Budova hradeckého kulturního domu Střelnice v sobotu připomínala spíše prostředí historických politických sjezdů. Nadchla přímo svým chladem, jenž byl cítit po celý den. Sociální demokracie však předvedla sebekritiku a její delegáti zdánlivou nejednotu, která se ke konci přerodila ve většinu pro novou předsedkyni Janu Maláčovou.
Straníky a přítomné hosty čekalo několik projevů současného grémia na téma vnitrostranických sporů a možné budoucnosti. Konflikt liberálů a mírných konzervativců či sebemrskačství bývalého předsedy Michala Šmardy delegáty moc nezaujalo. „Prostě jsme se spletli. Udělal jsem chybu a udělali jste ji i vy,“ sdělil končící Šmarda plnému sálu.
Ve vzduchu byl cítit duch poraženectví, který Šmarda podpořil vyjádření obavy z „morálního rozkladu“ strany. Zmínil také vnitřní nesoulad a označil hádky na sociálních sítích jako „střelbu do vlastních nohou“. V neposlední řadě nazval nejsilnější českou stranu ANO a její představitele „makaky“. Nejednoho diváka jistě napadlo, zdali je to vůbec na místě, aby se Šmarda takto vymezoval vůči straně, která přebírá voliče SOCDEM.
Možná jsme byli svědky pokusu o veřejnou ideologickou debatu, kterou strana doposud postrádala. To potvrzuje i fakt, že Šmarda nezná význam zkratek některých stran, například ČSNS.
Dříve spíše neviditelní místopředsedové přednesli své zprávy o stavu strany. „SOCDEM zná jen dva typy lidí, utlačované a utlačovatele,“ zaznělo z úst Lukáše Ulrycha, bývalého místopředsedy strany a předsedy Mladých sociálních demokratů. Zdůraznil i potřebu stranického vzdělávání. Výzvu o ukončení vleklých stranických hádek však mezi sebou bavící se delegáti na místě moc nereflektovali, na což upozornila Daniela Ostrá. „Je to nepříjemné, nechci si vyřvat hlasivky,“ sdělila.
Maláčová nebo Dienstbier
Očekávání o dalším programu naboural třetí kandidát na post předsedy strany – Petr Hůla. Dle svých slov krizový manažer se zjevil náhle a s přesvědčením, že musí být Dienstbierovým rivalem proti Maláčové. Nové pohledy na fungování strany ale nepřinesl.
„Maláčová se chystá vytvořit antisystémovou levicovou koalici pod vedením jí samotné a Kateřiny Konečné,“ začal svůj proslov Jiří Dienstbier. Stejně jako Hůla se vymezil vůči možné spolupráci s KSČM. Nechce se spojovat s putinskou propagandou a komunisty nepovažuje za levici.
Dienstbierův projev také nepřinesl nový pohled na stranickou problematiku, dále jen shrnul myšlenky odstoupivšího Šmardy. Řada delegátů se během projevu bavila a nevěnovali mu větší pozornost. Dienstbier končil větou, že během svého vystoupení „nestihl říct všechno“.
Vítr z plachet mu však s bouřlivým uvítáním delegátů sebrala Jana Maláčová. Ne nadarmo se jí dostala tak jasná podpora delegátů s několika potlesky. Nevěnovala se totiž svým vyzyvatelům, nýbrž kritizovala současnou vládu a její programové body, které hýbou Českou republikou. Dosavadní stranické vedení popsala následovně: „Experiment posledních 3 let vedl k fatální prohře ve volbách a ke dvou procentům voličů.“
Maláčová během projevu potvrdila, že se Sociální demokracie nikdy nebude slučovat s KSČM. Dodala také, že se členové SOCDEM neobjeví na komunistických kandidátkách.
Staronové výzvy nadále rozdělené strany
Na místě jsme se o dění bavili i s politologem Alešem Michalem. Strana je dle něj stále vnitřně rozdělená a nejvíce polarizovaná na tématu formy, v jaké jít do příštích sněmovních voleb. „Nové vedení Jany Maláčové je odmítnutím prakticky všeho, co doposud představoval Michal Šmarda. Novým prvním místopředsedou se stal Lubomír Zaorálek, který na posledním sjezdu proti Šmardovi sám kandidoval.“ Podle Michala bude teď největší výzvou zmírnit dopady obrovské vnitřní nespokojenosti a domluvit se na takové předvolební alianci, ve které bude mít SOCDEM důstojné zastoupení.
Nový stranický vývoj pro nás okomentoval i již zmíněný Lukáš Ulrych. „Mladí sociální demokraté gratulují Janě Maláčové a nabízí ruku ke spolupráci. Přejí jí úspěch v prosazování hodnot svobody, spravedlnosti a solidarity. Jsou také připraveni pomoct straně dostat se do sněmovny a v boji proti pravicové asociální vládě.“
Onen prostor hradeckého kulturního domu Střelnice byl již v minulosti svědkem obrody Sociální demokracie, dříve ČSSD. Roku 1993 zažil dramatické zvolení prvního sociálně demokratického předsedy vlády ČR Miloše Zemana. Dle reakcí přítomných vkládá většina SOCDEM velkou naději do Jany Maláčové. Delegáty má, zdá se, lidově řečeno, pod palcem. Oproti Šmardově chvílemi smířlivé rétorice vůči vládě se nové grémium staví explicitně protivládně, byť si to sjezd nakonec neodhlasoval.
