Adaptace na klimatické změny, zkrácení pracovní doby i odstavení oligarchů od moci. To jsou jenom některé základní programové teze nového levicového hnutí Budoucnost, které vzniklo letos v květnu. Hnutí, na jehož vzniku se podíleli osobnosti z českého levicově-intelektuálního prostředí a bývalí politici jiných levicových stran, především Zelených, stihlo za půl roku své existence uspořádat ustavující sněm a zúčastnit se říjnových senátních voleb. V těch podpořilo nakonec neúspěšné kandidáty ČSSD Jiřího Dienstbiera a Michala Šmardu. Budoucnost má zároveň od léta také vlastní mládežnickou organizaci – Budoucí.
Mládežnická organizace Mladí zelení po loňském vypovězení memoranda se Stranou zelených kvůli její kandidatuře v koalici s pravicovou TOP 09 ve volbách do Evropského parlamentu hledala svoje místo na českém politickém poli. Mladí zelení se vnitřně rozštěpili – část členské základny požadovala opětovné sblížení se stranou Zelených, část požadovala, aby se spolek přetransformoval v mládežnickou organizaci nově vznikajícího hnutí Budoucnost. Situace vygradovala letos v červnu mimořádným sněmem, kdy se Mladí zelení rozdělili na dvě organizace, přičemž jedna z nich se stala právě mládežnickou organizací hnutí Budoucnost – Budoucí.
„Vizí spolku je stabilní, ekonomicky, sociálně a klimaticky spravedlivá společnost, svoboda a rovnost všech lidí a respekt ke všem živým bytostem i planetě a jejím limitům,” stojí ve stanovách mládežnické organizace, která má na všech vedoucích pozicích dvojici spolupředsedů – muže a ženu a jež jako svá hlavní témata označuje klimatickou a sociální spravedlnost. Členem Budoucích se může stát osoba mladší 30 let, která sympatizuje s politikou hnutí. Proč dali zakladatelé Budoucích přednost novému hnutí Budoucnost před etablovanými Zelenými? Jak se chtějí odlišit od jiných mládežnických organizací na levé části politického spektra? A jak jde dohromady politika a aktivismus? Nejen na tyto otázky odpovídali v rozhovoru pro Studentské listy spolumluvčí Budoucích Sára Hájková a Aleš Macháček.
Jako mládežnická organizace Budoucí jste vznikli odštěpením od Mladých zelených (organizace aktuálně nezávislá na Straně zelených, pozn. red.). Proč jste se rozhodli stát se mládežnickou organizací hnutí Budoucnost?
Sára Hájková: Nevznikli jsme tak, že bychom se odštěpili od Mladých zelených. Když před několika měsíci vzniklo hnutí Budoucnost, začali v něm participovat lidé ze Strany zelených, z Mladých zelených, Idealistů (spolek sociálně demokratické orientace, původně měl blízko k ČSSD, před několika měsíci z něj vzniklo hnutí Idealisté, pozn. red.), z odborů a dalších skupin nebo organizací. Někteří naši současní členové a členky tak byli u vzniku hnutí Budoucnost. Byli si hodnotově blízko a spojovalo je také to, že měli pocit, že žádná strana v českém politickém spektru tyto jejich hodnoty nesdílí. Tím, že řada členů Mladých zelených byla u vzniku hnutí Budoucnost, vznikl uvnitř Mladých zelených nápad, že by se celá organizace stala novou mládežnickou organizací hnutí Budoucnost. Proti tomu nápadu se ale uvnitř Mladých zelených zformovala opozice. Výsledkem sporu tak byl sněm organizace, který se konal letos v červnu a na němž bylo rozhodnuto, že se Mladí zelení rozdělí na dva spolky – a jedním z nich jsme byli my jako Budoucí.
Mladí zelení byli etablovaná, skoro 20 let fungující organizace. Proto mě zajímalo, proč se tak výrazná část členské základny rozhodla odejít pod křídla nového hnutí Budoucnost a začínat od nuly.
Sára Hájková: Jak jsem popisovala v předchozí odpovědi, Budoucnost je nové hnutí, ale na jeho fungování se nepodílejí lidé, kteří by neměli žádné zkušenosti. Jak už jsem říkala, hodnoty, které vyznáváme, na českém politickém poli dosud nikdo neprosazoval. Mladí zelení sice byli etablovaná značka, ale byli pořád napojení na Stranu zelených. Když se dnes podíváme na Stranu zelených, tak není schopna dosahovat výsledků, co se týče prosazování programu, a je hodně spojena s vnitrostranickými problémy. Mám pocit, že Zelení se více soustředí na osobní spory než na veřejnou prezentaci.
Aleš Macháček: Doplnil bych, že velkým faktorem, který zapříčinil, že se část členské základny Mladých zelených připojila k mládežnické organizaci Budoucí, byla účast Zelených v koalici s pravicovými stranami ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 (Zelení tehdy kandidovali v koalici Spojenci pro Evropu spolu s TOP 09 a STAN s podporou dalších, převážně regionálních uskupení, následkem toho mládežnická organizace Mladí zelení vypověděla memorandum se Stranou zelených, pozn. red.).
Jak byste v krátkosti popsali, co vyznáváte?
Aleš Macháček: Když mám v krátkosti popsat naše hodnoty, našimi hlavními cíly jsou klimatická a sociální spravedlnost. Když mám mluvit konkrétněji, tak nám jde o to, zlepšit environmentální politiku v Česku, ale zároveň nikoliv takovým způsobem, aby to dolehlo na nižší sociální vrstvu, lidi, kteří jsou například zaměstnanci firem nebo průmyslových odvětví, jež právě ke znečišťování životního prostředí výrazně přispívají. V rámci prosazování klimatické politiky se snažíme spolupracovat i s ekologickými organizacemi. Například v rámci propagace konce uhlí v Česku, což bylo v poslední době populární v souvislosti s rozhodnutím uhelné komise (poradní orgán vlády ČR ve věci konce těžby uhlí na území Česka, nedávno rozhodla o ukončení těžby v roce 2038, což ekologické organizace ostře kritizovaly, pozn. red.). Spolu s hnutím Budoucnost se ale staráme také o sociální problémy, ať už v souvislosti se soukromých exekutorstvím, nedostupným bydlením nebo dostupností zdravotní péče.
Sára Hájková: Kdybych to měla shrnout, tak za největší plus našich hodnot považuji, že pro nás jsou stejně důležitá environmentální i sociální témata. Určitě to není tak, že bychom kladli větší důraz na jedno nebo druhé. Jedno bez druhého totiž nemůže existovat. Klimatická spravedlnost není bez té sociální a naopak.
Profilujete se jako spolek mladých lidí, kteří se chtějí angažovat v politice a aktivismu. Nejsou to ale dvě různé věci? Není to tak, že v určitém bodě si musí člověk, který se chce veřejně angažovat, mezi aktivismem a politikou vybrat?
Aleš Macháček: Tohle je právě něco z naší strany relativně jiného. Myslíme si, že být aktivistou a politikem dohromady je proveditelné. A zároveň si myslím, že právě tohle nám již nějakou dobu vychází. Členové Budoucích nemají povinné členství v hnutí Budoucnost a fungujeme tak na principu dobrovolné spolupráce. Náš spolek je svými aktivitami zaměřen hlavně na aktivistické události. Zároveň se ale snažíme vytvořit prostředí pro to, aby členové naší organizace měli přesah i do politiky a poskytnout jim linku ke stranické politice skrz spolupráci s hnutím Budoucnost.
Sára Hájková: Já bych doplnila, že jste v otázce naznačoval, že je buď aktivismus, nebo politika. Já to ale nevnímám jako dvě samostatná pole, ale jako škálu, která je relativně zamotaná a jedno ovlivňuje druhé. Kdokoliv cokoliv udělá aktivistického, je to zároveň politické. Zároveň to, že má někdo politickou funkci neznamená, že se nemůže podílet na aktivistických činnostech. Teoreticky už jenom to, že jdu na nějakou demonstraci nebo podepíšu petici, je aktivismus. Vnímám, že obojí má mnoho možností a forem a že se to vzájemně nevylučuje. Jak říkal Aleš, dáváme v rámci našeho spolku prostor oběma těmto proudům.
Jak se chce organizace Budoucí odlišovat od jiných mládežnických organizací působících na levé části politického spektra? Mám na mysli Mladé sociální demokraty, Mladé komunisty a právě Mladé zelené, ze kterých jste vznikli.
Sára Hájková: Jde především o hodnotové odlišení, protože, jak už jsem zmiňovala, environmentální a sociální témata jsou u nás na stejné úrovni a jedno není důležitější než druhé. Například u Mladých sociálních demokratů nebo Mladých komunistů vnímám, že zde jasně převažuje sociální stránka na úkor té environmentální. Co se týče Mladých zelených, to, že proces našeho vzniku byl takový, jaký byl, neznamená, že v budoucnu s nimi nebudeme chtít spolupracovat na nějakých aktivitách. Ani proto nevnímám, že odlišení od nich by mělo být nějak výrazné. Možná má na to ale Aleš jiný názor.
Aleš Macháček: Také si myslím, že tu je prostor pro spolupráci s Mladými zelenými, případně i například s Mladými sociálními demokraty. Jinak si ale myslím, že se od ostatních mládežnických organizací dokážeme odlišit a vytvořit něco originálního, protože současné levicové politické strany a hnutí a jejich mládežnické organizace jsou dosti zaseknuté v minulosti a ve starých principech fungování. Mám na mysli především Mladé komunisty, ale částečně i Mladé sociální demokraty. Do našeho aktivistického i politického fungování se snažíme vložit principy moderního fungování a moderní trendy. Do české politiky přinášíme trendy, kterou jsou populární v levicových kruzích, například v USA nebo ve Skandinávii. Snažíme se dát našim činnostem živého, originálního ducha, který podle nás současným levicovým mládežnickým organizacím a politickým stranám chybí.
Mládežnické organizace obecně jsou známé tím, že bývají radikálnější než mateřské strany. Například v sousedním Německu tamní vládní sociální demokracie SPD dělá umírněnou, skoro středovou politiku, zatímco její mládežnická organizace Jusos chce svrhnout kapitalismus. Jste tedy jako Budoucí ideologicky ještě vyhraněnější než již tak poměrně radikální hnutí Budoucnost?
Sára Hájková: Já myslím, že jak jste řekl, hnutí Budoucnost je už tak na české politické scéně dost radikální, takže je otázka, v čem být ještě vyhraněnější (usmívá se). Když se na to ale podívám seriózně, tak si myslím, že v něčem můžeme být ještě radikálnější než hnutí Budoucnost, ale určitě tu nebude takový rozpor jako právě u německé SPD. Naše větší radikalita oproti Budoucnosti nicméně spočívá spíše v prostředcích a aktivitách. Když to zjednoduším, můžeme si například v našich aktivistických činnostech dovolit více.
Aleš Macháček: Doplnil bych, že taková ideologická propast, jako je mezi vámi zmíněnou německou sociální demokracií a její mládežnickou organizací, mezi Budoucností a Budoucími není. Podle mého názoru je problém v tom, že mládežnické organizace jsou dnes v politickém spektru v Česku i ve světě brány jako outsideři. Nemají většinou vliv na fungování mateřské strany a nemají takové kontakty. Jsou spíš jakousi proklamací toho, že se daná strana aspoň trochu zajímá o mladé lidi. U nás, u Budoucích, tomu tak není, naše provázanost s hnutím Budoucnost je poměrně silná. Součástí naší mládežnické organizace jsou zároveň lidé, kteří patří k nejaktivnějším členům v rámci hnutí Budoucnost a zastávají zde významné pozice, dokonce jsou členy předsednictva strany. Právě díky této silné provázanosti si myslím, že naše hodnoty jsou sdílené. Jinak souhlasím s tím, co říkala Sára, díky naší radikalitě si můžeme dovolit více věcí, co se týče aktivismu.
Tohle je dvojrozhovor s vámi jako spolupředsednickou dvojicí. To je v Česku poměrně unikátní, většina politických stran a mládežnických organizací mají jednoho předsedu nebo předsedkyni. Jaký je tedy důvod k tomu, že máte jako Budoucí dva spolumluvčí?
Sára Hájková: Spolupředsednictví je jeden z našich moderních přístupů, které už v předchozích odpovědích zmiňoval Aleš. Jak jste říkal, v Česku tento koncept není moc obvyklý, ale především u zeleně orientovaných stran na západě je zcela běžné, že organizace nebo strany mají spolupředsedy nebo spolumluvčí. Ale k praktickým otázkám. První důvod, proč tento koncept používáme, je, že posiluje konsenzuální rozhodování. Dvojice se vždy musí domluvit a rozhodnutí tak není jenom na jednom. Druhým důvodem je, že může pomáhat posilovat genderovou vyrovnanost. V našich stanovách máme zapsáno, že alespoň jedna osoba ze spolumluvčích musí být žena nebo nemuž.
Aleš Macháček: Doplnil bych, že spolupředsednický princip nefunguje pouze u vedoucí dvojice, ale ve všech orgánech naší mládežnické organizace, ať už v předsednictvu, v kontrolním výboru nebo v radách místních organizací. Všude musí být zastoupeni minimálně z poloviny ženy nebo nemuži.
Sára Hájková: Možná bych ještě dodala, že za důležité pokládám, že když není předsednická zodpovědnost jenom na jednom člověku, tak na něj není vytvářen takový tlak. V organizaci totiž nejedeme na výkon, ale bereme ohled i na naše mentální zdraví, které by mohlo být ohroženo tím, že by toho bylo na jednoho člověka až příliš, a sami sebe se respektujeme jako lidské bytosti.
Měly by tedy české politické strany a mládežnické organizace užívat systém spolupředsednictví ve větší míře?
Sára Hájková: Stoprocentně ano.
V současnosti máte tři místní organizace: v Praze, Brně a Ostravě, tedy ve třech největších městech Česka. Nejste nebo nestáváte se jakousi „městskou” elitářskou organizací odtrženou od zbytku země?
Aleš Macháček: Nutno říct, že místní organizace v Praze, v Brně a v Ostravě existují proto, že v těchto městech, logicky vzhledem k tomu, že jde o tři největší města v Česku, je naskupeno větší množství našich členů. Zároveň je naše členská základna hodně rozprostřena napříč Českem. Pokud žijí v obci či městě jenom například dva naši členové, tak to bohužel nejsou dostatečně vysoká čísla, aby šlo vytvořit místní organizaci. Z toho důvodu jsme nyní omezeni počtem členů, určitě to není tím, že bychom se soustředili hlavně na velká města. Spolu s rozrůstáním naší členské základny ale jistě vzniknou další místní organizace v jiných městech.
Sára Hájková: Já bych ještě zdůraznila, že to, že je někdo z jiného města, než kde máme místní organizaci neznamená, že se nemůže stát naší členkou nebo členem. Každý se může zapojit, i když nebydlí v Praze, v Brně ani v Ostravě.
Aleš Macháček: Doplnil bych ještě, že místní organizace mají ve svém působení, například v tom, jaké akce organizují apod., velkou autonomii, tudíž pokud někdo bydlí mimo dosah jedné z našich místních organizací, neznamená to, že u nás nemůže participovat a určitě se u nás pro něj najde uplatnění.
Čeho jste jako organizace za dobu vaší půlroční existence dosáhli?
Aleš Macháček: Naše dosavadní působení bylo velmi silně ovlivněno právě krizí způsobenou pandemií koronaviru. I vzhledem k tomu, že velká část našich aktivit je zaměřena právě na aktivistické činnosti, tudíž zákaz kontaktních činností vedl k jistému omezení našich aktivit. Myslím ale, že času, který jsme měli, jsme využili dobře. V Ostravě jsme například pořádali menší akci se sociální tématikou, pořádali jsme také promítání filmů na téma environmentálních dopadů fast fashion (rychlé módy, pozn. red.), solidární akce, sbírky pro charitativní organizace. Pokusili jsme se v co největší míře využít moderních technologií, například při naší akci, kdy jsme společně psali e-maily uhelné komisi, aby podpořila plán na zrušení těžby a spalování uhlí v co nejbližší době. V dohledné době máme naplánováno poměrně dost velkých akcí, některé právě v online formě, u jiných čekáme, jaká budu epidemiologická situace. Řada našich akcí totiž musela být vzhledem k pandemii odsunuta, například Vegan fest v Ostravě, nebo debata na téma sdílené ekonomiky s předními ekonomy z různých univerzit. Takže si myslím, že jsme toho v rámci možností dokázali opravdu hodně.
Sára Hájková: Doplnila bych, že jsou věci, které nejsou veřejně vidět, a to jsou právě například naše vnitřní procesy, kterými jsme si během toho půl roku procházeli. Zmínila bych tady vyjednávání právě s hnutím Budoucnost, o tom, jak bude vypadat naše spolupráce, kdy se pro nás jako pro Budoucí podařilo prosadit místo v předsednictvu nebo v radě Budoucnosti. I když to není vidět na povrchu, považuji tyto vnitřní procesy a to, co jsme vyjednali také za jistý náš úspěch.
