Čínský režim je i v souvislosti se vznikem koronavirové pandemie kritizován za svoji údajnou netransparenci a potlačování svobody slova. V tomto ohledu může být přínosné se vrátit do historie. Před 32 lety totiž došlo k masakru na Náměstí nebeského klidu, při němž čínští vojáci zabili stovky demonstrujících.

Není náhodou, že se v dnešním historickém vyprávění vracíme do roku 1989. Během něho totiž padla většina komunistických režimů ve východním bloku včetně Československa. Tendence demokratizovat a liberalizovat totalitní režim se nevyhnula ani komunistické Číně.

Na jaře a v létě 1989 se především v Pekingu konala řada demonstrací, do nichž se kromě čínských studentů zapojilo i novináři a další lidé. Na konci května se situace vyhrotila a v hlavním městě bylo vyhlášeno stanné právo. Byla nasazena armáda, jež měla potlačit roustoucí protesty.

Jednat začala v noci 3. června a v ranních hodinách 4. června 1989. Na náměstí Tchien-an-men Kuang-čchang, jak zní oficiální čínský přepis, byly vyslány obrněné transportéry, tanky a pěchota a protesty byly násilně ukončeny. Podle některých údajů zemřelo několik stovek lidí, podle Čínského červeného kříže až tři tisíce lidí.

Zbytek světa na masakr reagoval velmi kriticky. Evropské státy vyhlásily embargo na vývoz zbraní do Číny a nakrátko přerušily diplomatické vztahy. Čínu to na na několik dalších let poškodilo, ale nakonec se vztahy víceméně vrátily do normálu.

Přesto je to i po více než 30 letech téma, které stále velmi rezonuje, zejména pak mezi samotnými Číňany. Režim informace o masakru cenzuruje a i mezi diasporou ve světě je to stále tak trochu tabu.