V pondělí 24. června odstartovala moje cesta vlakem po západní Evropě. S velkou taškou North Face a se zasmušilou, už ne tak béžovou plátěnou taškou s nápisem Barcelona, jsem na pražském hlavním nádraží nastoupil na vlak směřující do Lince. A takhle mé neznámé dobrodružství začalo. Za těch 10 dní jsem strávil ve vlaku celkem 43 hodin, navštívil 5 států a ujel 3 649 kilometrů. Tato nezapomenutelná cesta mi byla umožněna hlavně díky programu Erasmus+, ale o tom víc níže.

Během své jízdy jsem zakotvil v Salzburgu, Miláně, Nice, Štrasburku a v Amsterdamu. Domů jsem se potom vracel z Berlína. Jízdenky do těchto evropských metropolí nebyly velký problém, jelikož jsem byl vybrán v programu DiscoverEU a získal tak sedmidenní jízdenku vlakem po Evropě. Do tohoto programu jsem se přihlásil minulý rok v létě, když mi bylo osmnáct. To je totiž jedna z mála podmínek pro to, abyste svou jízdenku mohli získat. Buď můžete jet vlakem sami, jako já, nebo můžete odcestovat a poznávat až jako čtyřčlenná parta.

Poté, co jsem byl vybrán, jsem si stáhnul aplikaci. V ní jsem si vždy našel spoj, ke kterému mi aplikace vytvořila jízdenku ve formě QR kódu. Není to ale vždy úplně zadarmo. Některé vlakové společnosti vyžadovaly, abyste si koupili místenku. Tu ale přes web spárovaný s aplikací seženete levněji, než kdybyste si ji kupovali přímo u daného dopravce. Většinou mě taková jízdenka vyšla na 7 až 15 eur. Před cestou určitě doporučuji místenky pro jistotu vytisknout, pokud máte tu možnost.

V Salzburgu, ve Štrasburku a v Amsterdamu jsem přebýval jen na jednu noc. V každém městě jsem si vyhlédl nějaký  hostel. Na to doporučuji mobilní aplikaci Hostelworld. Vidíte tam hodnocení a lokalitu. Všechny potřebné informace tak máte na jednom místě. Navíc vás to hodí do chatu s dalšími cestovateli, kteří si zabookovali hostel ve stejném městě. Právě v hostelech jsem poznal při své cestě nejvíc lidí. Spolubydlící, personál, celé prostředí bylo vždycky velmi příjemné. Měli tam také spoustu akcí, ať už Happy Hour, večer deskových her nebo seznamovací večer pro sólo cestovatele. Poslední faktor je samozřejmě cenová dostupnost. V průměru jsem za jednu noc v ložnici o 6 až 8 lidech zaplatil 33 eur.

Milán

V Miláně jsem strávil celkem tři noci v tříhvězdičkovém hotelovém pokoji, asi dvacet minut metrem od centra, který mě vyšel na celkem 195 eur. Asi nejlevnější, který jsem na bookingu našel.

Tři dny mi vcelku stačily na místa a památky, které jsem na svém seznamu měl, ale klidně bych tam byl zůstal o něco déle. Byl jsem zde poprvé a město jsem si velmi oblíbil. Už když přijedete na hlavní vlakové nádraží, pochopíte, oč v tomhle světě půjde. Nádherná architektura, uličkami Milána bych mohl chodit hodiny. Příjemní lidé v každém stánku, restauraci, prostě na každém rohu energičtí a nápomocní místní, se kterými se dobře dorozumíte anglicky. Monumentální centrum s Duomo di Milano v čele. Rozhodně doporučuji si koupit i vstup do této gotické katedrály, který mě přímo na místě stál 11 eur. Hned vedle je pak hezké muzeum moderního umění, které stojí za návštěvu. Co mi dost chybělo, byla zelená místa, která by v místních vedrech velmi pomohla. Ano, asi patnáct minut pěšky od katedrály je obrovský park, který vede až k místnímu vítěznému oblouku, ale kromě něj tam podobná místa moc nejsou. Mimochodem naproti vítěznému oblouku byla skvělá pizzerie za normální ceny, Via Pasteria. Milán je velký, nejvíc si samozřejmě odnesete, když budete chodit pěšky, ale metro mají dobře přístupné a celkem pěkné. Jeden večer jsem se seznámil v jednom craft beer pubu s jeho majitelem, který byl skvělý vypravěč a asi jen o pět let starší než já. Podnik se jmenuje BrewBerry, určitě se tam stavte.

Nice

 V Nice jsem měl na tři noci pronajatý apartmán, asi dvě minuty pěšky od oblázkové pláže. Zaplatil jsem za něj 300 eur a to byl ten nejlevnější, který jsem našel. Chodil jsem nakupovat do supermarketu a až na jednu večeři jsem si jídlo vařil sám. Bylo to levnější než chodit po bufetech nebo restauracích. V Nice tolik památek na obcházení není, ale Staré město (Vieux Nice) rozhodně stojí za to. Je tam spoustu restaurací a obchůdků s příjemnou atmosférou. Na ty navazuje Promenade des Anglais, po které můžete buď jít pěšky, nebo jet na kole. Moře nebylo tak teplé, což bylo pro mě plus. Každý večer jsem pak seděl na pláži a pozoroval letadla, která nade mnou přistávala na nedalekém letišti. To bylo jednoduše boží. Nice bylo jinak o něco málo dražší než třeba Milán. Dorozumět se s některými místními anglicky bylo nemožné, ale u jiných to šlo celkem snadno.

Amsterdam

V Amsterdamu jsem byl už podruhé. Celý den jsem se tam jen procházel v centru, ale samozřejmě jsem sedl i na kolo, které je tady hojně využívané. A není se čemu divit, cyklisti tam mají perfektní podmínky.

Byla to pro mě neskutečná jízda, i když jsem ji prožíval sám. Spíš právě proto, že jsem ji sám prožíval. Věřím, že to není a nebude pro každého. Ale pokud vás to jen napadlo nebo se vám to teď zalíbilo, určitě jeďte. Finančně je to náročné, i přes už vyřešené jízdenky, ale jde si to prožít i levnější cestou, než jsem měl já. Měl jsem spoustu času na přemýšlení, zároveň jsem ale často úplně vypnul a nedělal vůbec nic, jenom odpočíval. Já, spíše introvert, jsem tohle i potřeboval. Jasně, některé večery jdete do hospody a snažíte se třeba s někým seznámit, některé si jdete sednout na pláž nebo na lavičku, sluchátka v uších a přemýšlíte. Pokud se pro sólo trip rozhodnete, nebo ho už teď máte v plánu, tak si to užijte tak jako já!