Právě si prohlížíte The Substance: Nejkontroverznější film roku vás nenechá v klidu
Zdroj: Empire

Nový film The Substance nastavuje zrcadlo dnešní společnosti, a to především Hollywoodu. Díky skvělé režii, propracovanému scénáři, svižném tempu, hereckým výkonům (a s ním spojenou aspirací na Oscary) či originálním nápadem se mu to daří nebývale úspěšně.

Hlavní protagonistka Demi Moore hraje své alterego Elisabeth Sparkle, bývalou televizní hvězdu na sklonku své zářné kariéry, se kterou se poprvé potkáváme v momentě, kdy je vyhozena ze svého úspěšného pořadu a celý život se jí rázem sesype. Demi Moore, jež známe například z filmů Duch nebo Kdyby zdi mohly mluvit, hraje velmi originálním a uvěřitelným způsobem postavu, která bilancuje nad svým životem a bojí se budoucnosti. 

Na druhé straně zdi leží Sue, „younger, more beautiful, more perfect“, ztvárněná talentovanou herečkou Margaret Qualley, kterou můžeme znát například z filmu Tenkrát v Hollywoodu nebo ze seriálu Služka. Sue, přestože je zde vyobrazena jen jako lepší verze Elisabeth, dodává příběhu tempo a kalifornský svit typický pro své pláže plné „dokonalých“ lidí. V první půlce filmu je Sue pouze alterego, kterým chce hlavní protagonistka dosáhnout nového amerického snu, v druhé půlce se naopak stává nástrojem sebedestrukce.

Klasiku nepřekonáš 

Pro francouzskou režisérku Coralie Fargeat se jedná teprve o druhý film, a hned se jí podařilo pobláznit filmový festival v Cannes, jeden z nejprestižnějších svého druhu. Odnesla si cenu za nejlepší scénář. Ten dodává celému filmu svižné tempo příznačné pro dnešní dobu. Zároveň se umělkyně dočkala nominace na Zlatou palmu, kterou nakonec v letošním roce získal snímek Anora. Kromě úspěchu na poli filmové kritiky se snímku podařilo zabodovat i u veřejnosti, přestože jej řada diváků nebyla ani schopná dokoukat. 

Zdroj: ELLE
Zdroj: ELLE

Celosvětový úspěch není žádná náhoda. Snímek je zajímavý z mnoha úhlů pohledu, přestože se jedná o slasher, má v sobě prvky komedie, které jsou nejvýraznější v první půlce filmu. Režisérka zároveň hojně odkazuje na významná díla filmové historie. Závěr jako kdyby z oka vypadl slavnému snímku Carrie na motivy díla Stephena Kinga. Úhel záběrů do chodeb může bystrému diváku připomenout další zásadní kingovku Osvícení. Scény, při kterých je jehlou odebírána tekutina, pravděpodobně jak tematicky tak i vizuálně, odkazují na Rekviem za sen. 

Sue pro všechny 

Snímek kromě ústřední dvojice a skvělé režie a scénáře stojí na dobře vypracovaném příběhu a atmosféře. První půlka připomíná spíše černou komedii, nemůžeme se však mýlit víc. V druhé polovině se naplno projeví následky Elisabethina jednání a my si teprve v tu chvíli uvědomíme, jak naše společnost vytváří příliš velký tlak na ženskou krásu a otázky spojené s ageismem. Až pokrytecky se očekává, že ženy musí vždy a za všech okolností vypadat sexy, ale už se nějak zapomnělo na muže, kteří často právě v showbyznysu mají rozhodující postavení a přikrmují zažité stereotypy o tom, že pro ženu vše končí v padesáti.

Zdroj: Bloody Disgusting
Zdroj: Bloody Disgusting

Film má nakročeno stát se moderní hororovou klasikou a může posloužit jako odrazový můstek pro obě hlavní herečky. Pro Demi Moore jako Sue, která jí vyšvihne zpět mezi herečky první kategorie. Pro Margaret Qualley zase jako substance, která z ní vytvoří budoucí hereckou legendu. Na to si ještě nějaký ten rok budeme muset počkat, jedno je ale jisté. Coralie Fargeat vytvořila originální, svěží, vtipný a hlavně bytostně nechutný snímek, který se na divákovi podepíše hodně výrazným rukopisem. A to se v současné kinematografii podaří málokterému filmu. 

Vojtěch Štantejský

Jsem studentem Gymnázia v Ústí nad Orlicí. Zajímám se o kulturu, politiku a historii. Ve volném čase rád čtu a poslouchám hudbu.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..