Dlouhou dobu to vypadalo, že leden bude po hudební stránce odpočinkový měsíc. Až do nedávna totiž největším hudebním zážitkem byla americká hymna v podání Lady Gaga na inauguraci Joea Bidena. Ne tedy, že by nebylo nic, ale do vkusu se mi většina lednových počinů příliš netrefila. Až jsem narazil na Olympionika a Prago Union mi stejně jako vždy dokázali, že jsou mistry v oboru.

Při poslouchání singlu Olympionik jsem se nasmál jako už dlouho ne. A nejen poprvé. I na podruhé a na potřetí jsem si všímal dalších a dalších perliček a dvojsmyslů, kterými je čas tří minut a patnácti sekund naplněn po okraj. Přitom premisa písně není nijak převratná, jde v zásadě o přirovnání sportu k běžnému životu. Dokonalé je ovšem podání.

Nechybí ani skvělý beat, který přivádí k životu dechy v pozadí. A nezmíněn nezůstane ani chytlavý refrén. To vše ve spojení s jednoduchým, ale vcelku zábavným, videoklipem tvoří něco, co stojí za to slyšet.

V seriálu Singl měsíce každý měsíc doporučím singl, který mě v poslední době nejvíce oslovil. Nejedná se o výběr nejlepšího hudebního počinu ani o kritické zhodnocení produktu. Jde o osobní dojem a výběr z hudebního spektra, které poslouchám a kterému se věnuji. To také samozřejmě neobsáhne veškeré hudební žánry a interprety. Přeji příjemné čtení a ještě příjemnější poslech.