Na pohled drobný nevýrazný muž, pod rouškou noci zvrhlý a nemilosrdný zabiják. Na kontě má Václav Mrázek sedm vražd, jimiž na Chomutovsku podnítil na strach v mladých ženách na dlouhých pět let. Ty pak hromadně odmítaly docházet na noční směny, protože se bály brutality, s jakou byly Mrázkovy činy provedeny.

Nestabilní domov a závislost na pornografii

Václav Mrázek neměl rozhodně ukázkové dětství. Narodil se v roce 1925 ve Svinařově do poměrně bídných poměrů, které ho nejspíš přivedly i k prvním zločinům. Již v útlém věku se svými jedenácti sourozenci organizovaně kradl, k čemuž ho ostatně nabádal vlastní otec, a paradoxně byl později dopaden na základě drobných krádeží, nikoliv vražd.

Kromě života v odstaveném vagonu, úmrtí čtyř sourozenců a nízkého vzdělání, se dostal za zmíněné krádeže na osmnáct měsíců do vazby. Jeho pozdějším cílem bylo pracovat u policejního sboru, jenž ho však nepřijal kvůli malému vzrůstu a zápisu v trestním rejstříku. Aby si odmítnutí nějak vynahradil, stal se ve dvaceti letech příslušníkem strážního oddílu, se kterým odjel na rok do Bulharska a Rumunska.

Nejspíš právě tam poprvé okusil střílení ze zbraně a násilné sexuální praktiky, které pro něj později byly klíčové. Z ciziny si tedy odnesl násilné sklony a lásku k četbě pornografické literatury, již po příjezdu do Československa rád vyhledával.

Co se týče jeho osobního života, neměl kvůli vzhledu a podivnému chování ve výběru partnerek přiliš na vybranou. Ty ho popisovaly jako sexuálního slabocha, který normální intimní styk téměř nevyžadoval, a to z prostého důvodu – bez násilí mu samotný akt nic neříkal. Na ostatní působil jako plachý, neprůbojný, ale pracovitý člověk, který si čas od času zašel na fotbalová utkání nebo se projel na kole. Svou největší zálibu však dlouhá léta úspěšně tajil.

Projížďky na kole zpestřené vraždami

Pro pochopení Mrázkova postupu musím zdůraznit, že si své oběti vybíral zcela náhodně. Žádnou z mladých žen neznal osobně a jejich napadení často vyvolala intenzivní bolest hlavy, kterou pociťoval, když měl na blízku objekt svých sexuálních fantazií. Jeho vraždící běsnění započalo v roce 1951 – v době, kdy se přestěhoval do Chomutova za prací.

Jako první si vyhlédl patnáctiletou Hanu Chloubovou, která 22. srpna pásla na poli u Drahonic krávy a ve volných chvílích si četla. Poté, co ji vrah ubil klackem, si hodlal vyzkoušet soulož s mrtvým tělem, o čemž dlouho fantazíroval. Dívku po několika hodinách našla její rodina, jíž znepokojila zvířata rozuteklá po cizích polích.

16. zaří si Mrázek počkal na setmění a na cestě zastihl dvaatřicetiletou Bronislavu Pajúrkovou, kterou pro změnu zastřelil, což ho, jak později uvedl, vzrušovalo nejvíce. Její tělo následně zatáhl do vody, kde ho pohlavně zneužil a rozhodl se, že si na příští akci raději vezme nůž, který by ho neprozradil výstřely.

V té době se oblast Chomutova zároveň potýkala se zneužíváním menších dívek, což byla také Mrázkova práce, ale kriminalisté v případech neviděli spojitost. Můžeme konstatovat, že se mu použití nože jako vražedného nástroje ve výsledku vymstilo, protože jeho zběsilý útok přežily dvě ženy. Anně Šestákové se čepel nože zastavila o čelistní kost a Erně Meinlově se i přes osmnáct bodných povrchových ran podařilo vyváznout. Zaútočit se Mrázek rozhodl i 1. června 1952, když se v hostinci konala taneční zábava. Z ní odešla v noci i devatenáctiletá Elena Marmanová, která vrahův útok přežila pouhým zázrakem.

První výstřel pouze proletěl vlasy, druhý kabátem a třetí nevyšel kvůli zaseknutému náboji v hlavni. Dívka na muže obrátila tvář se slovy „Co blázníš?” a ten ji nechal jít, neboť během výstřelů ejakuloval a ona tak pro něj ztratila význam.

Neúspěšný pokus o vraždu si však Mrázek rozhodl vynahradit zhruba o hodinu později, kdy zavraždil šestnáctiletou Marii Dvořákovou, dívku čekající na svého přítele, jenž ji měl odvézt z taneční zábavy. Místo něho však potkala nenasytného vraha, který ji podobně jako ostatní oběti zastřelil a později zneužil.

Mariino tělo našla sama Elena Marmanová, která incidentu původně nepřikládala velkou váhu, protože se domnívala, že po ní nějaký mladík střílel pouze poplašnou pistolí. Při návratu na ono místo si však uvědomila závažnost situace. Krajem se nesl strach, který výrazně ovlivnil chod společnosti snažící se zabránit dalším hrůzným zločinům. Ženy měly zpravidla své mužské doprovody na cestě z práce, speciální vyšetřovací tým vyslechl až 25 tisíc podezřelých, ale bez sebemenšího úspěchu. Mrázek se v masce klidného pracujícího muže kompletně vyhnul policejnímu pátrání.

Po dvou letech opět na scéně

Po dvouleté pauze, kdy se Václav Mrázek „věnoval” zneužívání dětí, se opět rozhodl udeřit. 14. července 1954 nejprve zavraždil ranou do obličeje šestnáctiletou Jiřinu Helmichovou sekající trávu v lesíku U Jezírek a o rok později spáchal rovnou dvojnásobnou vraždu. Šlo o mladý pár, který vrah překvapil na silnici mezi Chomutovem a Březencem a ze závisti šestadvacetiletého Karla Trlifaje zastřelil. Ačkoliv se jeho mladší přítelkyni Libuši Dufkové naskytla možnost smrti uniknout, nepočkala na odchod Mrázka dostatečně dlouho a při útěku byla zpozorována a ihned zastřelena.

Nestandardním a posledním zločinem Václava Mrázka byla loupežná vražda roku 1956 v rodném Svinařově, která se tak trochu vymkla kontrole. Muž se v noci vkradl do domu svého nadřízeného, kde ho neočekávaně zastihla jeho manželka Alžběta Beranová, již pro jistotu ubil sekerou, a malá vnučka Jarmila. Té Mrázek nařídil najít veškeré peníze a cennosti v domě, a poté ji znásilnil. Dívka ho však později nebyla schopná blíže identifikovat, neboť si zakrýval obličej.

Spadla klec

Dopadení Mrázka byl v podstatě paradox. Léta unikal spravedlnosti za brutální činy, ale osudnými mu byly až celoživotní drobné krádeže. Poté, co byl v roce 1957 jedním z horníků nahlášen, byl jeho byt podroben domovní prohlídce a policie našla kromě velkého množství odcizených předmětů i vražednou zbraň – pistoli Walther ráže 7.65 mm.

Muž se nakonec v slzách přiznal ke všem zločinům a prosil soud o jeho ušetření, k čemuž ovšem nedošlo. Václav Mrázek byl 29. prosince 1957 popraven v Pankrácké věznici, a to za sedm vražd, čtyři pokusy o vraždu a čtrnáct případů pohlavního zneužití. Proces byl podle mnohých uspěchaný a Mrázkovi rychlá smrt situaci jen ulehčila.