V pondělí 20. února se v Kasárnách Karlín odehrávala debata organizovaná časopisem Respekt s názvem Rok války. Šlo o setkání publika s redaktory Respektu, experty a lidmi, kterých se válka osobně týká a změnila jim život.
Mnozí hosté přednášky vyjádřili své obavy, že smutné výročí nejspíš nebude poslední. Od chvíle, co na Ukrajinu začaly padat bomby, uběhl teprve rok. Devět let je to ovšem od momentu, co byl zabrán poloostrov Krym a vleklý konflikt začal.
„Je třeba přestat říkat ,až po válce‘. Ta válka může trvat ještě roky,“ říká Petr Krogman, majitel společnosti Agromino vlastnící pole a farmy na východu i západu Ukrajiny.
Východ a západ
Právě Petr Krogman komentoval také problematiku nerovnováhy mezi dvěma ukrajinskými regiony.
Prý nejde jen o rozdíl v životní úrovni obyvatel, ale o mentalitu občanů vůbec. Před začátkem invaze obývalo Charkov 1,6 milionů lidí. Po prvním měsíci invaze tam zůstalo pouze 200 tisíc obyvatel, jelikož valná většina před válkou emigrovala do sousedních států. Nyní se sice spoustu tamějších Ukrajinců vrátilo a v Charkově žije 1,1 milionů lidí, ale mnohá významná průmyslová centra na východu Ukrajiny utrpěla úbytkem obyvatel. Většina místních se domnívá, že protože jsou daleko od Kyjeva, nachází se na okraji pozornosti státu a tedy nehrají významnou roli v chodu ukrajinské politiky.
Škody a korupce
Na obnovu škod na Ukrajině je odhadem potřeba asi 540 miliard dolarů. Jak se k tomu staví firmy s česko-ukrajinským trhem?
Mnohé podniky berou válku jako potenciál růstu. Na ukrajinském trhu je prostor a oni mají šanci ho naplnit. I když firmy vedla k tomuto rozhodnutí racionální úvaha o možnostech trhu a ne čistý altruismus, výsledkem je, že se firmy rozhodly směřovat podnikání do této oblasti i přes riziko ztrát.
Na druhé straně se nachází české podniky, které odmítly poskytnout finanční pomoc hned na začátku invaze ve strachu, že by prodělaly. Mnohokrát se argumenty proti investici týkaly často zmiňované korupce. I na ni v debatě došlo.
Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny, se ale domnívá, že za věhlasnou ukrajinskou korupcí stojí částečně ruská propaganda. Viditelným měřítkem klesající korupce je například zvyšující se HDP. Od roku 2016 vzrostlo každý rok ukrajinské HDP o 3–4 %. Lze tedy vidět, že se peníze neztrácí v kapsách bohatých oligarchů.
Životní prostředí
Téma, kterému se moc pozornosti nevěnuje, je vliv války na životní prostředí. O této problematice promluvila Marcela Černochová, zástupkyně neziskové organizace Arnika usilující o ochranu životního prostředí.
Na obnovu znečištěné přírody a ovzduší bude třeba odhadem 46 miliard dolarů. Ukrajina s tímto problémem bojovala i před válkou – neexistuje zde totiž státní monitoring čistoty ovzduší – a nyní se z environmentálního aktivismu stává ochrana bezpečnosti obyvatel. Znečištěné životní prostředí má na životy lidí přímý dopad.
Co se týče zničené přírody, mluvilo se o významných ukrajinských mokřadech, které nejen udržují vodu, ale poskytují také útočiště ptákům a jiné zvěři.
Tyto nyní zaminované prostory nelze chránit a míra zničení mokřadů, nejrozsáhlejších v Evropě, může dosahovat katastrofických rozměrů a je pravděpodobné, že tyto změny budou nevratné.
Co na to Ukrajinci?
Po prvním bloku debaty jsme přivítali dvě Ukrajinky, se kterými vedla rozhovor Ivana Svobodová, nová laureátka Peroutkovy ceny.
„Existují jen lidé a pak ti, kteří dělají válku,“ komentuje jedna z žen otázku, zda cítí k Rusům nenávist.
Ani jedna z žen k běžným obyvatelům ruského národa sice žádnou zášť necítí, ale zazlívá jim nečinnost a to, že „jim nevadí se přizpůsobit.“
Mluvilo se ale i o konkrétních nepříjemných situacích zažitých na české půdě, ať už šlo o člověka s velkým písmenem Z na tričku, nebo o starou paní, křičící: „Vrať se domů!“
Ukrajinci v Česku
Došlo i na téma emigrace a adaptace na nové podmínky. „Hodně lidí odejde, ale málokdo v emigraci vydrží,“ říká bývalá pracovnice Českého centra v Kyjevě.
V tom, že se uprchlíci vracejí, hrají velkou roli děti. Spoustu migrantek s těmi nejmenšími nemá možnost se zde pracovně uplatnit. „Zajištěné životní podmínky nejsou dlouhodobě uspokojivé, člověk musí mít možnost pracovat,“ dodává.
Ukrajinské imigrantky se staršími dětmi se často setkávají s jinými problémy. Mnoho Čechů si představuje, že když uprchlíkům pomůže, měli by jim za každou cenu projevit vděčnost. Ukrajinští uprchlíci a zejména děti po prožitém traumatu často tyto představy nenaplní a ti, kteří jim poskytli pomoc, jsou zklamaní či uražení.
„Děti nechodí do školy, hrají videohry, tráví všechen čas v posteli,” uvádí za příklady jedna z pozvaných Ukrajinek a dodává: „Lepší je vztek než letargie.“
Obě ukrajinské ženy se shodly, že alfou i omegou pro lidi stižené válkou je nejen hmotná pomoc, ale i porozumění ze strany hostitelského státu a odborná psychologická péče.
Rok války rozhodně není nic pozitivního, ale nezlomnost a vytrvalost ukrajinského národa všechny vede k víře a naději. Nezbývá než doufat, že příští rok vyjde článek o výročí ukrajinského vítězství.
