Třídílná minisérie České televize Podezření režiséra Michala Blaška se záhy po uvedení těšila velkému úspěchu. Seriál sleduje osud zdravotní sestry, která je obviněna, že se zbavuje pacientů pomocí draslíku. V očích medií a veřejnosti je ovšem vinna ještě před vyřčením rozsudku.

Podezření hned v prvních záběrech divákům představuje hlavní hrdinku zdravotní sestru Hanu Kučerovou. Jedná se o ženu zásadovou, přesnou ve svém zaměstnání v maloměstské nemocnici, ale také o nesympatickou, uzavřenou a k některým pacientům vyloženě krutou osobu.

Po náhlém úmrtí pacientky na oddělení následné péče během jedné z nočních služeb sestry Kučerové pojímá vrchní lékař podezření a Kučerová se záhy ocitá v hledáčku policie. Objevují se spekulace, že sestra nitrožilně podala pacientce kalium a záměrně tak způsobila její smrt. Na povrch vyplouvají i další náhlá úmrtí na oddělení, Kučerová prohrává boj s vlastními kolegy, ztrácí sympatie médií i důvěru několika málo přátel.

Role protagonistky se zhostila filmová a divadelní herečka Klára Melíšková, která je právem jednoznačně nejvýraznějším prvkem seriálu. Výborně představuje nepříjemnou vyhořelou zaměstnankyni, protivnou matku i nekooperující obžalovanou. Seriál ji nevyobrazuje černobíle a v dostatečné míře poukazuje na to, že být nepříjemný není automatickým důkazem viny.

Předsudky k odsouzení v racionálním světě sice nestačí, jediný život ovšem dokáží zmařit dostatečně. „Kdyby takhle obvinili tvou mámu, věřil bys jim?“ ptá se dcera Kučerové svého přítele během hádky. „Každej ví, jaká moje máma je,“ odporuje jí on. Podobnými otázkami nastiňuje drama i problematiku lidské povahy a toho, zdali si lidé mohou za to, jací jsou. Jestli je pouhá antipatie důvodem k lynči. A jestli její nevraživost k lidem omlouvá krutost, se kterou je poté s Kučerovou nakládáno. Právě nečernobílý charakter hlavních postav nemusí být pro každého diváka stravitelný, protože seriál nenapovídá, komu stranit a na čí stranu se přiklonit.

Skutečnost či fikce?

Stěžejním faktorem vykreslujícím postavu sestry je manipulace prvním dojmem, který si divák o hlavní postavě vytvoří. Tento dojem se přirozeně mění s tím, jak Kučerovou poznáváme a z prvotního pohledu na cizího člověka se postupně ocitáme v jádru jejího příběhu.

Divák se tak na počátku vžije do role pozorovatele a sleduje celou kauzu podobně povrchně, stejně jako média, která mají po startu aféry okamžitě jasno. Postupně se divák z této role vymaňuje, zdravotní sestru poznává intimněji a začíná ji vnímat jako skutečného člověka s chybami a nikoliv jako archetypální vražedkyni.

Postava Kučerové zároveň neprochází žádnou viditelnější transformací, spíše se divákům i svém okolí dočasně více odkrývá. Scénář Štěpána Hulíka protagonistku nehodnotí, pouze poskytuje autentické svědectví a nechává na každém, aby rozhodl.

Za zmínku stojí i představitelé vedlejších rolí, ve kterých excelují Denisa Barešová v roli dcery, která hledá cestu ke své komplikované matce, zatímco se celý svět otáčí proti její rodině, a Ivan Trojan jako doktor Vaculík pochybující o správnosti svých činů. V roli nemotorného ale schopného advokáta obviněné zdravotnice vyniká jedinečný Miroslav Hanuš.

Minisérie dle úvodních titulků vychází z reálných událostí, ale zápletky i postavy jsou smyšlené. Přesto se nelze ubránit srovnání se skutečnou a drsně medializovanou kauzou z rumburské nemocnice, ve které byla po obdobném podezření z vražd draslíkem obviněna zdravotní sestra Věra Marešová.

Mimo přímé dění okolo sestry Kučerové pracuje slovenský režisér Michal Blaško také s mediálním obrazem celé kauzy, podobně jako ve svém připravovaném celovečerním dramatu Oběť, které sleduje mediální šum okolo incidentu z Břeclavi z roku 2012.

Bulvár v Podezření nemilosrdně stíhá nejen sestru Kučerovou, ale také její rodinu, známé a kolegy. Z kauzy ze zdravotnického prostředí se stává silně politizovaná záležitost, kterou se zabývá ředitel nemocnice, správa kraje a promítá se i do nadcházejících voleb. Tuto linku ovšem seriál bohužel mírně upozaďuje, tudíž se nedozvídáme vše, co se na pozadí odehrává a jakým způsobem se to odráží do závěrečného rozsudku.

Nemocnice jinak

Podezření se pyšní také propracovanou vizuální složkou. Kamera v rukou Adama Macha favorizuje chladné barvy a líčí nemocniční prostředí způsobem, který v českých končinách není zcela tradiční. Postavy jsou často konfrontovány se svým svědomím prostřednictvím pohledů do zrcadel či dalších reflektujících povrchů. Divák tak na chvíli postavy sleduje jejich očima, hmatatelně cítí jejich strach a pochyby.

Izolace a ztracenost Kučerové ve vlastním životě se promítá také do způsobu snímání jednotlivých scén. V jedné části obrazu se charismatický doktor Vaculík směje obklopen mladými zdravotnicemi, v druhé se pohybuje samotná sestra Kučerová. Ve třetím díle stojí Kučerová sama před několika členy soudní poroty v opulentních černých talárech.

Kameraman také často snímá děj přes různé objekty, zamlžená skla či žaluzie. Obrazy jsou narušeny prvky, které do scény zdánlivě nepatří a kamera na scénách spočívá déle, než je nutné. Tato technická rozhodnutí umocňují dojem toho, že sledujeme lidský osud nenarušený pohledem diváků. Před očima se nám odehrává jediná lidská tragédie, nikoliv propracované schéma snažící se divákem smýkat do scénáristicky promyšlených pocitů.

Podezření v rámci tuzemské seriálové tvorby zaslouženě vzbudilo rozruch. Výborné herecké výkony, sugestivní kamera i propracovaný příběh umožňují nahlédnout do nitra obviněné ženy a zakusit úzkost, s jakou se s celým procesem vypořádává. Na samém závěru divákům nezbývá než zamyslet se nad otázkou, zdali je první dojem zprostředkovaný médii či našimi pocity, dostatečným vhledem do příběhu, který známe jen z televizních obrazovek, ale který se skutečně kdesi odehrává.