V uplynulém týdnu se politické dění přesunulo od Vrbětic ke kauzám ministra zdravotnictví a konci nejvyššího státní zástupce. A samozřejmě k zahrádkám restaurací, které vláda otvírá v nejdeštivějším květnovém týdnu za poslední roky. Dlouho ale na nich nechtěla povolit wifi, prý kvůli mladým lidem.
Tak to aspoň ve čtvrtek odůvodňoval superministr Karel Havlíček (za ANO). „Muzika a v zásadě i wifi jsou na zahrádkách zakázané, protože není cílem, aby se tam zejména mladí lidé potkávali, dali si jedno pivko a seděli tam čtyři hodiny,“ prohlásil pro CNN Prima News.
O nesmyslnosti jeho výroku, že zapnutá wifi představuje riziko pro šíření nákazy, snad nemusíme dlouho debatovat, mladí navíc žádné bezdrátové připojení stejně nepotřebují, protože brouzdají na datech. Debata se tak vedla ve dvou hlavních směrech. Buď o tom, kolik piv stihnou osmnáctiletí středoškoláci vypít během čtyř hodin (z autorovy zkušenosti se po tak dlouhé době pivo už nepije), anebo o aroganci Havlíčka, který svůj hloupý nápad obhajoval nezodpovědným chováním mladých lidí.
Ti se po lyžařích z Itálie, dovolenkářích z Chorvatska, Pražanech na Náplavce a lidech popíjejících u okýnek stali dalším terčem, do kterého se ministři mají potřebu strefovat. Pandemie se přitom na mladých lidech podepsala enormně – nemohli se vzdělávat ve škole, chodit na brigády nebo potkávat kamarády. Museli se omezit, aby ochránili své rodiče a prarodiče, a velká většina z nich to udělala a chovala se zodpovědně.
Místo poděkování však slyší, že se kvůli ním vypíná wifi, aby nevysedávali příliš dlouho na legálně otevřených zahrádkách. A mimochodem: tu wifi vláda včetně Havlíčka nakonec povolila.
Zeman rezignuje. Ten druhý
Když zmíněný ministr Havlíček na páteční tiskové konferenci oznámil rezignaci nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, tak to mnohé překvapilo. Zejména když se informaci dozvěděli z titulků „Zeman končí“. Potom co si uvědomili, že nejde o prezidenta, se začali oprávněně ptát po důvodech jeho kroku.
Podle Zemana ho k odchodu přinutil tlak ze strany vrchní vládní drbny Marie Benešové (za ANO), toho času ministryně spravedlnosti. Ta ho samozřejmě veřejně často kritizovala, přesto okolo něj zůstává víc otazníků než odpovědi. Zejména co se týká nepovedeného načasování, ale i Zemanovy osoby, která rozhodně není černobílá. Vysvětlit údajný tlak na státní zástupce by měla i Benešová, jež už mezitím hledá Zemanova nástupce. Část opozice chce, aby s tím počkala až do voleb.
Štafetu v závodu o nejsledovanější kauzu člena vlády převzal minulý týden po Andreji Babišovi a Janu Hamáčkovi ministr zdravotnictví Petr Arenberger (za ANO). Ten musí vysvětlovat, jak je možné, že zapomněl do majetkového přiznání uvést vlastnictví desítek nemovitostí a příjmy ve výši 30 milionu korun. Řeší se taky fakt, že Vinohradské nemocnici pronajímal budovu v době, kdy ji řídil.
Jeho rezignace se však zatím zdá nepravděpodobná. Částečně kvůli tomu, že v Babišově vládě se neodstupuje i za větší skandály, především však proto, že premiér s Arenbergerem počítá na svoji předvolební kampaň v boji proti rakovině a že si nemůže dovolit vyměnit dalšího ministra zdravotnictví. Arenberger se navíc dokáže tvářit, že mu kauza vůbec nevadí, dokonce na jedné z tiskových konferencí poděkoval novinářům Seznamu, že mu pomohli srovnat si majetkové přiznání.
Pokud už jste si na podobné absurdnosti současné vlády zvykli, tak si zkuste představit, že by někdejší předseda vlády Stanislav Gross v roce 2005 poděkoval novinářům, že ho upozornili na nejasný původ peněz na jeho byt, a pak by dělal, že se nic nestalo. Nebo jak si další expremiér Petr Nečas podává ruku s policisty v kuklách, když v červnu 2013 vtrhli na úřad vlády.
Začíná boj o voliče
Minulý týden rovněž doznívala kauza týkající se cesty Jana Hamáčka do Moskvy. Mezi opozičními politiky panuje shoda, že vicepremiér chtěl do Ruska skutečně odletět, i když nejspíš ne kvůli tomu, aby vyhandloval utajení Vrbětic za dodávky Sputniku. Tuto verzi totiž nepotvrdil žádný z účastníků schůzky na ministerstvu vnitra.
To dodalo munici Hamáčkovi, který soustavně požaduje omluvu po některých opozičních politicích za slova o vlastizradě a v pátek podal trestní oznámení na novináře Seznamu. Zároveň svým protivníkům předhazuje, že zatímco oni s nabobtnalou ruskou ambasádou roky nic nedělali, tak on proti ní tvrdě zakročil. Akorát mu to trvalo tři roky, jeho ČSSD pak dohromady sedm.
Rozbíhá se taky boj o voliče. Ty podle ministrů nejspíš nebude zajímat zpackaný systém dotací nemocnicím ani odkládaný návrat středoškoláků do lavic, ale především důchody. Premiér Babiš a ministryně práce Maláčová se tak začali předhánět, kolik seniorům na penzích přidají. Zatím se shodli, že nad zákonem povinné zvýšení přihodí další tři stovky, ale není vyloučeno, že v rámci snahy zaujmout voliče se dostanou k vyšším sumám.
Už tak přitom důchody tvoří velkou část státního rozpočtu, jenž se řítí do velkých dluhů. Penzijní reforma, která by systém mohla napravit, se už do voleb schválit nestihne a bude tak na nové vládě, aby nastavila udržitelný systém financování penzí. Se svými propracovanými plány by měly přijít i obě opoziční koalice, které se mimochodem minulý týden shodly, že po odchodu posledního ruského špiona z Česka, tedy na začátku června, vyvolají hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.
Shrnutí politického týdne je seriál Studentských listů, ve kterém jeden z redaktorů každé pondělí komentuje politické dění v uplynulém týdnu.
