Školy se u nás zavřely 11. března a od té doby se čeští studenti vzdělávají z domova. Jak je tomu ale ve světě? Připravili jsme pro vás rozhovor se třemi studenty ze zahraničí – z Číny, USA a Ruska. Jak probíhá domácí výuka u nich a jak ji hodnotí?

Haoqi, Čína-Šanghaj, 17 let,
Michael, USA-New York, 18 let
Roman, Rusko-Moskva, 18 let

Jsou u vás školy zavřené? Jestli ano, učíte se z domu? A jak taková výuka vypadá?

 Ano, školy jsou u nás zavřené už od 20. prosince a učíme se z domova. Moje škola pro nás vypracovala denní plán, podle kterého se řídí naše domácí vyučování. Máme standardní počet hodin a k tomu poměrné velké množství úkolů. Výuka probíhá přes živé vysílání, nikoliv videohovor.

 Školy jsou u nás zavřené od 13. března. Učíme se sice z domova, ale přijde mi to spíš jako ztráta času. Jedná se o rutinní, časově náročnou práci, která mi ale nic nedává a nijak mě nerozvíjí. Neučíme se přes videohovory, kontakt s učiteli je tedy minimální, pouze nám nahrají na internet zadání, které musíme do konce dne vypracovat a odeslat. Nedostáváme žádnou zpětnou vazbu, pouze známky, je to o ničem. Většinou mi práce do školy zabere okolo dvou až tří hodin.

 Distanční výuka probíhá už dva a půl týdne, školy jsou zavřené. Způsob výuky volí každá škola jiný. Některé školy mají výuku přes Skype, moji učitelé bohužel pouze zadávají práci na internet. Já jsem letos v 11. třídě, což znamená poslední rok školy a přípravy na závěrečné státní zkoušky, takže po nás učitelé nedupou a nechávají nás připravovat se na zkoušky. Když neodevzdáme úkol, nikdo to neřeší. Tohle je ale poměrně ojedinělý případ, vím o kamarádech z nižších ročníků, kteří mají dokonce tělocvik přes videohovory.

Jak vypadá tvůj den v karanténě?

Celý můj den se řídí denním plánem, který nám škola zaslala. Moje první hodina začíná v 6:30 ráno, poté mám podle rozpisu pauzu na snídani, dále následují další dvě hodiny s desetiminutovou přestávkou. Pak přijde polední pauza, na kterou navazuje další hodina. Poté mám jednu hodinu na to, abych vypracovala úkol z matematiky, který musím následně ihned odevzdat. V podobném duchu se nese i odpolední a večerní vyučování. Moje poslední hodina končí v 17:35. Pak mám vyhrazený čas na plnění domácích úkolů a přípravu na další den.

Většinou vstávám poměrně pozdě, pak sednu co nejdříve za počítač a pustím se do práce. Když mám vše hotové, snažím se věnovat se svým zálibám a dělat nějakou smysluplnou rozvíjející činnost, abych se zaměstnal. Poměrně mi chybí přísun informací ze školy, snažím se proto i doma naučit se sám vždy něco zajímavého, když už mi takovou možnost škola neposkytuje. Občas si zajdu projít se ven. I přesto, že se snažím zůstat aktivní, mi připadá, že se z mého života stala nudná nekonečná smyčka.

Můj den se definitivně změnil k nepoznání. Sice mám víc volného času a víc spánku, ale neviděl jsem svoje přátele už přes týden, a ani nevím, kdy se znova potkáme, to má dost velký vliv hlavně na psychiku člověka. Nemůžeme ani jít ven a potkat se, protože Moskva je skutečně velké město a bydlíme daleko od sebe. Veřejná doprava je navíc v této době nebezpečná.

Jaká jsou v tvojí zemi bezpečnostní opatření? Souhlasíš s nimi a připadají ti přiměřené?

Nařízení jsou správná, čínská vláda tak činí pro naše dobro. Všichni se nařízeními naší vlády řídíme. Vstupy do větších čtvrtí jako je ta moje byly zablokovány, například u nás funguje pouze jediný průchod. Při jeho použití je všem povinně měřena teplota. Dále musíme na veřejnosti nosit masku. Samozřejmě i obchody jsou zavřeny.

Pokud vím, tak nemáme příliš tvrdá opatření. Jako společnost ale cítíme, že musíme být zodpovědní, nechodit ven, zůstat doma, chránit si dýchací cesty a tak dále. Ne všichni lidé se podle toho ale chovají, dle mého názoru by opatření mohla být i přísnější. Spojené státy nejsou na virus připraveny, náš zdravotní systém je v rozkladu a absolutní neschopnost našeho prezidenta situaci také nepřidává. Upřímně mě to až děsí. Už teď není dostatek zdravotnických pomůcek, mluví se o tom, že se budou budovy univerzit používat jako nemocnice z důvodu nedostatku kapacit. V roce 2018 Trump seškrtal rozpočet Center pro kontrolu a prevenci nemocí, a tím způsobil stávající situaci. Krmí nás falešnými informacemi od začátku, říká, že to není „big deal”, přičemž celý svět pohltila globální pandemie.

Policie je teď hodně striktní, máme tu poměrně přísná opatření. Existuje oficiální seznam důvodů pro vycházení z domova, pokud vás zastaví police na ulici a vy nemůžete prokázat, že jste venku pro jeden z těchto důvodů, budete potrestáni. Taky musíme nosit masky a obchody jsou zavřené. Upřímně si myslím, že důvodem toho celého je nepřipravenost Ruska na takovou situaci a Putin to ví. Stačí se podívat na naše zdravotnictví, o situaci v periferních oblastech nemluvě. Jako stát máme skutečně velmi nízký počet nakažených, přesto jsou opatření velmi tvrdá. Lidé nařízení skutečně dodržují, ulice jsou prázdné.

Zaznamenal(a) jsi v tvojí zemi nějakou dobrovolnickou činnost? Účastníš se jí?

Zaznamenala jsem dobrovolnickou činnost ve Wu-chanu. Jelikož se virus rozšířil v době před svátky, spousta lidí opustila Wu-chan před jeho uzavřením a nechala své domácí mazlíčky o samotě, do města se již však vrátit nemohli. Dobrovolníci poté se svolením majitelů vnikali do bytů a zvířata zachraňovali před hladem a žízní.

Upřímně o ničem nevím. Podle mě je největší zásluhou nechodit ven, a zabránit tak viru v šíření.

Někteří lidé pomáhají seniorům s nákupy a venčením domácích mazlíčků. Někteří šijí masky, protože těch je v Rusku značný nedostatek.

Vidíš na aktuální situaci něco pozitivního?

Líbí se mi, že mohu být více s rodinou, mám zároveň i více času pro sebe, protože ačkoliv se stále učíme, nemusím alespoň chodit do školy.

Pozitivně vnímám to, že mám konečně čas na věci, které jsem dlouho odkládal. Na věci, které mě baví.

Pro mě je to především příležitost k přípravě na státní zkoušky, které nejsou v Rusku opravdu jednoduché. Taky se mi líbí, že mám víc času pro sebe.