Není tomu tak dávno, kdy se filmový Spider-Man stěhoval zpět ke svým tvůrcům, do Marvelu, který má s jednou z nejoblíbenějších komiksových postav velké plány. Práva na něj však stále oficiálně vlastní Sony a dokazuje, že se nehodlá držet zpět. Po neúspěchu především druhého dílu The Amazing Spider-Man a nepříliš kladně přijatém Venomovi se tvůrci rozhodli jít zcela jinou cestou a přinesli nám snímek, jenž byl oceněn Zlatým glóbem za nejlepší celovečerní animovaný film roku 2018.
Bylo, nebylo…
Právě tento úvod není v případě animovaného Spider-Mana vůbec od věci. Jeho příběh je vskutku pohádkový. Vypráví o přátelství, o hrdinství a odvaze, o rodině.
Stručně – nacházíme se v New Yorku, v jedné z mnoha a mnoha paralelních realit, kde mladého teenagera Milese Moralese kousne radioaktivní pavouk. Náhodou se nachomýtne k potyčce, ve které je zabit blonďatý a úspěšný Spider-Man Peter Parker, a tím mu je svěřen úkol. Nejedná se samozřejmě o nic menšího než zachránit svět.
Kvůli superpadouchovi Kingpinovi jsou totiž propojeny různé světy a právě do toho Milesova se dostávají paralelní pavoučí lidé. Setkáváme se tak mimo jiné s tmavovlasým a neúspěšným Peterem B. Parkerem, Peni Parker nebo s prasečí parodií Spider-Hamem.
Cíl mise je prostý – dostat alternativní hrdiny zpět do svých dimenzí, porazit Kingpina a stát se novým Spider-Manem. A ponaučení z filmu plyne takové, že superhrdina může být úplně kdokoli – i ty.
Základem je vtip
Scénáře k filmu se ujmuli Phil Lord a Rodney Rothman (ten následně usedl spolu s Bobem Persichettim a Peterem Ramseym i do režisérského křesla). Na svědomí již mají scénáře k filmům jako Zataženo, občas trakaře, 21 Jump street nebo LEGO® příběh, tudíž bylo hned od počátku jasné, že humoru se bát nebudou. Film je jím protkaný od začátku do konce a člověk se nestačí divit, jaké šílenosti dokáží tihle dva vymyslet. Co je ale potřeba notně ocenit, je skutečnost, že dokáží zpomalit a zvážnět, když je třeba.
Kromě několika menších zvratů způsobených nezvratnou touhou hrdinů i padouchů zůstat v anonymitě a zakrývat si obličej škraboškami se příběh odvíjí vcelku předvídatelně a lineárně. Odvážím se ale tvrdit, že jen málokterý divák s tím bude mít problém. Film je nabitý akcí doplněnou o úsměvné dialogy a spoustu barviček.
Pohyblivý komiks
Když už jsme u těch barviček, je potřeba zmínit stylizaci. Tvůrci (v čele se scénografem Justinem Thompsonem) použili speciální metodu kombinace počítačové 3D animace a animace ruční. Vzniká tak něco úžasného, co (více než cokoli jiného, co jsem kdy viděl) připomíná rozpohybovaný trojrozměrný komiks. Doplnění o občasné komiksové bubliny, citoslovce zvuků a frenetické barvy je pak už jen třešnička na několikapatrovém dortu.
Dalším prvkem skvěle dokreslujícím celkovou atmosféru je hudba. Až na závěrečnou bojovou scénu je sice orchestrální hudba (již má na svědomí Daniel Pemberton) poněkud nevýrazná, ale o to lépe fungují hip hopové hity se Sunflower (Post Malone, Swae Lee) stojícím v popředí.
Zasloužil si Spidey Golden Globe?
Pokud jste recenzi dočetli až do tohoto bodu, je vám jasné, že odpověď nemůže znít jinak než ano. Paralelní světy otevírají nový pohled na komiksové adaptace i na animovaný film. Spojují lásku k původním příběhům pavoučích hrdinů, na něž se nebojí v průběhu celého filmu odkazovat, a skvělé technické zpracování. Přičteme-li ohleduplně, vtipně a především kvalitně napsaný scénář, dostaneme něco, co je na takovou cenu jako Zlatý glóbus jasným favoritem a dost možná výrazně zasáhne do bojů o Ceny Akademie.
Pro fanoušky komiksů a komiksových filmů je Spider-Man: Paralelní světy povinností. Pro fanoušky animáků taky. Těm zbylým z vás, kteří těmito žánry zcela nepohrdají, však také doporučuji film zhlédnout. Jedná se totiž o něco naprosto nového, co tu ještě nebylo.
