29.01.2019 19:30

Učitelé neví, jak látku předat. Řekl jsem si, že to zkusím jinak, říká autor učebnic Marek Liška

David Vápeník

Autor učebnic Marek Liška. Foto: Marek Liška

Na základní škole pomáhal ostatním s výpisky. Jako student královéhradeckého gymnázia napsal učebnici matematiky pro spolužáky a nastartoval úspěšný projekt, který pomáhá tisícům lidí látce porozumět. V čem jsou jeho učebnice jiné? A co si autor učebnic Prospolužáky.cz Marek Liška myslí o českém školství a způsobu výuky (nejen) matematiky?

Máte rád matematiku?

To je zajímavá otázka. Mám ji rád, určitě bych ale nechtěl být ryze matematik. Baví mě, jak je provázaná a jak funguje a k čemu slouží, ale odborník bych být nechtěl.

Uvažoval jste někdy o povolání učitele?

Uvažoval. Dokonce jsem to dva roky i studoval. Zjistil jsem ale, že to není nic pro mě. Vysoké školy jsou spíš zaměřené na rozebírání řešení složitých příkladů a definic než na samotnou výuku toho, jak byl měl učitel látku studentům podat tak, aby ji dokázali pochopit. Říkal jsem si, že pokud chci udělat skutečnou změnu ve stylu výuky matematiky, budu muset jít vlastní cestou. Chtěl jsem vlastně i měnit školství.

Vadí mi, že skoro všichni neradi chodí do školy.

Jaký máte obecně názor na současné školství?

V obecné rovině mi vadí, že skoro všichni neradi chodí do školy. Podobné je to i s prací, ale já třeba chodím do práce strašně rád, strašně mě to baví, protože je to zároveň můj koníček. To se bohužel tak často nestává. Ale vadí mi, že když jdu do školy, tak všichni říkají: „Ježiš, chudáku“. Proč? Je to v nás hrozně zakořeněné, a to bych rád změnil. Aby škola nebyla místem, kam by člověk nerad šel.

Učitelé umí funkce a derivace, ale neví, jak to předat.

Proč? Co je podle vás potřeba změnit?

Obecně je potřeba změnit spoustu věcí, od toho, co se učí, tedy osnov, až po to, kdo to učí. Nebo spíš o proces, kdo a jak se stane učitelem. A tím nemyslím, že by všichni učitelé byli špatní. Samozřejmě, že ne. Jde spíš o to, že na peďácích se učí dost špatně. Vůbec jim neříkají, jak mají učit, jak se vypořádat s nějakou situací. Věnují tomu jen pár hodin. Ale celkově je učí hlavně to, co mají učit. Takže učitelé umí funkce a derivace, ale neví, jak to předat. Třeba zlomky jsou tak daleko od toho učitele, že on si už sám nepamatuje, jak se je vlastně naučil. Ví, jak se učil derivace a fakt těžké věci. A to je ten problém. Učí se tam strašně těžké věci a pak se nedokážou vžít do studenta, kterému je 15, má úplně jiné záliby a matiku prostě nechápe, ani chápat nechce, ale musí se ji učit a učitel nechápe, proč to student nechápe. Protože jsou daleko od studentů. A ten odpor ke škole přenáší i rodiče výchovou, protože oni tam taky chodili neradi. A to je pak takový začarovaný kruh.

Jaký máte názor na povinnou maturitu z matematiky?

Mám dva názory, jeden říká ano, jeden říká ne. Z pohledu našeho projektu je to super. Když je to povinné, tak se to musí učit, prodávat a my jsme jedna z alternativ, podle které se to dá naučit. Jako Marek Liška říkám zatím ne, protože ta výuka tomu absolutně neodpovídá. První problém je vůbec v tom, že je to sjednocené, že gymnázium a odborná škola mají tu samou maturitu, přitom odborná škola má daleko méně času. Dvě hodiny se učí něco, co se na gymnáziu učí čtyři hodiny. Už jen proto má gymnázium navrch. Proč mají mít úplně rozdílné školy stejnou maturitu? Já jsem obecně proti státní maturitě a proti státní maturitě z matematiky jsem ještě o něco víc.

Takže si myslíte, že to studenti nezvládnou?

Já si to myslím, zároveň to i vím. Teď je to dobrovolné a stejně to přes 20 % lidí nedá. Až to bude povinné, to procento bude daleko vyšší, třeba 50 % procent. A to bude strašné. Jednak pro stát finančně nákladnější, jednak pro studenty akorát stresující, že tu školu budou ještě víc nesnášet. To bude katastrofa…

Jde jen o praktičnost, nebo o princip?

Že je povinná matika? Potom by byla otázka, proč je povinná čeština. Matematika rozvíjí myšlení a procvičuje mozek, ačkoliv jako student jsem tomu nevěřil. Ale to dělají i počítačové hry. I čeština. Co se obecně matiky týče, nevadí mi, kdyby byla povinná.

Pořád se řeší, že se lidi nechtějí učit, ale i kdyby chtěli, tak nemají z čeho!

Jak a kdy jste s projektem začal?

Když jsem byl v prváku na Tylovi (Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové – pozn. redakce), dostal jsem trojku z matiky. Říkal jsem si, co se sakra děje? Na základce jsem měl jedničky a dvojky. My jsme měli takové učebnice, teď je to jedna z konkurencí. A z toho jsem to prostě nechápal. A pak jsem i viděl, že já mám chuť se učit, což je divné, jenže já nemám z čeho. A to byl ten problém. Pořád se řeší, že se lidi nechtějí učit, ale i kdyby chtěli, tak nemají z čeho! Říkal jsem si, že to zkusím jinak, hledal jsem si způsoby na internetu, to tehdy moc nefungovalo, tak jsem si našel nějakou vlastní cestičku, což fungovalo. Viděli to spolužáci, divili se, jak to že mám jedničky a ptali se, jak to dělám. Tak jsem začal vysvětlovat. Ale nebylo to doučování, spíš pomáhání. Ale pak těch lidí přibývalo, přišlo jich třeba patnáct. Říkal jsem si, že to takhle dál nejde, že nejsem učitel. Jakožto introverta mě to hrozně vyčerpávalo. A tak jsem začal psát výpisky a posílat je přes maily, přes Facebook. Pak jsme přišli do školy a zeptal jsem se, co nepochopili. To jsem jim pak vysvětlil a díky tomu jsem ty zápisky postupně vylepšoval. A pak na jedné hodině matematiky řekl učitel, ať si otevřeme učebnici. Já jsem ji měl a ostatní ji neměli. Říkám si, proč ji nemají? A pak jsem si uvědomil, že ona je vlastně úplně k ničemu. Tak jsme začali počítat a já sám to nechápal. A tak moji spolužáci začali vykřikovat: „Jak to máme umět my, když to neumí ani Mára?“ A já si říkám, proč se z těch mých výpisků rovnou neučíme v hodině? Protože oni úplně rezignovali, na hodinách vůbec neposlouchali a čekali na moje výpisky. A tak vznikla ta myšlenka té učebnice, která se dotáhla do konce.

Myslíte, že máte proto nějaké význačné vlastnosti?

Nevím, jestli mám nějaký talent, je těžké takhle o sobě mluvit. Minimálně mě to určitě baví. Nejen matematika, ale baví mě cokoliv vysvětlovat. Já nějakým způsobem dokážu převést tu odbornou řeč do té normální, dokážu se vcítit do myšlenek toho studenta. Nejsem matematik, který hned vidí řešení. Ale pokud to jde, tak najdu řešení a umím ho vysvětlit. A naplňuje mě pomáhat. Díky tomu, že jsem jim pomohl, mě pak spolužáci třeba zvali na panáka, což bylo super. Takže talent asi mám, spíš jde o to, že to nikoho jiného nenapadlo a nikdo jiný u toho tak dlouho nevydržel.

Projevovalo se to dřív? Třeba na základce?

Projevovalo. Když jsem byl na základce, tak jsem nesnášel dějepis. Dobrých je třeba posledních 100 let. Ale kdo ví, co se stalo před tisíci lety. Narodil se nějaký Ježíšek. Je to pro mě tak strašně abstraktní. Takže když učitelka mluvila, já jsem psal v odrážkách výpisky, napsal jsem to ve Wordu a kopíroval jsem to. Zkrátka jsem se sám uměl učit.

Jak se teď na školách učí matematika?

Co jsem tak pochytil, připadá mi to jako taková nalejvárna. Měsíc se něco dělá, pak přijde učitel, řekne: „Teď všechno zapomeňte a jedeme dál.“ Nic spolu nesouvisí, všechno je odděleně. A když pak ve třetím ročníku řekne, že si to pamatujeme z prváku… Navíc se vůbec nejde do hloubky. Ale to taky proto, že je málo času a že má každý jiné vstupní znalosti. Obecně všichni strašně spěchají. Když odpadne jedna hodina, je zle. Musí bohužel hlavně probrat vše podle osnov, jinak budou mít u inspekce problém. Pak to dopadá tak, že hlavní je, že to učitel řekne, ale jestli to student umí, je už pak vlastně jedno.

V čem jsou vaše učebnice lepší?

První věc, co mě napadá, že to nepíše profesor. Neznám žádného studenta, co napsal učebnici matematiky. Tu naši psal někdo, kdo není tak daleko od čtenáře. Potom jde taky o vzhled, ty naše jsou přehlednější a hezčí, takže modernější grafická stránka. A pak hlavně srozumitelnost. Píšeme to tak trochu, jak nám huba narostla, tedy má to nějakou kulturu, ale je to takové lidštější. Třeba okrouhlá a kulatá závorka. V odborném jazyce kulatá závorka neexistuje. Ale my to pojmenováváme tak, jak to ty lidi znají. A poslední věc, že k těm příkladům dáváme QR kód, který, když vám to nevyjde, vás zavede na naše stránky, kde je celý postup a výsledek. Když je někde nějaký chyták a mě to nevychází, co mám dělat? Volat učiteli? U nás je to pohodlné, zdarma a hned. Navíc u každého příkladu je postup v krocích a každý krok má svůj komentář.

Neznám žádného studenta, co napsal učebnici matematiky. Tu naši psal někdo, kdo není tak daleko od čtenáře.

Jak se vám povedlo to všechno nastartovat?

To je hodně dlouhý příběh. Ale ve zkratce, první jsme potřebovali finance. Sehnali jsme tenkrát nějaké sponzory s naší myšlenkou. A tak jsme mohli zaplatit třeba grafika, což stojí hodně peněz nebo samotný tisk. Taky jsme potřebovali lidi. Někteří kamarádi to dělali zadarmo, jenže pokud tomu věnovali neúměrné množství času, tak museli nějak pokrýt nějaké své výdaje. Abychom to mohli raketově rozjet, pokrýt náklady na velký tisk a na všechny lidi, co pro nás pracují, potřebovali jsme sehnat investora, což se povedlo. Tak fungujeme asi tři roky a za tu dobu máme přes 140 škol, které podle toho učí. Dalších asi 800 škol ty učebnice má třeba někde v knihovně. Chce to mít trpělivost.

Kolik lidí máte teď pod sebou?

Celkově asi 40.

Jak se vede dalším přírodním vědám?

Chemie se vyvíjí  v úplně stejném duchu a stylu. Po půl roce vývoje vyšla první knížka pro prváky. Učí se podle ní na 10 školách. Co se fyziky týče, teprve hledáme autory a nevíme, kdy vyjde. Ale my se nebráníme něčemu jinému než jsou přírodní vědy. Proč bychom nemohli dělat dějepis? Jde jen o čas a lidi, kteří to budou dělat. Ty hledáme. Pokud chtějí, ať nám napíšou.

Expandujete do zahraničí?

Ano, na Slovensko. Ty učebnice se musely přeložit a lokalizovat. Když říkáme, že někdo jede z Hradce do Pardubic, na Slovensku skoro nikdo neví. Nebo koruny a eura. S osnovami problém nebyl. Už teď tam podle nás učí osm středních škol, a to jsme tam vstoupili teprve v září 2018.

Chce to mít trpělivost.

Jaká byla reakce okolí a jak se vyvíjela?

Spolužáci tomu tolik nevěřili. Říkali mi, ať jsem rád, že už mám od toho pokoj. Co se týče učitelů, tak jsou tři kategorie. Jsou učitelé, kteří nás mají rádi a učí podle nás. Pak jsou takoví, kterým je to ukradené. A pak jsou tací, kteří nás nemají vůbec rádi. Odborníci a profesoři matematiky. Profesoři napíšou na vrchol své kariéry učebnici, jakožto shrnutí všech svých poznatků a celoživotní kariéry. A pak přijde nějaký fracek, co má sotva maturitu a udělá to samé. To jim přijde takové drzé, takže máme i své protivníky a „hatery“. Tak trochu šťoucháme do vosího hnízda. A co se škol týče, tak tam máme krásný progres. Máme takovou databázi škol, první rok bylo 32 škol, zbytek nás nechtěl. Příští rok jich bylo 87. I ty školy, které nás předtím odmítly, se pak přidaly. A rok na to zavolal člověk ze školy, že chce podle nás učit, a u té školy jsme měli v databázi napsáno, že nás naprosto nenávidí a ať se jdeme zahrabat. A po dvou letech úplně otočili. Naše školství je konzervativní. Ale rok co rok se to zlepšuje.

Profesoři napíšou na vrchol své kariéry učebnici, jakožto shrnutí všech svých poznatků a celoživotní kariéry. A pak přijde nějaký fracek, co má sotva maturitu a udělá to samé.

 

Co dál plánujete? Kde se vidíte za 10, 20, 30 let?

Takové plány nemám. Naše motto je, že plány jsou od toho, aby se měnily a už včera bylo pozdě. Ale já osobně bych chtěl mít velkou firmu, která bude mít vliv na školství. Třeba ho nějak zdigitalizovat, což by pomohlo efektivnosti, aby studenti měli a cítili individuálnější přístup. A pak určitě expandovat. Protože Česko je strašně malé.

Co byste vzkázal čtenářům?

Asi aby začali přemýšlet a aby nedělali takové stereotypní věci. Aby přemýšleli jak něco změnit. Jak se rozvíjet v tom, co je baví. Je krásné, když něco uděláš a lidem to změní nebo zlepší život.

© Copyright 2019 Studentské listy | Design by Jakub David & Tomáš Portl