci příběhem Toy Box odmítá.