Už delší dobu lze mezi některými žáky a studenty pozorovat jakýsi odpor vůči stavu (nejen) českého školství. Patřím mezi ně já i mnoho mých přátel, taky velká část redakce Studentských listů a nesmím zapomenout ani na početnou skupinu učitelů a profesorů. Celá tato situace mě vedla ke spoustě důležitých rozhodnutí v mém životě – zajímáním se o školství počínaje, chystáním eventů o inovacích ve vzdělávání pro středoškoláky rozhodně nekonče – a vyvrcholila myšlenkou nad sepsáním této série článku.

Nahlédneme pod pokličku našeho školství

Myslím si, že každý student byl měl mít možnost nahlédnout pod pokličku školství a dozvědět se, kde a jak je v jeho možnostech měnit konkrétní věci. Společně se proto podíváme na to, co by studenti chtěli na školství změnit a co se jim naopak zamlouvá. Proč jsou někteří učitelé oblíbenější než jiní, postoje studentů vůči známkám a případným alternativním řešením. Zároveň nebude chybět ani pohled studentů na jednotlivé druhy škol.

Začněme věci měnit

Odjakživa si téměř každý umí perfektně stěžovat, ale jen málo z nich pro to opravdu něco dělá. Pojďme si tady proto dnes společně něco slíbit, přestaňme si stěžovat a začněme měnit věci kolem nás. Ať už je to pro náš vlastní lepší život, nebo jednou pro naše děti. Abychom toho byli schopni, začněme u vzdělávání a školského systému v našem státě. Proč? Vzdělání je zkrátka a jednoduše klíčem ke spokojenému životu. Vzdělaný člověk se vyzná ve financích, umí kriticky přemýšlet a zpracovávat různá data. Dokáže se zaměřit na konkrétní problémy a snadněji je řešit. Podává lepší výkony a pracuje na nich efektivně. Snadněji si najde školu i zaměstnání a obecně se má mnohem lépe než jeho nevzdělaní vrstevníci.

Klíč k otevření debaty

Jak už jsem zmínila výše, tato série článků vznikla na základě dlouhého polemizování nad stavem našeho školství. To můžeme považovat za vskutku zastaralé – jako by se zaseklo v době Rakouska-Uherska a nikdo s ním posledních pár let nic nedělal. Možná není pravda, že s tím nikdo nic nedělá. Jen to bohužel nejde vidět celoplošně, nýbrž téměř jen na konkrétních školách. Série Studenti vs. školství byla měla být nejen ukazatelem na hrůzu nahánějící stav českého školství, ale také klíčem k otevření debaty. Čím více studentů a učitelů si bude uvědomovat, že něco není v pořádku, tím více lidí se bude ozývat, a pak už – a pevně tomu věřím – se musí začít něco dít.

Základní čísla

Výstupem pro sérii Studenti vs. školství je pro mě dotazník se stejnojmenným názvem, na kterých odpovědělo téměř 300 studentů základních, středních i vysokých škol. Není to číslo nijak převratné, ale přesto pokrývá část českých studentů.

Podívejme se spolu tedy na základní čísla, co se týče českého školství.

Studentů jsem se zeptala, jak moc je baví škola na stupnici 1-10, přičemž 1 je nejméně a 10 nejvíce. Z dotazníku vyplynulo, že 5,68 % studentů nebaví škola vůbec, na druhé straně jen 2,93% odpovědělo, že na stupnici 1-10 je škola opravdu baví a na stupnici vybrali číslo 10. Nejvíce studentů, a to přesně 70,33% se přiklonilo ke známkám 5, 6, 7 a 8. U čísla 7 se jedná až o 21,68% studentů.

Další pro mě zajímavý graf vznikl u otázky Jak moc respondenti lpí na známkách, znovu na stupnici 1-10. Přes 14 % studentů to vnímá 50/50 a odpovědělo číslem 5. Nejvíce studentů, a to téměř 22 %, hodnotilo číslem 7.

Proč studenti na známkách lpí a proč by je naopak zrušili? To vše a mnohem více si povíme v příštím článku.