Tenet. Palindrom, slovo, které vám otevře spoustu dveří. Obrácený tok částic v čase, putujete-li zpět v čase, vytváříte tak kopii sebe sama. Modrá a červená. Projektily nestřílíte, nýbrž chytáte. Kdo je invertoval? Někdo z budoucnosti. A invertovaní? Rovněž přeci. Ztrácíte-li se ve výjevech, které mi utkvěly po zhlédnutí nejnovějšího počinu Christophera Nolana v hlavě, nejste sami. Jsem přesvědčen, že snímek začnu skutečně chápat až po druhém nebo třetím zhlédnutí, na to teď ale není čas. Vystačit si musím s asi nejšílenějšími dvěma a půl hodinami strávenými před stříbrným plátnem.

Kam se hrabe Počátek

Pokud bych měl jmenovat Nolanův film, jemuž je Tenet nejpodobnější, bude to dozajista Počátek. Gró této podobnosti se dá nalézt ve špionážní atmosféře, akci hrající si s fyzikálními zákony i ve využití zvláštních představ a teorií o fungování tu lidské mysli, tu celého světa. Tenet ovšem tohle všechno dělá v daleko větší míře.

Paralelu s deset let starým Počátkem lze vidět již v samém úvodu filmu, kdy diváka neúprosně vhodí do víru událostí a divoké akce bez jakéhokoli bližšího nastínění kontextu situace. To samozřejmě proběhne později, minutu na to jste však společně s protagonistou příběhu vrženi na druhý konec světa řešíce zdánlivě nesouvisející problém. To všechno krásně zamotává fakt, že až podezřele dlouho nevíte, co je vlastně cílem hlavních postav, a u některých ani to, co jsou vůbec zač.

Může se teď zdát, že Tenet je zatím na pochopení nejsložitější film Christophera Nolana, což bezpochyby je, a že se jedná o lehce surrealistický a nepříliš smysluplný zážitek, což ale pravda není. Všechno, co uvidíte, každý malý detail, každý záběr, zvuk nebo symbol (a že jich je), má význam. Význam, který nejenže nepopírá pravidla nastavená scénářem, ale dotváří celý svět Tenetu a podněcuje nové myšlenky a teorie. Všechny prvky filmu jsou v totálním konsenzu.

Vrchol filmařského řemesla

Skutečně, řemeslně je film zvládnutý na jedničku. Hoyte van Hoytema, Nolanův dvorní kameraman odvádí praxí prověřenou a bezchybnou práci. Na pozici šéfa střihu nahradila oproti předchozím snímkům z Nolanovy dílny Leeho Smithe Jennifer Lame. Těžko porovnávat tyto dva, střih akce ale vyzdvihnout musím, jelikož je rychlá, v zásadě zmatená, přesto se divák víceméně orientuje, na rozdíl třeba od některých blockbusterů ze studií Marvelu disponujících akcí značně povrchnější.

Obecně je audiovizuální stránka filmu dechberoucí, některé scenérie mi ihned evokovaly předchozí Dunkirk, ze kterého si tvůrci odnesli téměř hmatatelné know-how. Vrcholem technické úrovně je pak řada částečně invertovaných scén, kdy se některé věci odehrávají právě pozpátku, jiné naopak lineárně. A to se, malý spoiler, týká i oné kolosální, značně diskutované a obdivované, scény z traileru.

I na pozici hudebního skladatele došlo od Dunkirku ke změně. Hanse Zimmera, který byl zaměstnán prací na nové Duně, nahradil šestatřicetiletý Ludwig Göransson. Ten má z posledních let na kontě snímky jako Black Panther, Creed II nebo Venom. Zpětně musím přiznat, že hudba opravdu nebyla jako od Zimmera, přesto jsem si jednou dvakrát pomyslel, že se povedla výtečně. Nezaslechneme silné zimmerovské motivy, ale stěžovat si na hudbu nemůžu ani zdaleka.

Každý je důležitý, jen jeden je protagonistou

Pojďme se teď krátce zastavit u postav. Ty si totiž zaslouží vlastní odstavec nebo dva. Jsou mistrně napsány, a ještě lépe zahrány. Protagonistou je… Protagonista. John David Washington ztvárňuje bezejmennou hlavní postavu, která se zdá být z počátku nepříliš podstatná, a hned několikrát naráží na myšlenku, že tomu tak skutečně je. Celá otázka důležitosti Protagonisty se filmem prolíná tak nějak nenápadně a je jednou z tajemnějších a na první dobrou na pochopení složitějších záležitostí.

Další postavy nejsou o nic povrchnější. Neil v podání Roberta Pattinsona je skoro po celou stopáž filmu rovněž velkou záhadou, nakonec elegantně a smysluplně vyřešenou. Dokonale zpracován, a herecky skvěle podpořen, je vztah Kat (Elizabeth Debicki) a jejího manžela Andreie (Kenneth Branagh). Ten je navíc obohacen o vztah k celému světu a jeho existenci.

Esence nolanovosti

Tenet. Kdyby se mě někdo zeptal, jak točí Christopher Nolan, pošlu ho na Tenet. Definitivní stanovisko o tom, jak se mi film líbil, si musím chtě nechtě nechat na později, protože potřebuji snímku nejdříve porozumět. Co je ale jasné, a nelze o tom jakkoli spekulovat, je fakt, že Tenet je prozatímním vyvrcholením Nolanovy tvorby, ať už v oblasti technické kvality nebo prostě a jednoduše zajímavosti. Tenet je asi tím vůbec nejzajímavějším, co jsem zatím viděl, a to nejen od Nolana, ale z celé hollywoodské produkce. Snímek má jednu obrovskou výhodu: Udrží vaši pozornost od začátku do konce – bez výjimky. Jen se musíte připravit, že budete přemýšlet, a to hodně.

Není pro každého. Ne každému se bude líbit. Ne každý ho pochopí. Málokdo všechno napoprvé pochytí. Ne všem bude vyhovovat rychlé tempo a málo vysvětlování. Ale každý by ho měl vidět. O skutečné kvalitě se můžeme bavit a polemizovat o ní, ale osobně jsem přesvědčen, že Tenet je důležitý pro celý průmysl, jelikož filmy tohoto typu nám prostě chybí. Filmy, které se nebojí nepochopení, možná určité kontroverze nebo, a to ze všeho nejvíc, nebojí se donutit své diváky myslet.

Tenet

USA / Velká Británie, 2020, 150 min

Režie: Christopher Nolan

Scénář: Christopher Nolan

Kamera: Hoyte van Hoytema

Hudba: Ludwig Göransson

Hrají: John David Washington, Robert Pattinson, Elizabeth Debicki, Kenneth Branagh, Aaron Taylor-Johnson, Michael Caine, Clémence Poésy…

Producenti: Christopher Nolan, Emma Thomas

Střih: Jennifer Lame

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.