Před 40 lety dne 4. 5. 1979 se ikona pravice, Margaret Thatcherová, stala první britskou premiérkou po podání demise předchozím premiérem z labouristické strany Jamesem Callaghanem.

Mládí a studium

Margaret se narodila 13. října 1925 ve městě Grantham v hrabství Lincolnshire do rodiny nižší střední třídy. Zde navštěvovala dívčí gymnázium a v roce 1943 byla přijata na Sommerville College v Oxfordu na čtyřleté bakalářské studium chemie. Tam se zapojila do činnosti studentské Konzervativní asociace Oxfordu (OUCA). Asociace má šest členů starších úředníků a čtyři mladší. Ti pořádají debaty, setkání řečníků, kampaně a různé další společenské akce. Margaret se roku 1946 stala jejich předsedkyní. Po studiu nastoupila do továrny v Essexu.

Vstup do politiky

V roce 1949 jí bylo nabídnuto místo kandidáta ve volbách do Dolní sněmovny jako nejmladší žena. Ve volbách vyhráli labouristé, ale protože byla vláda slabá, hned následující rok se vypsaly volby nové, kde konzervativci vyhráli. Ve svém volebním obvodu Dartford však byla Margaret dvakrát poražena labouristou Normanem Doddsem. V této době se seznámila se svým manželem Denisem Thatcherem, který rodinu finančně zajistil a Margaret mohla vystudovat práva a věnovat se oblasti práva daňového. Do Dolní sněmovny se dostala až roku 1958, kdy se uvolnilo kandidátské křeslo po Siru Johnu Crowderovi, který odešel do důchodu.

Poslankyně

Roku 1959 byla zvolena za méně významnou poslankyni do horních lavic Dolní sněmovny. Svůj první zákon Public Bodies Bill uvedla rok poté. I přes prohry konzervativců v následujících letech si své pozice udržela a v následujících volbách znovu zvítězila. V roce 1967 jí byla přidělena pozice ministryně paliv a energetiky, později ministryně dopravy. Dále byla přesunuta na pozici ministryně školství a vědy a v roce 1972 sepsala plán rozvoje školství zvaný Rámec rozvoje.

Premiérka

Veřejností i tiskem byla vnímána pozitivně, a tak se po úspěšné volební kampani v roce 1979 stala premiérkou. Během 24 hodin po zvolení sestavila svou 21člennou vládu, která se skládala ministra financí Geoffreye Howeho, ministra zemědělství Sira Keitha Josepha, ministra obchodu Johna Notta, ministra vnitra Williama Whitelawa, ministra zahraničí Petera Carringtona, ministra životního prostředí Michaela Heseltina, ministra obrany Francise Pyma, ministra práce Jima Priora atd.

Od začátku funkčního období se snažila být aktivní jak ve vnitrostátní, tak v mezinárodní politice. Začala debatu o poplatcích do rozpočtu Evropského společenství (předchůdce EU), které měla Británie v této době daleko vyšší než ostatní členské státy. Po několika bilaterálních jednáních s představiteli Evropské komise jí bylo nabídnuto odškodnění ve výši 2/3 příspěvku.

V roce 1982 Argentina ve vedení s generálem Galtierim obsadila Falklandy. Výhra britského loďstva značně ovlivnila její setrvání ve funkci až do roku 1990. Británie byla v napjaté situaci s Irskou republikánskou armádou (IRA) a britská vláda se snažila o jednání s irskou vládou. Výsledkem těchto jednání byla dohoda v roce 1985. Dobré vztahy měla Margaret s prezidentem USA Ronaldem Reaganem, se kterým jednala proti SSSR.

Pád

V roce 1990 Margaret ztrácela svou popularitu. Nespokojenost byla vyvolána zavedením obecní daně a jejími protievropskými postoji. Její dlouholetý spolupracovník, který byl jejím zástupcem, rezignoval, nedlouho poté svůj post premiérka přenechala konzervativci Johnu Majorovi.

Vztah s královnou

Vztah královny Alžběty II. s premiérkou byl spíše formální než osobní. Jejich vzájemná odtažitost byla způsobena jejich rozdílnými politickými názory například na návrhy Commonwealthu na sankce vůči Jižní Africe. V roce 1992 však byla povýšena do šlechtického stavu, získala tím členství ve Sněmovně lordů a v roce 1995 byla oceněna Podvazkovým řádem. V roce 2013 zemřela na mozkovou mrtvici a královna s manželem princem Philipem se účastnili jejího pohřbu.